6.kapitola (2/3)

11. srpna 2011 v 19:22 |  Kapitoly

"Zkus ceknout a seš mrtvej. Hýbat se nemůžeš, takže o tohle si strach dělat nebudu." Řekl jsem mu zblízka do ucha tak, aby nás nikdo jiný neslyšel, zatímco se Xavier snažil dostat k druhému z nich.

Kývl jsem na něho, aby je zmrazil všechny a očividně mě pochopil, protože v tu chvíli se všichni přestali hýbat, jako by byli loutky, které jen někdo vede na drátkách. Zapnul jsem handsfree a začal mluvit.



"Nicolasi, jak si vedete? Máme spoutány všechny v místnosti, takže můžete přijít za náma."

"Veliteli, slyším. My už jsme taky hotoví, máme je tu asi čtyři. Hned přijdeme, jen co se přesunem, jsme tam." Ozve se mi jeho hlas v uchu.

"Dobře, tak si pospěšte. Budeme čekat." Odpovím mu a odpojím se.

"Za chvíli jsou tady a vedou nám čtyři další." Řeknu směrem ke Xavierovi, který si právě mění frekvence na vysílačce.

"Fajn, snad jim to nebude trvat dlouho. Nerad bych tu zarost do země." Vzhlédne od své vysílačky, podívá se na čaroděje, kteří jsou stále plně nehybní, a pokračuje v ladění.

Po chvíli uslyším, jak se chodbou ozývají nějaké kroky. To už asi přichází zbytek s Jeffreym. No, alespoň to máme pod kontrolou a teď můžeme zečít vyslýchat. To je moje nejoblíbenější část, jelikož ať jsou navenek jakkoli tvrdí, nakonec podlehnou a vysypou ze sebe všechno, co ví.

"Jeffrey, to jste vy? Slyším vás na chodbě." Zeptám se, abych si byl jistý, že mě nečeká žádné nepříjemné překvapení.

"Jo, Veliteli. Už jdeme, ale chtělo by to asi nějakou místnost speciálně pro naše malé čarodějíčky. Trochu nám cestou vyváděli." Dopoví Jeffrey a vzápětí se objeví ve dveřích.

"Tak to by neměl být žádný problém. Jak že to bylo? Dvě místnosti navíc v přízemí jedna v patře?" Řeknu a otočím se na Moorovou.

"Myslím, že…" Začne, ale v tom jí do odpovědi vpadne Marco.

"To už opravdu nevíte, na co všechno byste si našli náhradu? Co tady mám vůbec dělat, když mi všechnu práci bere tahle ta?" řekl a vrhal naštvané pohledy střídavě na mě a na Moorovou. Tohle mi ještě tak chybělo. Další, který si myslí, že ho chci nahradit. Tihle dva mi tady opravdu dělají pěkný bordel ve vedení.

"No tak, Marco. Jenom tady byla dřív než ty, nehroť to tak." Usměje se na něho Bianca a dál se baví s Nicolasem, který drží v plazmové kleci nějakého tmavovlasého kluka.

"Ještě ty se ozývej. Všichni moc dobře víme, že tě tu drží jenom protekce. Nebýt tady Rica a vašeho strýce, tleješ pořád někde tam, odkud jsi přišla." Vyštěkne Marco naštvaně směrem k Biance, která se ihned naštve taky. Jedna z věcí, která je na ní víc než dobrá, dokáže se naštvat a být zákeřná stejně, jako kdokoli z nás.

"Cos to řekl? S kým si myslíš, že to mluvíš? Tolik bych se nevytahovala, změny ještě nejsou u konce, i když se to tak možná zdá. Jedna z výhod mít protekci, blbečku!"

"Marco, okamžitě přestaň! O tomhle si ještě promluvíme. Moje přátele, Postavy ani rodinu nikdo urážet nebude, to si zapamatuj! Teď pojďte, nebudeme před nimi rozebírat naše vnitřní problémy. Už tak toho slyšeli dost a ještě nás napráskají svému nadřízenému, nebo jak to tady vedou." Podívám se přímo na něj a na zlomek sekundy ho taky zmrazím, aby mě dobře pochopil. "Rozumíme si, Marco?" Uvolním ho a už se znovu může hýbat.

"Jo." Odpoví nabručeně Marco a přesune se ke zdi do rohu.





"Kdo vás vede?" Zeptá se jednoho černovlasého čaroděje Nicolas. Ostatní máme pěkně pohromadě v rohu místnosti, spoutané u přepážky. Bylo jich celkem 10, a přesto dokázali napáchat takový bordel v celých státech, neuvěřitelné.

Čaroděj se ošije na židli, ale stále neodpovídá, jen se přiblble usmívá. "Ptal jsem se, kdo vás vede!" Nicolas ho chytne za bradu a natočí mu hlavu zpátky.

"Tys neslyšel? Kdo vás vede?!" Zopakuje mu Nicolas a podívá se na mě.

"Nic vám neřeknu." Odpoví mu čaroděj a zabodne pohled do zdi naproti přepážce.

"Veliteli, kde je Jeffrey? Nechci jim něco udělat, jsem si jistý, že by mě za to potom Deaverová zabila. Znáš to, všechny ty poučky o tom, jak se k nim máme chovat. A to nám jen přidělávají práci." Nakloní se ke mně Nicolas, aby ho nebylo slyšet.

"Je s Biancou a Moorovou u lidí. Právě je odvedli nahoru do patra, ale žádný strach, za pět minut by měli být všichni zpátky." Řeknu mu a přejdu na druhou stranu místnosti. U zdi jsou všichni čarodějové, čtyři holky a šest kluků. Rozhodně jim nemohlo být víc než nám, spíš právě naopak. Vypadali tak maximálně na 16 a všichni byli dost roztěkaní, neustále se otáčeli, vrtěli, koukali kolem sebe, kromě toho jednoho s černými vlasy, který odmítal dopovědět Nicolasovi. No, myslím si, že mně odpoví. Ať se jde Deaverová zahrabat, klidně mu rozbiju ksicht. Potřebujeme zjistit, kdo je vede a kde je, tohle nesmí pokračovat za žádnou cenu, i kdybych za to měl vyslechnout další kázání.

Postavil jsem se před něj a Nicolasovi jsem naznačil, aby o kousek ustoupil. Ten to okamžitě udělal a jen se na mě tázavě podíval. "Takže, já s tebou v rukavičkách zacházet nebudu, vyklop, kdo vás vede! A hned!" Řekl jsem čaroději před sebou.

"Myslíš si, že se tě bojím? Nemůžeš mi ublížit, nemáš tu správnou značku." Ušklíbl se a dál se díval do zdi.

"Nemám tu správnou? A která je podle tebe ta správná?" Zeptám se ho. Bože, co to kecá? Který blbec jim namluvil takové nesmysly, vždyť na Značce přece nezáleží. A i kdyby, jak to Jako nebylo dost, že jsou úplně neřízení, nakonec z nich budou ještě nějací fanatici? No, to je teda trefa.

"Ta tvoje není správná. Jen ti, kteří mají Ansuz nám mohou ublížit. Jen oni nás mohou zabít. Ty pro mě neznamenáš nic, proč bych ti měl na něco odpovídat? Nejsi mi ničím." Začne se ironicky pochechtávat.

To si ze mě snad utahujete! Takže ten jejich vůdce jim nakecal, že je mohou zabít jen Rozsudčí? A oni si myslí, že jim od nás nic nehrozí? No, to se spletli.

"Protože hned zjistíš, že ti můžu ublížit stejně tak dobře, jako kterýkoli Rozsudčí. A taky proto, že pro mě znamenáš ještě větší nic, než znamenám já pro tebe." Dojdu blíž k němu a podívám se mu přímo do očí. "A protože právě teď jsem ti katem. Tvůj osud je v mých rukách. Připrav se, chlapče……" Stále se mu dívám do očí a představuju si, jak v nich začnou hořet plameny, které by dokázaly zničit kterékoli město, které by si zamanuly. Celou myslí jsem se soustředil jen na tento obraz. Vybavoval jsem si teplo, vůni ohně, to jak se nekontrolovatelně šíří, zvětšuje se a zanechává za sebou jen zkázu. " ….bude to sakra bolet." Usměju se a v tu chvíli, kdy to dořeknu, se mu od kotníků začnou šířit plameny.

"Ne, to není možné." Oheň už mu olizoval kolena, on se snažil osvobodit, ale dokud nepřeruším spojení s jeho očima, nic mu nepomůže. "Zastav to!!! Zastav to!!! Řeknu ti, co chceš vědět, prosím!!!" Začal vyjednávat čaroděj, kterému už viditelně docházelo sebeovládání. Ostatní jen kouleli očima a zírali na to, co se právě dělo s dalším z nich. Asi je to pěkně šokovalo, vždyť ten jejich vůdce jim nakecal, že můžou zemřít jedině rukou Rozsudčího. Taková blbost! A ještě k tomu si to pěkně nakráčí do města a začnou si tady brát rukojmí a krást peníze z banky.

"Veliteli, možná bys…." Uslyšel jsem za sebou Nicolasův hlas, když v tom se otevřely dveře z chodby a dovnitř se vehnala Moorová, Jeffrey, Bianca a zbytek Postav.

"Perézi, přestaň!! Co to děláš?! Nech ho být!" Vrazila do mě vší silou ze strany, až jsem ztratil spojení s čarodějovým pohledem.

"Co dělám? Co si ty myslíš, že děláš?" Otočím se na ni.

"Já ti právě zachraňuju pověst od toho, abys nemusel stát před Koncilem s nimi! Víš přece, že za ublížení mladým, kteří sešli z cesty je tvrdý trest! Ale tys ho málem upálil!" Podívala se na mě vzteklým pohledem, který jasně říkal, že bych jí měl být vděčný.

"Kdybys nepřišla a nestrčila do mě, nikdo by se to nedozvěděl! Asi zapomínáš, že tady velím já! Ty bys stejně nikomu nic říct nemohla. Ale hlavně, byla to výslechová metoda. Neměl jsem v úmyslu ho zabít." Odpověděl jsem jí popravdě.

"Jistě, věřím ti, že ho to mělo jenom vystrašit. To je přece úplně normální někoho donutit ke spolupráci tím, že ho zapálíš!" Dívala se na mě, jako by mi hráblo.

"To není tvoje věc! A svoje názory si nech laskavě pro sebe. Nikdo se tě na ně neptal." Řeknu jí a obrátím se na Jeffreyho.

"Řekni mi, kdo je jejich vůdce. Dostaň to z něj a pak padáme." Kývne na mě a já se opřu o stěnu v rohu místnosti.

Ostatní z těch čarodějů se krčili u sebe a vrhali na nás nevěřícné pohledy. Pořád si yslí, že je nějaké jejich přesvědčení chrání před skutečností, že jim můžeme ublížit, jak jen budeme chtít. Na jejich místě bych asi taky nebyl úplně v pohodové náladě.

Jeffrey přistoupí k čaroději a zavírá oči, chvíli se k němu naklání s rukama po stranách jeho hlavy a pak se na nás obrátí. "Nic nevidím, zase stejný problém jako s Hallowayem. Nic, mlha, totálně vygumované logické uvažováni."

To není možné. Zdá se, že lidí, kteří neví nic o tom co, nebo proč dělají, nám přibývá. To není moc pozitivní zpráva, ještě k tomu, když se jedná o problémové čaroděje, jako jsou tito. Ten jejich vůdce musí být buď pěkně hloupý, nebo vychytralý. Záleží na tom, jak to berete. Já bych hlasoval pro chytrý, pokud se mu všechno tohle podařilo bez toho, aby se někdo dozvěděl jeho identitu nebo úkryt. No, ale to je důvod toho, proč jsme tady my. Ještě jsme se nepohli z místa, takže je podle mě čas, vytáhnout z nich nějaké informace.

"No, Jeffrey, takže tenhle je nám asi k ničemu, že?" Zeptám se jen pro jistotu.

"Jo, Veliteli. Z toho už nic nedostanem." Odpoví mi Jeffrey a pustí čaroděje na zeď, po které se sveze až dolů na zem.

"Tak teda zkusíme někoho jiného." Řeknu mu a nadzvednu z podlahy jednu holku, která se zrovna snaží dostat ke dveřím.

"Ne, klidně ji pusť. Všichni mají stejný problém, jako tady ten. K ničemu by to nebylo."

"Tak co kdybychom to z něho zkusili dostat jinou cestou?" Usměju se na Jeffreyho, který už evidentně pochopil, co mám na mysli. Jen se na mě podíval a vrhl zamračený pohled směrem k Moorové.

"Aha, tak asi nic. Leda že by…" Moje původně sarkastická poznámka zanikne v hluku, který se najednou ozve z chodby.

Sakra, co to je! Teď by se tu už přece nikdo neměl bez našeho vědomí pohybovat! V budově už nikdo nemá být! "Co to sakra je?! Tak odpoví mi někdo?!" Podíval jsem se na ostatní v místnosti. Všichni byli zaražení, dokonce i čarodějové, které jsme zadrželi.

"No tak! Jeffrey, co se děje?!" Zařvu na něho, aby mi na chvíli věnoval pozornost.

"Co..já…zadní vchod, chodba vedoucí do druhého patra. Myslím, že máme návštěvníky. Pojďte." Vyhrkne Jeffrey rychle a už se žene ke dveřím.

"Všichni pojďte. Stejné rozmístění. Nikdo nezasahuje, dokud nedostane povolení." Podíval jsem se na Moorovou a Xaviera."Tentokrát to platí pro všechny. Bez výjimky."

Okamžitě jsme vyrazili a šli směrem ke schodišti, na kterém byly slyšet tlumené kroky a šepot. Zvuky byly velmi tiché, což pravděpodobně znamená, že vetřelci už byli skoro nahoře. Šli jsme za sebou, a když jsme došli až nahoru, naznačil jsem ostatním, abychom se rozdělili a půlka nás šla z druhé strany.

Neohlížel jsem se na to, kdo šel se mnou a podél stěny kráčel chodbou, kterou ukončovaly dveře, které byly patrně jak úkrytem našich neznámých návštěvníků, tak také sejfu s penězi.

Pootevřel jsem dveře do místnosti a vešel. Po stranách byly dvoje dveře, jedny vedly pravděpodobně přímo k sejfu, kdežto druhé by měly být kancelář sekretářky, která to tu měla hlídat. Teď byla ale samozřejmě s ostatními dole v přízemí. Rozhodoval jsem se, které z nich otevřít, ale nakonec jsem prostě vzal za kliku a strčil do dveří.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Jak byste zhodnotili Ostří Moci?

Líbí se mi 82.1% (32)
Nelíbí se mi 2.6% (1)
Nic moc 0% (0)
Ujde, ale uvidím podle pokračování... 15.4% (6)

Komentáře

1 Liss Liss | Web | 11. srpna 2011 v 20:05 | Reagovat

Hej, dobře vy! už se zase klepu, co to tam proboha je :-D

2 Erin Erin | E-mail | Web | 12. srpna 2011 v 14:49 | Reagovat

Ha a jà to vìm =) Tìmto chci oznàmit,ze je to dalsì skvelà kapitola :))

3 ostrimoci ostrimoci | Web | 12. srpna 2011 v 14:58 | Reagovat

No... na velké odhalení si musíte všichni počkat do víkendu :D

[2]: Jsi subjektivní :DD A už ať jsi zpátky doma! Když si pospíšíš, možná ti svěřím prolog k druhému dílu.

4 Erin Erin | E-mail | Web | 12. srpna 2011 v 23:08 | Reagovat

[3]: Wow... =D To jsem az tak VIP? =D Neztezuji si, jenom se ptam... jo a... z Timotyho jsem udelala sporstyho, arogantniho, sarkastickyho, nevrlyho, nemilyho a proste vsechny ty zaporny vecicky =D Abys taky mela nejakyho idola... =D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama