Mikael - jak jste se s tím poprali

5. července 2011 v 9:53 |  Extra - nezaředitelné kousky, které by vás mohly zaujmout
Mikael <Švéd na scéně aneb jak to začalo>
Tak už máme první příspěvek k naší soutěži týkající se Mikaela. Úkolem bylo vymyslet krátký popis toho, co se s ním dělo, když si ostatní mysleli, že je po smrti. Jsme rády, že jste se toho hned ujali a musím přiznat, že jsme byly mile překvapeny.

Samozřejmě, jako vždy, ovšem hodně závidíme.
Jako první nám napsala Erin :) Takže si z toho celkem jistě odvodíte, proč ta závist. Myslím, že takovéhoto Mikaela si zamilujeme všichni. Dávejte pozor až budete číst, ať vám nic neunikne. Tady to je a všechny pochvaly a pozitivní odezvy jsou vítány a vlastně vyžadovány, připojujeme se také a doufáme, že jich tady pod článkem bude víc než dost.:D Užijte si to, jelikož to stojí za to.


Mikael
Schovávám se za stromem v lese… jen kousek od místa, kde zuří krvavá bitva.
Jsem zraněný a modlím se, abych nevykrvácel z rány, kterou mi způsobil jeden černokněžník.
Byl bych docela rád, kdyby už jim někdo rozsvítil v jejich dutých kebulích a oni by začali bojovat čestně. Žádná kouzla, která naráz zabije padesát vašich bojovníků. Ale to by to nebyli černokněžníci, aby se na vás nevytasili s něčím podlým.
Právě teď za mými zády bojují moji přátelé a já nejsem přesvědčený o konci bitvy.
Neměl bych se schovávat! Ale můj přítel (jen mile řečeno, protože je to doopravdy osina v zadku, oku a všude, kam kde si jenom vzpomenete) mi pořád opakuje: "Jste král! Nemůžete zemřít!"
Jenomže já myslím na všechny ty lidi, co nasazují své vlastní životy. A mě nutí do útěku! Co si potom pomyslí Koncil?! Král, co utekl z boje… k smíchu!
"Můžu! A jestli tuhle bitvu prohrajeme, tak radši zemřu, než abych utekl!"
"Ale já vás mám chránit! Nedovolím, abyste zemřel!" prohlašuje Daniel. Je mladý a tvrdohlavý, ale musím zmínit jeho zručnost v boji na blízko. Věc, která je v boji s černokněžníky docela k ničemu.
"Nech mě jít!" stoupám si, i když mně zem skoro skládá urputná bolest v noze. Moje pravé lýtko je "trochu" zraněné. Dobře… skrz na skrz jím prochází dýka jednoho černokněžníka.
Ale on prostě nemohl přijít a zaboudnout jí do mě, ale těma svýma čárama márama jí na mě poslal takovou rychlostí, že jsem pak byl rád, když to schytalo právě lýtko a ne hlava.
"Nemůžu. Je to rozkaz vašeho otce."
"Tohle je taky rozkaz!" vyštěkávám a vidím, že je Daniel trochu rozhozený.
Dělám první krok, jsem rozhodnutý vrátit se do bitvy, ať už zemřu, nebo ne. Podpírám se svým mečem a už se chystám si myslet, že jsem na toho bažanta vyzrál, ale v tom cítím tupou bolest na zátylku a já se v bezvědomí hroutím na zem…
Budí mě bolest v lýtku a já mžourám do šera. Je tu chladno a vzduch je vlhký a jde v něm cítit zatuchlost, možná i plíseň.
Až o chvíli později si všímám postavy stojící u zdi. Marně se snažím zaostřit na neznámou osobu. Nevidím jí do tváře, protože stojí u velikého okna a i před něj sem jde velice málo světla. Řekl bych, že už se setmělo a už zbývá jen několik málo hodin do chvíle, než bude úplná tma.
Jsem v kostele! A do prdele! Čekám, že když už mě někdo unese, tak budu zavřený v místnosti dva krát dva metry a při nejbližší době očekávám mučení. Ale záhy zjišťuji, že nejsem unesen a že mě nikdo mučit nebude.
"Danieli?! Kde jsme? A co tady děláme?!"
"Jsme kousek od místa, kde pomalu končí bitva a…"
"Ty idiote!" Vztek, který mě zachvacuje, mířím k Danielovi. "Ty jsi mě omráčil a odtáhl sem! Porušil jsi přímý rozkaz! Víš, co to znamená?" Samozřejmě, že to ví, ale neodpustím si to zopakovat. "Vymazání paměti a bye bye zachraňování světa!" Daniel nic neříká, dívá se do země a nohou šoupe po podlaze.
Vztek mě opouští stejně rychle, jako se mě zmocnil. Ne úplně, ale alespoň nemám chuť ho uškrtit. Jedna z mých špatných vlastností, o které vím. Jsem docela dost výbušný…
"Omlouvám se," říká potichu, ale dál zírá na zem. "Jsem připravený nést trest za své činy." Otec mu přikázal, ať na mě dohlíží (jsem sice skoro o deset let starší, ale to je fuk). Co měl udělat? Jenom úplný dement by neposlechl mého otce.
"Alespoň se umíš patřičně omluvit… jaký je průběh bitvy?"
"Vyhráváme, pane."
"To je dobře," vzdychám. Až teď si všímám, že mám nohu ošetřenou. Sice bolí jako všichni čerti, ale už se nebojím, že vykrvácím. Jak pozitivní…
Kostel se lehce otřásá a Daniel je hned v pozoru. Další otřes je mnohem silnější a okna v kostele se tříští na miliony kousků. V tom přichází útok nějakého černokněžníka.
Z klenby ze střechy se odlamuje obrovský kus betonu. Daniel mě strhává stranou, takže mě to hned nerozmáčkne. Jsem úplně šedý od prachu. Kostel se znovu otřásá.
"Tam!" řve Daniel a ukazuje na malý otvor v zemi, který nám odhalil ten první kus letícího betonu. Vypadá to, jako sklepy. Kolem nás padají další kusy betonu. Nejsou tak velké, jako ten první kus, ale kdyby člověku spadl na hlavu, byl by na místě mrtvý.
Daniel mě podpírá a strká směrem k otvoru v zemi.
Jsme u něj a on mě doslova násilím strká dovnitř. Už padají i dřevěné podpěry. Daniel něco vykřikuje, ale já ho přes ten hluk neslyším. Rozbíhá se směrem. Běží pro můj meč!
"Nech ho tam!" křičím z plných plic, ale hned se začínám dusit, protože jsem vdechl víc prachu, než kyslíku. On mě ale neslyší a dál se vyhýbá letícím kouskům betonu a dřeva.
Je jen kousek od vstupu do bezpečí, ale právě v té chvíli se hroutí celá střecha. Menší kus zdiva padá na mě a shazuje mě do sklepa. Do bezpečí. Ozývá se strašná rána a já si kryju hlavu.
Po minutě šíleného rámusu nastává děsivé ticho.
Vstup do sklepa je celý zavalený sutinami, ale malou škvírou přeci jenom proniká trochu světla.
Vidím Daniela. Je celý zavalený a ze sutin mu kouká akorát hlava a kus krku, který má celý pokrytý krví.
"Danieli!" On otevírá oči a přibližně se dívá na místo, kde já na něj koukám skrz mezeru. Lehce se usmívá a říká: "Bylo mi ctí za vás položit život." Pak oči zavírá a vypadá, že naposledy vydechuje.
"Ne! Danieli!" řvu, ale už nereaguje. On mi vážně zachránil život. A já ho tolik podceňoval. Bylo mu devatenáct!
Polykám velký knedlík v krku, tvrdý jako diamant a na slepo se vydávám na cestu sklepem.
Musím se odsud dostat. Už jenom kvůli tomu, aby všichni věděli, co Daniel dokázal. Že to byl bojovník se srdcem na správném místě. A nechci ho urazit tím, že bych teď měl shnít ve špinavém a mokrém sklepě, když mi zachránil život.
Sakra! Všichni si teď musí myslet, že jsem zůstal zavalený a buď už jsem mrtvý, nebo zemřu na následky poranění, které údajně způsobí padající sutiny. Kecy! Doufám, že mě hned neodepíšou.
Asi po dvou hodinách namáhavé a bolestivé cesty vidím před sebou světlo. Konečně!
Jakmile se dostávám na povrch, padám na kolena a ten samý den již podruhé ztrácím vědomí.
Probouzím se a okamžitě se do mě dává zima. Ležím na něčem měkkém a příjemně to tady voní. Otevírám oči a dívám se na strop. Co tady dělám? První otázka, která mi napadá mozek.
A pak se to všechno dává dohromady jako jednotlivé dílky puzzle. Je to jako film, který se skládá z obrázků. Černokněžník… dýka… plno krve… Daniel… kostel… znovu Daniel, ale ležící pod troskami kostela… sklep…
Sakra! Vyskakuji z postele (dobře, spíše vojenské palandy), jako by mě zasáhl blesk.
Rozhlížím se kolem. Nacházím se v malé místnosti a moje oči padají na malá kamna, ale netopí se v nich. Dále pak tu je akorát malé okno, nízké dveře a ta moje postel.
Vylézám ven… Kurva!- to je slovo, na které pomýšlím při pohledu skoro na metr sněhu. Pokud si to dobře pamatuji, bitva začínala ke konci jara.
Všímám si malého pohybu a hned na to mi přilétá přímo doprostřed obličeje sněhová koule.
Přibíhá ke mně asi desetiletý chlapec a začíná se omlouvat.
"To nic," uklidňuji ho. "Poslyš, co je za den?"
"Sobota," odpovídá dětským hláskem. Bitva vyla ve čtvrtek. Takže jsem si dřímnul jen dva dny? Ale že by přes ně napadl metr sněhu, navíc na jaře?
"A datum?"
"Třináctého první, dva tisíce jedenáct." Tuhnu na místě a mrazem to teda není.
Tři roky! Tři roky jsem byl… tady a nikdo o mně neví. Pane bože, musí si myslet, že jsem mrtvý!
Bez řečí si balím věci… počkat, žádné nemám.
Jeden postarší muž, který vešel do mé chatrče, mi odpovídá na otázku, co že se se mnou vlastně stalo: "Měl jste ošklivou infekci v noze… byl jste mimo skoro tři roky. Už jsme přestali doufat, že se proberete." To mi jako odpověď stačilo. Musím domů. A to okamžitě.
Jenomže cesta domů nebyla až tak snadná, ale po dvou měsících plných útrap se nakonec ocitám zde.
Na zasedání Koncilu a všichni na mě zírají, jako bych měl tři hlavy a osm očí. Z jejich pohledů je mi jasné, že mě odepsali. Taky bych se po třech letech odepsal, ale i tak mě to trochu štve.
Některé tváře ani pořádně neznám, ale i ti zírají. Ale jednu tvář mezi těmi všemi poznávám. A jak rád. Ricardo Peréz, zkráceně, Rico. Dlouho jsem ho neviděl a koukám, že z něj vyrostl chlap a určitě je ten nejlepší Velitel.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Erin Erin | E-mail | Web | 5. července 2011 v 10:33 | Reagovat

:-) Děkuju moc za e-mail, který jsi/jste mi poslaly :-) A rozhodně si nemyslím, že by ses měla jít někam zahrabávat, páč  bez Tvého vtipu to podle mě není ono :-)

2 C.V.O.K. C.V.O.K. | Web | 5. července 2011 v 10:36 | Reagovat

-civí na to ako prasa na nové vráta- ja nemám slov o_O fakt neviem ako to písať... je to tak.... ??? ... trefné! bohovia, kde ty na to chodíš???? ja sa svojho pokusu zriekam. toť nemá konkurenciu....
btw: obdivujem ako dokážeš aj v tých úplne najzúfalejších a najnepriaznivejších chvíľach použiť humor...

3 ostrimoci ostrimoci | Web | 5. července 2011 v 10:42 | Reagovat

[1]: No jistě...četla sis to po sobě? Už mám vyhlídnutou parcelu :)Ono, sice je ještě mokrá zem, ale alespoň to půjde líp :D

[2]: Jo naprosto souhlasím :D Ale ted as první částí. Opovaž se to nezkusit, mám v plánu pak dát anketu, která z vás to bude mít líp hodnocené :)Myslím, že obě máte skvělý styl a proto...piš :D netepělivě čekám

4 Erin Erin | E-mail | Web | 5. července 2011 v 11:14 | Reagovat

[2]: Děkuju a pak hned... Opovaž se to nenapsat! Já už se na to strašně těším :-) A jo, konkurenci to má, Tebe! :-)

[3]: Ježiši :-D Žádná parcela nebude! Kdo by pak udělal z Rica gaye? :-D

5 C.V.O.K. C.V.O.K. | Web | 5. července 2011 v 11:24 | Reagovat

Neee !!! Nerobte mi z Rica 4% populáciu !!! Neee =( On je taký sympaťáááák... =D

Ale ja mám vážne sebavedomie na bode mrazu...

Btw: pre spávnosť údajov jedna otázka: Raz ho oslovujete Mikael, raz Benjamin Galloway. vysvetlíte mi rozdiel? =D

6 ostrimoci ostrimoci | Web | 5. července 2011 v 11:25 | Reagovat

[4]: NAprosto souhlasím....
Ale počkej jsme tři...to by se zmáklo :D
[2]: Být tebou tak to napíšu...víš jak má ráda rvačky :D

7 Erin Erin | E-mail | Web | 5. července 2011 v 13:28 | Reagovat

[5]: Prosím, napiš to :) Přece nezáleží na tom, jak moc dobré to bude, ale na to, že tě to baví :)
A já nevím, kolikrát ti mám ještě říct, že ty píšeš zatraceně dobře!!!! :)
Tak hlavu vzhůru a písej :))
Rvačka? Kde? :-D

8 C.V.O.K. C.V.O.K. | Web | 5. července 2011 v 14:36 | Reagovat

jo jo... tak už makám... poctivo =D a som ticho lebo byť sa o MOJU pravdu netúžim, konečne som našla niekoho s kým si rozumiem tak by som o neho len veľmi nerada prišla xD -pohľadom tikne k veľmi obšírnej zbierke mečov a iných ostrých zbraní-
ale aj tak sa ospravedlňujem že to tak skoro nebude =( brigádujem totiž, a aj keď to je len niečo ako sekretárka v kancli nemám toľko času nazvyš ako som si sprvu predstavovala =( ale tak do konca týždňa hádam niečo spácham... =D určite =D tak na mňa čakajtéééé =D cvok v akcii xD

9 ostrimoci ostrimoci | Web | 5. července 2011 v 21:46 | Reagovat

[8]: Datum není podstatné :D Hlavně, že to bude...těšíme se všichni.
A hlavně nechceme obírat tvou osobu o potěšení pramenící ze služby lidu :D Tak těšíme se - napjatě pozorující obrazovku počítače-  :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama