5. kapitola (2/3)

13. července 2011 v 11:36 |  Kapitoly
Probudilo mě až silné bouchnutí dveří od pokoje. Když jsem se trochu probral, uviděl jsem, že nade mnou stojí Marco.
"Hej, Rico. Nechci prudit, ale všichni už jsou dole a Nicolas vzkazuje, ať hejbneš kostrou, vylezeš z pelechu a máš přijít okamžitě do zasedačky. Volá Antonio a chce mluvit hlavně s tebou."
"Fajn, za chvíli jsem tam. Dík, žes mi dal vědět."
"Není zač, Veliteli. Páni. To muselo být včera hustý. Proč jsi nám neřekl, že máte novomanželský apartmán, nebo že spíte v jedný posteli?" Mrkl na mě Marco.
"Hele, já se o to neprosil a nespali jsme v jedné posteli."

"No mě neukecáš. Tak copak jste v té postel teda dělali, když jste nespali? Když jsem přišel, vypadali jste, jak kdyby vás k sobě přilepili sekunďákem. Jenomže Moorová okamžitě vystartovala z postele, jakmile mě uviděla." Usmál se.
Panebože. Já ho ani neslyšel. A on ji tady viděl. Sakra, sakra, sakra. Teď to budou vědět všichni.
"Jak dlouho už tu jsi, Marco?"
"Ale, jen asi deset minut. Pět co trvalo Angele se v koupelně převlíct a zmizet odsud a pět než ses ráčil vzbudit. Musel jsem trochu bouchnout dveřmi, aby sis mě vůbec všiml."
"Bože! Fajn, Nikomu neřekneš, co jsi tady viděl. Jasný?" Řeknu mu a mezitím si beru oblečení.
"No, jo. Ale pospěš si, už na tebe čekají."
"Fajn, fajn. Chvilku počkej, už jdu." Seberu z židle v rohu mikinu, přetáhnu si ji přes hlavu a vycházím ze dveří pokoje.
Když jsme sjeli výtahem až do přízemí, vešli jsme rovnou do zasedačky, kde čekal zbytek mé Skupiny a Xavier s jeho Postavami. Xavier a jeho lidi stojí na levé straně místnosti, zatímco Nicolas, Gabriel a ostatní mé Postavy jsou vpravo. Uprostřed místnosti stál dlouhý stůl, kolem něho kolem třicítky vyřezávaných židlí a uprostřed stropu, těsně vedle křišťálového lustru, který vypadal jako by se každou chvíli měl utrhnout a spadnout nám všem na hlavu, byl nainstalován projektor. Ze stěny někdo odstranil obraz, jak bylo vidět podle stínu, který po něm zůstal. A přesně na tom místě se právě teď rýsoval Antoniův obličej. Při představě Antonia jako části obrazu jsem se chtěl smát, ale radši jsem to ani nezkoušel, soudě podle jeho výrazu.
"Konečně ses k nám přidal, mi sobrino. Jaké nesmírné potěšení." Prohodí strýc, když mě uvidí vejít do místnosti. Samozřejmě, že jakmile mě pozdraví, všichni se ke mně otočí. To tak zrovna potřebuju, další lidi co mi budou po ránu říkat co dělat.
"Hola, mi tío. Que tal?" Pozdravím Antonia a sednu si na volnou židli poblíž. Natáhnu se přes stůl pro konvici s kávou. Zatřesu s ní, abych se přesvědčil, jestli v ní ještě něco zbylo. Hmm, mám smůlu, zase pozdě.
"¿Cómo estás? Jak se mě můžeš ptát, jak se mám? Myslel jsem, že když tě požádám, ať tu jsi na čas, tak tu budeš! A ty místo toho spíš! Taková nestoudnost!" Mluvil celou dobu ve španělštině, což není dobré znamení. Slyšel jsem Jeffreyho, jak si pro sebe překládá.
"Strýčku, to není tak, jak se zdá"
"V tomhle máš pravdu. Takže mě pozorně poslouchej, Ricardo."
"Si, mi tío."
"Můžeš být jedině rád, že mluvíš se mnou a ne se slečnou Isobel. Moje reakce je oproti té její velmi mírná. Dávej dobrý pozor na to, co teď budu říkat, opakovat to nehodlám."
"Jak povíš, strýčku."
"Grandes. Takže můžeme pokračovat."
Zaslechl jsem, jak se někdo zasmál. Moorová, té jsem si ani nevšiml.
"Co je tu tak vtipné, Angelo?" Naklonil se Xavier k Moorové.
"Ale nic. Jen náš drahý Peréz dostal pěkně na frak a to se ještě ani pořádně nedostal ke slovu." Otočí se k němu Moorová a sladce se na něho usmála.
"Takže Koncil rozhodl, že dnes půjdete na místo posledního útoku. Hned, jak skončíme tuto poradu, okamžitě se vypravíte na místo. Rozumíme si?" Zeptal se nás Antonio.
"Ano, pane." Ozve se od všech, co jsou v místnosti.
"Výborně. Takže tohle je adresa." Ta se hned objeví v rohu obrazovky. "Očekávám, že najdete něco, co by vám mohlo pomoci, případně vás dovést přímo k nim. Ihned jakmile se něco dozvíte, dáte okamžitě vědět Koncilu. Očekávám, že od vás velmi brzy dostaneme zprávu. To by bylo pro tuhle chvíli vše. Přeji hodně štěstí." Řekne strýc a přeruší spojení.
"No, slyšeli jste. Za půl hodiny se sejdeme na recepci. Buďte připravení." Řeknu ostatním a vydám se k výtahu na druhé straně místnosti.
"Rico, počkej! Mohl bych s tebou na chvíli mluvit?" Zavolá za mnou Nicolas a já se k němu otočím zpátky.
"Je to neodkladné? Opravdu teď nemáme čas na to se vybavovat."
"Bude to jenom chvilka. Slibuju." Ujistí mě Nicolas a kývne na mě.
"Fajn, jen chvilku. Ostatní můžete jít."
"Dobře, jen to tu neprotahujte, hoši. Za chvíli musíme vyrazit." Ozve se Bianca, která doteď stála vedle Nicolase. Když vidí, že se na ni dívám, usměje se a odkráčí po schodech do patra.
Místnost se najednou šíleně rychle vylidnila a my tam s Nicolasem zůstali sami. Zajímalo by mě, co je tak důležité, že to nemůže počkat.
"Tak k věci, Nicolasi. Co potřebuješ?" Opřu se o desku stolu a do ruky vezmu tužku, která tam ležela, pravděpodobně pozůstatek nějaké schůzky, kterou tady měli zaměstnanci a začnu ji otáčet v prstech.
"No, chtěl jsem se tě zeptat na pár věcí. Nebude to trvat dlouho." Posadí se za stůl na židli naproti mně, dívá se na klouby svých prstů, položených na stole. Zdá se mi nervózní. Co se asi zase stalo?
"No tak už se vyžvejkni, Nicolasi. Přestává mě to bavit."
"Jo. Promiň. Už začnu." Podívá se znovu na své ruce a odkašle si. "Tak jsem si říkal….když teď má Moorová i Xavier vyšší postavení než my…no…jestli nehodláš měnit naše vzájemné postavení. Nedivil bych se…chci říct, jestli si to tak Koncil nebo Antonio přejí, tak… Chci říct, že pokud změníš názor, tak jsem s tím v klidu. Sice vím, že ty se většinou jejich rozkazy neřídíš, ale tohle by byl rozumný požadavek. Neměl bych ti to za zlé…" Mluvil pořád dál a dál, nebyl k zastavení. Slova se mu z úst řinula jedno z a druhým a po chvíli jsem nebyl schopen ani stíhat vnímat, co říká.
Teď jsem si pro změnu odkašlal já, abych upoutal jeho pozornost. Bože, co ten to zase mele. Nevím, kde se v něm ty jeho nápady berou. Z očividně jasných záležitostí dokáže vytvořit síť smysl nedávajících myšlenek, pevných jako ocelová lanka. No jo, tohle je známka počínající degenerace, chytl jsem od něho ty metafory.
"Nicolasi, mlč už. Poslouchej mě." Počkám, až mě zaregistruje a vezme na vědomí, že se mu budu snažit něco vysvětlit.
Za chvíli se na mě podíval a pokývnul mi rukou, jakože poslouchá. "Poslouchej mě velmi, velmi pozorně. Nebudu to znova opakovat." Dlouze se na něho podívám, ne potvrzení svých slov. "Myslel jsem, že víš, kde si ve Skupině stojíš a jaké jsou tvé povinnosti, ale stejně tak pravomoci. Teď jsem nejen zmatený, ale i znepokojený. Myslel jsem, že to chápeš." Ani jsem to všechno nestihl doříct, když mě přerušil.
"Já chápu. Omlouvám se, že se pletu do něčeho, co není moje starost. Jen tě chci ujistit, že ať už budu muset dělat cokoli, tak rozkaz spln…" Sypal ze sebe věty rychlostí blesku a přitom se na mě díval s tak velkým respektem, že jsem si až říkal, jestli se mě spíš nebojí.
"Mlč! Nech mě domluvit, prosím." Hned se mi chtěl začít zase omlouvat, ale nenechal jsem mu prostor a mluvil dál. "Chtěl jsem říct, že jsem myslel, že víš, jak důležitý pro mě jsi. Že víš, že bych tě nikdy nevyměnil za někoho jiného. Jsi moje Postava a skoro můj bratr, stejně jako všichni z vás. A ty mi tu teď říkáš, že se nebudeš zlobit, pokud na tvé místo dám, dejme tomu, Xaviera. To je jako amputovat si pravou ruku a pak si tam namísto ní přišít třeba sloní chobot. Teď si připadám, jako skvělej šmejd. To jsem opravdu tak strašnej?" Když už mi nevěří ani Nicolas, tak to jde se mnou asi pěkně z kopce. A to jsem si myslel, jak je evidentní, že mi tyhle inovace nejsou po chuti. Asi jsem se spletl.
"Ne, ne…tak jsem to nemyslel. Já jen, že vím, jaké to musí být, mít tu dvě další Postavy, které jsou najednou v tvé Skupině vysoce důležité a ty jim nemáš co nabídnout. Žádné postavení, které by jich bylo hodné plus Koncil, který trvá na tom, aby se zapojili. Nechtěl jsem tím říct, že nevím, co si o nás myslíš. Vím to, ale nemůžu spoléhat na to, co slyším." Podívá se na mě přes stůl a přestane sklánět hlavul.
"V tomhle mi věřit můžeš. Tvoje místo bych nikomu nepředal. Teď už nechme těch srdceryvných výlevů a pojďme. Pěkně jsme se tu zasekli, chlape. Ostatní si na nás smlsnou, tak pojď." Odstrčím se od hrany stolu a jdu směrem k výtahu, abych si ještě zajel pro oblečení. Ono v přibližně sto let nepoužívané budově patrně nějaký ten bordel bude.
"Počkej, Rico." Zvedne se z židle a zasune ji ke stolu. "Díky. Jsi skvělej Velitel. Chci, abys věděl, že si tě vážím stejně tak, jako ty mě. A taky, že bych se v opačné situaci zachoval stejně."
"Jo, to je dobrý vědět. Díky, ale teď už pojď. Máme skluz. Jdu si pro oblečení, za pět minut se uvidíme dole." Zavolám na něj zpoza ramene a vstoupím do výtahu, který se za mnou okamžitě zavřel a vyvezl mě nahoru do patra.


 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 C.V.O.K. C.V.O.K. | Web | 13. července 2011 v 13:42 | Reagovat

=D omg.... vážne by sa hodil preklad, nerozumiem ničomu z toho čo hovorili a nchcem pokúšať čo zo seba vypľuje strýčko google...  =D ale inak, ako vždy kapitolka nad očakávanie =D neviem ako to robíte ale je to čoraz lepšie a lepšie ... ;-)

2 ostrimoci ostrimoci | Web | 13. července 2011 v 13:51 | Reagovat

[1]: Tak dávej pozor...tohle je 1/4 toho, co tam původně bylo španělsky :D :D když tak se zeptej co přesně a já ti to řeknu, btw Google tyto základní fráze zvládá celkem v klidu. :) Děkujem moc, ale zrovna tohle nevím no...že by lepší a lepší?? To už je trochu moc

3 Erin Erin | E-mail | Web | 13. července 2011 v 14:11 | Reagovat

Rico pořád někam pospíchá :-D A Nicolas?? Áhhh... já už tam rychle potřebuju Matta, nebo si oblíbím Nikoho :-D
Kapitola skvělá, jako vždycky :-)
Kde je další? :-D

4 ostrimoci ostrimoci | Web | 13. července 2011 v 14:25 | Reagovat

[3]: :D Rico je holt ve stresu, to víš má nabitý program, jelikož mu nikdo nerozumí, tak se "zabaví sám" :)
:) Brzdi děvče, on tam stejně nebude nijak extra popsaný, jelikož Rico -nakonec po nátlaku od všech ostatních- není gay :)
další bude o víkendu asi :)

5 Erin Erin | E-mail | Web | 13. července 2011 v 17:47 | Reagovat

To je jedno :D Ale stejně mě strašně užírá to, co si mi včera napsala :D :-D

6 ostrimoci ostrimoci | Web | 13. července 2011 v 18:17 | Reagovat

[5]: :D No jo, tak hlavně, že to není tak jednoznačné. Nechci, aby se dal předpokládat další vývoj. :) Snad to bude dobré.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama