4. kapitola (2/3)

3. července 2011 v 12:03 |  Kapitoly
"Řekl bych, že máš asi pravdu. To by asi nebylo v nejlepším zájmu této osoby." Jeffrey zbledl jako stěna a naarovnal se v sedadle.
"Když jí to nepovíš, nepovím to ani já." Zkusím vyjednat kompromis, to by mohlo vyjít.
"A tím myslíš, že ji nemám říct, že jsi ji obchrstl vodou z kaluže, nebo to, že se tií líbí?" Opáčí sarkasticky.
"Být tebou dávám si pozor na jazyk. Rozšiřování nepravdivých informací o svém Veliteli ti může přivodit potíže."
"Co z toho, co jsem řekl, není pravda? Tys jí nesmočil vodou všechno oblečení, zatímco jsi jel v autě, když jsi jel 200km/h s rádiem na max., jako vždy? No tak, to mi nenakecáš. Ale je škoda, že byla tma. Ten pohled by stál za to "

"Ne, tohle je pravda. Myslel jsem tvou špatnou sugesci našich vzájemných vztahů. My dva se zrovna nemusíme, pokud sis nevšiml."
"Jo, to nejde přehlídnout. Ale nepopřeš to, že na ni nemůžeš přestat myslet. Pořád se na ni koukáš a ona na tebe taky, sice to jsou vražedné pohledy, ale to je vedlejší. Umím číst myšlenky, pamatuješ? A ty její taky. Vím, o čem mluvím."
Odkud to má? Já se na ni nedívám! Jako by mě zajímala. Jak si může dovolit něco takového říct!
"Jak se opovažuješ! Jsem tvůj velitel!" Najednou se v celém letadle rozhostilo ticho. Všichni se otočili naším směrem a zírali na nás. Uuups. Asi jsem mluvil hlasitěji, než jsem si myslel. No, všichni se na mě otočili, takže asi jo.
"Nemáte co na práci? Čumte někam jinam a předstírejte, že jste nás neslyšeli." V tu chvíli se všichni otočili zpátky na svých místech a velice nenápadně se snažili nedívat se na nás.
"Takže kde jsme to byli? Už vím, nestrkej nos do věcí, o kterých nemáš ani páru."
"Jak si přeješ Veliteli. Omlouvám se, už mlčím."
Zbytek cesty proběhl evidentně v klidu. Když opomenu, že asi dvě hodiny potom, co jsme odstratovali celým letadlem otřásly turbulence. Zrovna mi letuška nesla pití, když se letadlo zachvělo a ona vyklopila celé pití Gabrielovi do klína. No, přešla mě na to chuť, už jsem se svým pitím nadobro rozloučil. Letuška se hned začla omlouvat a došla dopředu pro ubrousky. "OOOomluvám s , pane. Já…ukažte pomůžu vám." Vykoktala se
"Ne, díky. Sice jsem vděčný za vaši pomoc, ale tohle zvládnu sám. Díky za ubrousky." Usmál se na ni a mrknul. "Kterým směrem máte toalety?"
"Následujte mě." Gabriel se zvedl, prošel kolem mě a významně na mě mrkl.
Po chvíli se Gabriel vrátil sám, a když kolem mě procházel, oplatil jsem mu mrknutí. Jeffrey se ke mně naklonil.
"Buď rád, že nevíš, na co teď myslel."
"Myslím, že vím."
"Myslím, že nevíš. Věř mi." Jeffrey se točil a zakřenil se na Gabriela. Potom už byl naštěstí klid. Za chvíli se z interkomu ozval hlas pilota.
"Dámy a pánové, mluví k vám kapitán. Právě přistáváme na letišti v Ontariu. Teplota okolního vzduchu je 23 stupňů Celsia. Děkujeme vám za využití služeb naší společnosti. Přejeme vám příjemný pobyt." Když ukončil hlášení, všichni jsem se zvedli ze sedadel a zamířili k východu. Samozřejmě jsme se začali hrnout a vytvořila se fronta, takže jsme si museli počkat. Holky netrpělivě přešlapovaly na místě, jak se chtěly co nejdřív dostat ke svým kufrům, aby zjistily, že jejich oblečení neutrpělo žádnou újmu. No jo, holky.
Vyšli jsme ven, slunce zrovna vycházelo, takže jsme si všichni stínili oči a nasazovali brýle. Na parkovišti na nás čekaly celkem čtyři limuzíny a dva Jeepy. Všichni jsme se okamžitě vecpali do té, která k nám byla nejblíž. Já jsem si vlezl do stejné jako Jeffrey a Marco. Cesta trvala asi půl hodiny. Zastavili jsme u hotelu a vylezli ven, abychom si pobrali kufry. Vešli jsme do haly a došli k pultu. Recepční přišel a přivítal nás.
"Vítejte v hotelu Hilton, vaše jména, pánové?" zeptá se.
"Jsme ohlášeni Pérez a doprovod. Měli bychom mít zabrané celé poschodí."
"Ano, ano tady to je." Dívá se do obrazovky. "Zbývají nám pouze tři pokoje. Bohužel vaši společníci už si jeden zabrali, tudíž nám zbyl pouze jeden u schodiště a jeden s balkónem."
"Pohni kostrou Marco, zaberem si ten s balkónem" Řekne Gabriel a táhne Marca směrem k výtahu.
"V tom případě vás dva doprovodím na pokoj." Oznámí recepční a usměje se. Co? On má zdvojené vidění?? A to ho tu nechají pracovat, ta finanční krize se na společnosti fakt podepsala.
"Promiňte?? Koho myslíte tím Vás?" zeptám se recepčního a otočím se.
A SAKRA!!!! Ten si ze mě utahuje. Moorová stojí přímo za mnou.
"Vás a tady slečnu…..Moorovou" znovu se zahledí do počítače.
"Nemáte náhodou pokoj navíc?" Hlavně ať v tom počítači něco najde. Nepohrdnu ani skladištěm na košťata.
"Je mi líto, pane. Prosím následujte mne." To už je v půlce schodiště. Jdu rychle za ním, Moorovou nechávám za sebou. Zpoza mě se ozve její hlas.
"Oh, bože. To fakt budu muset trávit celý pobyt tady zavřená na pokoji s tebou?! Co jsem komu udělala?"
"Taky z toho nejsem dvakrát nadšený, Moorová. Ale já si to, že Skupiny musí být spolu nevymyslel. Za to vděčíme tvojí tetě."
V tom se recepční zastaví u dveří, vloží do zámku kartu a otevře dveře.
"Vítejte v našem nově zrekonstruovaném manželském apartmá, doufám, že se vá to tady bud líbit. Omluvte mne, musím zpět do recepce."
"Oba jsme zůstali zírat s otevřenou pusou, jak vyšel ze dveří. Všude kolem byly stěny s bílo-zlatou tapetou. Na oknech visely těžké hedvábné závěsy a uprostřed místnosti stála manželská postel s nebesy ohromných rozměrů. Měla vyřezávané zlaté sloupky a asi tři vrstvy pokrývek a minimálně dvacet polštářů. To se mi snad zdá! Dost na tom, že musíme být spolu v pokoji, natož v apartmá pro novomanžele. Díkybohu zde bylo i sofa, sice nijak velké a vsadím se že i nepohodlné, ale Moorové bude muset stačit.
Šel jsem se podívat do koupelny našel tam dvojité umyvadlo se zlatými kohoutky a vířivku. A tím myslím vířivku s velkým V. měla asi 3 metry na délku a 2 na šířku. V rohu stála i sprcha s čirým sklem, a do háje. Radši jsem se šel porozhlédnout po skříni a minibaru. Mám takové tušení, že ho budu brzo potřebovat.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 C.V.O.K. C.V.O.K. | Web | 3. července 2011 v 15:14 | Reagovat

néééééééééé xD xD xD spoločná izba... tak to sa o mňa už fakt pokúša mŕvica... kde na ten zmysel pre humor chodíte? Ricovi prajem veľa šťastia =D
teším sa na 3/3. nehorázne =D

2 Erin Erin | E-mail | Web | 3. července 2011 v 19:19 | Reagovat

Manželeské apartmá je mocné! :-D :-D Tady jsem chytala výtlemy :-D
Vážně skvěle! :-D :-)

3 ostrimoci ostrimoci | Web | 4. července 2011 v 7:15 | Reagovat

Jako vždy, děkujem.  Snad se to bude vyvíjet podle vašich představ ;-) PS: To štěstí teda bude potřebovat.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama