3. kapitola (1/3)

27. června 2011 v 18:22 |  Kapitoly
KONCIL
"Nuže, jak všichni jistě dobře víte, v kanadské oblasti se vyskytly jisté problémy." Začal Antonio. "Zdá se, že naše nedávné neshody s touto oblastí, které jsme považovali za uzavřené, se transformovaly do problémů větších. Poté, co byla Skupina z Bostonu rozpuštěna a přepravena zpět do Sídla, se jistou dobu nic neobvyklého nedělo. Ovšem nyní dostáváme velmi znepokojivá oznámení od tamních velitelů. Jedním z Velitelů, kteří byli do Kanady posláni na průzkum byl pan Havers. Tímto bych jej chtěl požádat, aby předstoupil a přednesl hlášení."

"Dobrý večer, vážení." Pokyne Havers. "Nuže, abych předložil své poznatky. Jistá skupina vedená neprávoplatným Velitelem, se pokouší o mocenský převrat v severní části Kanady. Jednání těchto čarodějů se zcela vymyká našim konvencím a zaběhnutým představám, které ctíme a respektujeme již velmi dlouhou dobu. Předpokládám, že podle toho co jsem měl možnost vidět, pokud nedojde ze strany Koncilu k okamžitému hledání řešení, mohla by se situace ošklivě vyvinout v konflikt, který by mohl posléze zahrnout i Británii, jakožto jednu z vlivných zemí. Dokážete si jistě představit, jaký by mělo dopad, pokud by se civilní obyvatelstvo dozvědělo o nás prostřednictvím těchto neukázněných mladých členů našeho společenství. Pro naši špatnou pověst bohatě stačilo minuloroční zaplavení Bostonu. Tohle se nesmí opakovat. To, je ovšem jen slabá verze toho, co můžete nyní vidět v Kanadě." Praví Havers.
"Povězte nám něco víc konkrétního." Požádá Deaverová Haverse.
"O pravdivosti mých slov svědčí to, že ve velké míře používají ovlivňování. Jistě si vzpomenete, jak nedávno přišla zpráva o tom, že v Ontariu se bude místo jezera budovat nová dálnice, která by měla spojovat Kanadu s Evropou. Nemluvě o poničení přírodních podmínek, které by jistě měly velký dopad. Tato skupina již plně ovládá kanadskou ekonomiku i hospodářsví. Guvernér je již zcela zmanipulován, dokonce má být uskutečněna jeho schůzka s ruskou vládou, na které by se jednalo použití jaderných hlavic, což by mělo působit jako výstraha Bílému Domu. Nechtějí se spokojit pouze s USA. Oni chtějí všechno a všechny, a to co možná nejdřív. Je to pro vás dost konkrétní, Isobel?" dokončí Havers.
"No, tohle tedy rozhodně nejsou dobré zprávy." Její hlas se rozléhá sálem i přes šum ostatních Postav.
"Hele, Rico, tohle je fakt špatný. Neřekl bych, že nás nechají sedět v teple v Madridu, když je ta takový bordel." Prohodí mým směrem Marco.
"O tom nepochybuju, jen mě to nutí se zamyslet nad tím, proč pořád USA. Je přece dost dobře možné podmanit si svět z kteréhokoliv jiného státu za pomoci dostatečné síly." Odpovím.
"Hele, víš přece, že ti co jsou samostatně si myslí, že odtamtud je to největší výhra. Zničíš Ameriku, seš bůh a ostatní jde samo." Doplní nás Gabriel.
"Zasedání pokračuje, uklidněte se!" zvolá Antonio. V tu chvíli je všude okamžitě ticho jako v hrobě.
"Jako dalšího bych chtěl vyslechnout pana Brenta, Velitele americké a severoevropské Skupiny." Eric se zvedne ze židle, pomalu projde uličkou a zasedne v lavici. "Předstupte a představte se Koncilu."
"Zdravím Koncil. Mé jméno je Eric Brent. Jsem Velitelem Skupiny v severní Evropě, a po minulém roce části mé bývalé Skupiny z USA." Řekl Eric, který viditelně nebyl ve své kůži. Minule mu to dali celkem dost vyžrat. A dnes to pro něj nevypadá o moc líp.
"Výborně. Pane Brente, co byste nám mohl říct o současné situaci vaší Skupiny v USA?" začne Deaverová.
"Poté, co jsem byl převelen a má Skupina rozdělena, se Velitelem stal Benjamin. Každý týden dostávám zprávy o situaci, které minulý týden začaly být poněkud znepokojivé." Odpověděl Eric.
"Co myslíte tím, "znepokojivé" ?"
"Údajně se nějací čarodějové měli snažit narušit zbytek mé Skupiny a poté ji použít při svých machinacích v Kanadě." Řekne Eric směrem k Deaverové.
"A to se k vám tyto zprávy dostaly až minulý týden?"
"Ano."
"Neuvěřitelné! Víte o tom, že tyhle nepokoje už trvají přes měsíc?!" podívá se na Erica s povytaženým obočím.
"Ne, madam. Nevěděl."
"Taková nezodpovědnost!! Nezdá se vám to divné? To musíte mít u svých Postav velikou autoritu, když vám nepoví něco tak důležitého."
Jo, to je zajímavé. I když není se čemu divit. Vlastně, můžou si za to sami, to oni podryli jeho autoritu u ostatních, když ho potrestali. Zcela zjevně to nebyla jen Ericova vina. Ale to, jak se rozhodl Koncil, se už nezměnilo. Taky bych pravděpodobně plně nedůvěřoval někomu, kdo nemá respekt ani u svých vlastních lidí. Na druhou stranu Eric se snažil zajistit, aby se věci nezhoršovaly a nakonec se mu to i povedlo.
"Vzhledem k tomu, že nemám žádnou jinou možnost, než věřit svým lidem, nevím co si o tom myslet. Ale není to to, co se vyučuje v sídlech? Věřte svým lidem a nechte je vám věřit?" zeptá se Eric.
"Ovšem musíte si zajistit, aby byli hodni vaší důvěry a stejně tak vy jejich!" opáčí Deaverová. "S tímhle jsem už skončila. Očividně ani nemá ponětí, co se děje a není schopen si zajistit autoritu vlastních lidí. A to má být jedním z našich Velitelů! Kam jsme to dospěli?" Deaverové už viditelně došla trpělivost, jak říkám. Ta ženská je postrach.
"No tak, Isobel. Nech už toho chlapce. Je evidentní, že o tom nic nevěděl, i když nedostatek důvěryhodnosti jeho Skupiny rozhodně není zanedbatelná skutečnost." Uklidňuje ji strýc. No, alespoň Antonio si dokáže zachovat chladnou hlavu.
"Dobrá, jdeme dál. Teď chci mluvit s tím, který měl panu Brentovi dodávat informace. Hned. Přiveďte Benjamina Gallowaye." Zavolala Deaverová a její hlas se přitom nesl místností a jeho řezavý podtón dával najevo, že je očividně znepokojená tím, co se tu děje.
"A rovnou také Rozsudčí, chci vědět, jestli tady vůbec někdo ví to, co vědět má." Dodala, když se otevřely dveře do haly.
Za chvíli dovnitř vkročil Benjamin spolu s dvěma Rozsudčími, kteří se mu plížili za zády jako stíny.
Rozsudčí u Koncilu představují úlohu jakéhosi magického detektoru lži. Nejde ale o nic, co by bylo podobné senzorům na snímání tepu. Tohle jsou senzibilové, kteří bývají vybíráni podle krevní linie a je velkou poctou pro kohokoli z kouzelníků, mágů a všech ostatních členů naší hierarchie, stát se jedním z nich. Tihle dva byli Francois a Lars, potomci dvou nejstarších rodů Rozsudčích. Myslím, že mi Antonio kdysi říkal, že jsou již 12. generací Rozsudčí svých rodin, což je až neuvěřitelné, berouc v úvahu, že Rozhodčí se, kvůli přísaze kterou skládají, dožívají v průměru okolo 170 let. Je to z toho důvodu, že jejich přísaha zahrnuje předání kousku své duše do Kalichu. V Kalichu se skladují části duší všech Rozhodčí, kteří kdy žili a to je zřejmě důvod, proč mají větší délku života než ostatní z nás.
Panuje přesvědčení, že tím, že se jejich duše smísí, se navzájem podporují, budují si odolnost, a tím se také zostří jejich schopnosti, což z nich dělá nejlepší senzibily ze všech. Po tom, co složí přísahu, se jim kolem zápěstí objeví Značka stejně, jako nám ostatním. Ovšem zatímco my máme na vnitřní straně zápěstí runu Raido (znamená například cestu, nebo hrom a chrání živí i mrtvé), Rozsudčí mají namísto ní Ansuz (dala by se vyložit jako zdroj požehnání, přepychu a moudrosti). Není možné je oklamat. I když se snažíte sebevíc, není vám to k ničemu, nejhorší ovšem je, pokud jste jedním z nich. Sami mezi sebou mají smysly daleko ostřejší, což znamená nulovou možnost zrady. To je samozřejmě nesporná výhoda pro všechny.
Benjamin právě vystoupil po schodech a posadil se naproti Koncilu tak, aby na něj dobře viděli. Lars spolu s Francoisem si stoupli po stranách stolu za kterým seděl a čekali na pokyn některého ze členů Koncilu.
"Prosím, představte se Koncilu, pane Gallowayi." Zazní z jednoho z trůnů, na kterých zasedá Koncil. Ten hlas, kdo to řekl? Postava o tři místa dál, než seděl strýc, obsadil třicetiletý muž se strništěm, modrýma očima a světlými vlasy. Měl přízvuk jedné ze severských zemí. Dánsko, Švédsko, nebo že by Finsko? Ne, stoprocentně Švédsko. Počkat! To není možné. Vypadal starší, než jak si ho pamatuji, ale najednou jsem ho poznal. Mikael. Jediný přímý potomek původního člena Koncilu z doby před Bitvou Věků. Jeho otec byl druhý v hierarchii a když jsem byl malý vyrůstal jsem s ním. Naši otcové byli nejlepšími přáteli a my také.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Erin Erin | E-mail | Web | 28. června 2011 v 18:00 | Reagovat

ÁÁÁÁhhh :-D
Kanada, Dánsko, Finsko, Švédsko... už se tu ukazuje ta posedlost severskými zeměmi :-D Čím víc jich bude, tím líp :-D
Ale samozřejmě se celá třesu na to, až kliknu na další díl, takže se klaním nad úžasem této kapioly :-)

2 ostrimoci ostrimoci | Web | 29. června 2011 v 15:07 | Reagovat

:D Jo, no zas to nesmíme přehánět. Ale co naděláš, když tam mají tak hezké chlapy? :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama