10.kapitola (2/3)

15. dubna 2012 v 8:18 |  Kapitoly

Omlouvám se, omlouvám se. Včera jsem vytuhla, když jsem v 11 dorazila z oslavy sestřiných narozenin, ale dneska už jsem na Vás nezapomněla. Tady je další kapitola.. ne moc záživná, ale celkem důležitá pro další vývoj. Tak snad si ji užijete.
Pěkné počteníčko přeje TOM
 

10.kapitola (2/3) - Ochutnávka

9. dubna 2012 v 15:54 |  Kapitoly
Ahojte,
opravdu se všem moc omlouvám, ale bohužel. Další kapitola bude příští sobotu, kdy konečně budeme mít opravený internet tak, aby šel plynule, doufám, že už nebudu mít chřipku a místo toho spíš hodně nápadů. Protože mě ale naštvalo, jak dlouho už tu nic nepřibylo, rozhodla jsem se Vám tady hodit kratičký úryvek. Není to sice všechno, co mám ale... na našich základech, můžete stavět:) Však to znáte, ta liška.
Takže si užívejte poslední hodiny prázdnin a ještě jednou se omlouváme.
PS: Tak co myslíte? Neunudí Vás další kapitola k smrti? O čem to tak asi bude? Komentáře dolů palce nahoru
PPS: Postavy posílají pac a pusu


Jak Ricardo Deaverovou poznal

19. března 2012 v 19:10

O 15 let, 6 dnů a 2 hodiny zpátky...

Jak Ricardo Deaverovou poznal

Ponaučení: Intuice je ten šestý smysl, který nás chrání před zlem.

Bylo nebylo, v jedné zemi zvané Španělsko, v rodinném sídle na pobřeží žil jeden velice zvláštní pán. Lidé z města na něj měli rozličné názory. Někteří se jej báli, někteří mu záviděli, někteří na něj byli prostě jen zlí, ale nikdo nikdy nechoval stejné city k jeho malému synovci. I když byl ten pán sebeděsivějšího vzezření a choval se sebezáhadněji, malého Ricarda všichni zbožňovali. Jeho střapaté černé vlásky se mu na slunci vždy leskly, stejně tak jako opálená pokožka a safírově modrá kukadla, která téměř vždy kopírovala velký úsměv na jeho tvářičce. Celé dny trávil na pobřeží, kde stavěl velikánské pískové paláce, sbíral poklady, které tam naplavilo moře a s dětmi z okolí si hrál tak, jak to dokáží jenom děti, tudíž s naivní radostí, upřímným nadšením a nekonečnou vřelostí. Široko daleko nebylo nikoho, kdo by ho neměl rád, nebo se ho stranil, protože bydlel s tím podivným mužem, nebo proto, že nikdo nikdy neviděl jeho rodiče. Bylo to prostě tak kouzelné dítě, že nebylo možné dělat něco jiného, než jej zbožňovat. Bohužel, ale ani ve světě kouzelníků, mágů a čarodějů takové štěstí není trvalé a taková idylka je nepodmínečně s ručením omezeným. Proto byl pro oba, Ricarda i Antonia, ten přicházející šok daleko větší a více nečekaný, než by se na první pohled mohlo zdát.
 


Flashbacky - rozcestník

18. března 2012 v 14:03 |  Flashbacky

Flashbacky

Kousky ze života našich Postav, něco, co je součástí formování jejich osobnosti, důležité okamžiky z jejich života, popřípadě nějaká jejich cenná vzpomínka. Takže pokud Vás to ještě neodradilo, pěkně si udělejte pohodlí, zavřete se na samotku a tady máte nějaké poklady z myslí našich milovaných.
--------

Těkavé Vzpomínky Aneb Flashbacky

Dobré odpoledne drazí čtenáři,
jelikož Křeslo, ani kapitola tento víkend nebudou (spolíhám na to, že příští sobotu budu fungovat dost na to, abych konečně začla něco dělat), mám pro Vás na tento týden něco nového. Je to takový pokus, takže se nezhrozte, ano?
Jednou za čas Vám tady hodlám přidat nějaký ten Flashback ze života našich Postav, prostě něco, co je součástí formování jejich osobnosti, popřípadě nějaká jejich cenná vzpomínka. Poprvé se zaměřujeme na.... netradičně... Rica! Vím, že? Nečekané! Ale nebuďte zlí, víte, že on je prostě moje druhé já, takže má největší šanci na úspěch. Takže pokud Vás to ještě neodradilo, pěkně si udělejte pohodlí, zavřete se na samotku a tady máte nějaké poklady z myslí našich milovaných.

Článek očekávejte v průběhu zítřka



10.kapitola (1/3)

11. března 2012 v 17:54 |  Kapitoly
Tak...desátá kapitola :) Dneska žádné dlouhé proslovy nebudou, takže si můžete oddechnout. Jenom chci poznamenat, že pomalu ale jistě finišujem a dostáváme se k zápletce celého prvního dílu. Dovolím si říct, že maximálně 4-5 kapitol a pak finito.
Tak si to užijte, a´t už jste napjatě čekali nebo ne a pokud budete mít co říct, zanechte komentář.
Hezký zbytek víkendu Vám přeje TOM.

Obrazový materiál - Obličeje Postav(3)

27. února 2012 v 16:10 | Iva Kratochvílová |  Postavy
Tak, je to tady. Další várka ksichtíků. Doufám, že se nezhrozíte a třeba (snad..doufám v to :D) se Vám podaří uhodnout, kdo je dělaný podle koho. Vlastně, teď by to neměl být problém a alespoň jednoho byste měli poznat určitě. A taky, které postavy si myslíte, že to jsou tentokrát?? :D Snad Vám věk těch dvou napoví...
Tak si to užijte a snad nebudete brečet smíchy...

Šli byste do kina?

Taková malá otázka pro vyplnění Vašeho volného času a (možná) napjatého čekání na další články.

Kdyby se mělo Ostří zfilmovat, šli byste na něho do kina?

Sdělte svoje názory a třeba něco navíc. Koho byste vyškrtli, koho byste si přidali, kdo by Vám měl hrát onu Vaši oblíbenou hlavní Postavu.
Trochu se vyblbněte a my se těšíme na Vaše odpovědi.
Hezký víkend přeje Vám všem TOM.
PS: Obličeje se pečou, tak si počkejte. Kdyby Vás napadl ještě někdo, koho byste chtěli vidět tak, jako my,
 dejte vědět a my Vám tu osobu nakreslíme.
 

Novoroční Horké Křeslo - Seriózně (2/2)

25. února 2012 v 13:05 | Iva Kratochvílová |  Postavy
Takže moji milí čtenáři, jsme všichni velmi rádi, že můžeme přivítat nové členy a zároveň s nimi i ty staré známé čitatele, jejichž zásluhou si zase přečtete něco nového, co jste nevěděli o našich Postavách.
Mimochodem, vítáme Aip (ahoj a děkujeme za komentář a názor, vážíme si ho :D), Vicky (Už teď vím, že z té povídky něco bude...mám čuch :D), Dany (I když není čas, stejně děkujeme za spřátelení a odhalení těch obličejů, budeme si rozumět :D)
Po vyčerpávajících zpovědích Angely, Rica a Xava tady máme Mikaela, Deaverovou, Nicolase a na přání Aip taky Biancu a Antonia. Bude to zajímavé (snad) a nejspíš (nudné, očekávané, trapné) dlouhé, nicméně, to jste si přáli. Máte to mít. Pusťte se do toho a až budete mít bolest hlavy, nestěžujte si u nás, ale vezměte si prášek.
PS: Omlouvám se všem, kteří budou uraženi některou Postavou. Jde čistě jen o její názor a můj pokus, jakožto autora, abych Vám přiblížila její charakter. raději zvažte, jestli chcete u poslední Postavy i Neseriózní otázky... je to Vaše riziko.

OTÁZKY
xxx

OD ERIN
1) Určitě máš/máte nějakého člověka, na kterým ti/vám záleží, nebo jste spolu hodně zažili. Prostě kamarád, rodina, vzdálení příbuzní... Oba dva vás unesli a teď ti/vám dali na vybranou, že zemře jenom jeden. Ale když zemřete právě vy, bude to znamenat konec pro půlku planety. Takže když dáš/dáte přednost svému kamarádovi, zemře něco kolem tří miliard lidí. Nechal/a bys/te zemřít svého přítele, nebo raději polovinu populace světa?
2) Kdybys/te mohl/a žít normální život, bez kouzel, zabijáckých misí a neustálých problémů s čaroději, měnil/a bys/te?
3) Máš/te neomezenou moc na jednu jedinou moc. Můžeš/te udělat cokoli, co se ti/vám zachce. Co to bude?
4) Co ti/vám přijde jako přijatelnější, když zvážíte všechny okolnosti. Smrt uhořením, nebo utopením?

OD C.V.O.K.

5) Aké je tvoje životné motto?
6) Kde vidíš seba za 10 rokov?
7) Čo by pre teba bolo najhoršie, čo by sa na tomto svete mohlo stať?
8) Čo je najdôležitejšie v tvojom živote?
9) Čoho najviac v svojom živote ľutuješ?

OD AIP
10) Jsi strašně zamilovaný/á do nějakého kluka/holky, jenže on/ona tě vůbec nezná a ty ani nevíš jestli máš u něho/ní šanci. Objeví se ale nějaká tvoje oblíbená hvězda (ať už herec, zpěvák nebo tak) a chce s tebou chodit. Zůstaneš věrný své tajné lásce, která nemá jasnou budoucnost, nebo si vybereš chození se slavnou osobou.


9.kapitola (3/3)

17. února 2012 v 22:31 |  Kapitoly
A zakončujeme devátou kapitolu :) Třeba nebude napínavá, třeba bude až moc. Třeba se Vám nebude líbit, a třeba ji budete milovat. Třeba dneska právě na Váš dům spadne meteorit, třeba se Vám konečně rozsvítí v hlavě a řeknete si, proč tady vůbec jste a jako nervní trosky čekáte, až se jedna střelená duše odhodlá k tomu, že zase splácá něco dohromady. A právě proto, že možnosti vládnou světu a je jenom na nás se pro některou z nich rozhodnout, právě proto byste už konečně měli začít s čímkoli, co už dlouho odkládáte. Ne proto, že se to od Vás čeká, nebo proto, že Vás do toho ostatní nutí, ale proto, že máte tu možnost. Stejně jako ten blbeček, kterému nebylo trapně tohle napsat. Tak, hodně zdaru ...
A přestaňte to už číst, ať si tahle střelená duše může dát pohov a strávit odpoledne litováním samasebe :D

Kam dál