6.kapitola (1/3)

7. srpna 2011 v 12:52 |  Kapitoly
STŘET
K bance jsme se dostali překvapivě rychle, i když naše dopravní prostředky jsou uzpůsobené na takovou rychlost, ten synchronizovaný příjezd mě stejně udivil. Všichni jsme zaparkovali a vylezli ven, rychle běžíc směrem k bance. Měla stažené žaluzie, takže nebylo vidět dovnitř. Zastavili jsme se a všichni se nějakým způsobem snažili zjistit, co se uvnitř děje. Jeffrey si položil ruce na spánky a zavřel oči, Moorová vytáhla z kapsy Blackberry a studovala plány budovy. Za chvíli se na mě Jeffrey podíval.

"Vevnitř je pravděpodobně dvacet osob, různě rozmístěných. Pár zaměstnanců tam bude, ale co můžu slyšet tak šéf tam není. Myslím, že bychom měli pořádně zvážit, jak se tam dostanem. Několik jich má i děti. A nejsem si úplně jistý, ale v patře jsou asi dvě mrtvá těla. Předpokládám to, jelikož jejich mozková aktivita je minimální." Podíval se na mě a čekal, co řeknu.
"Dík Jeffrey, dobrá práce." Usměju se na něho a kývnu na něho na znamení respektu. "Moorová? Na co jsi přišla?"
Moorová zvedne hlavu a začne mluvit. "Takže tohle je jediný hlavní vchod. Na druhé straně budovy z jihu je vchod pro personál, chráněný čtečkou ID. Trezor je v druhém patře a k dnešnímu dni by tam mělo být šedesát miliónů. Vede tam jedno schodiště a dva výtahy. Je za neprůstřelnými dveřmi plus má dvojitý zaheslovaný zámek. Půdorys je starý dva roky, ale nemají v záznamech žádné zprávy o rekonstrukci. Nejlepší způsob asi bude vchod pro personál a potom přes to schodiště." Zastrčí si vlasy, které jí padají do obličeje za ucho a podívá se na mě, čekajíc co jí na to řeknu.
"Fajn, to jsem rád, že jsi nám už vymyslela i plán. Víte někdo, jak jsou rozmístění?" Otočím se na ostatní, kteří se snad nebudou snažit tolik zaujmout.
Marco se okamžitě ozve, a přeruší tím to, co se chystá říct Moorová. Je rád středem pozornosti a nejspíš ho trošičku naštvalo, že mu Moorová bere práci. "Jo, čtyři bytosti s pulsem u vchodu pro zaměstnance, tři u výtahů a schodiště. Skupinka asi deseti lidí v centru místnosti těsně u sebe a dva asi hlídkují u sejfu."
"Fajn, takže stejný postup jako předtím. Seskupení zůstává, já plus všichni, co se mnou šli, jdeme vchodem pro zaměstnance, ostatní na signál za námi. Nikdo nejede na sólové akce a už vůbec ne dívčí část Skupiny. Co se týče tebe, Xaviere, dělej, jak uznáš za vhodné, ale neohrožuj životy těch lidí. Potřebujeme je živé a zdravé. Rozumíme si?"
"Jistě. Takže jdeme?" Zašklebí se na mě a vykročí směrem k budově.
"Počkat! Kam si myslíš, že jdeš Perézi? Zastav se! Slyšíš?" Ozve se za mnou naštvaný hlas Moorové, ke které se za chvíli přidá i Bianca. "Rico, stůj."
"Copak, Bianco?" Zeptám se jí a Moorové schválně nevěnuju pozornost. Ať si nezvyká, že ji každý bude podlízat.
"No tak, bratránku. To si vážně myslíš, že tam budeme jen tak stát a nic nedělat? No tak! To nemyslíš vážně, že ne?" Dívá se na mě, jako bych ji praštil palicí mezi oči. Asi si budu muset zvykat, že na téhle misi konečné slovo mít nebudu a budu si muset všechno, co řeknu, obhajovat, ať už jde o jakoukoliv triviální blbost.
"Neříkám, že nesmíš nic dělat. Jen se na ně nežeň sama. Víš přece, že kdyby se nějací skrývali v záloze, nedostal bych se k tobě včas. Prosím, jen dávej pozor." Odpovím ji klidně, aby to už neřešila a my mohli jít.
"No vidíš. Podej to hned napoprvé jako starost o naše bezpečí a nebudu s tebou mít problém." Šťouchne mě do ramene a zakření se na mě. Její smích je vždycky extrémně nakažlivý, tak se přidám.
"Já o tvoji starost nestojím, Perézi." Opáčí Moorová, které se evidentně nelíbí poslouchat mé rozkazy. No, řekl bych, že to není můj problém.
"Tobě ji taky nikdo nenabízí, Moorová. Nebo jsi snad něco takového slyšela?" Odpálkuju ji a podívám se zpět na Biancu, která se směje jak přiblblá.
"Fajn, fajn. Jdeme konečně dovnitř." Usměju se na ni a jdu k zadní straně budovy.
Přesouváme se kolem stěny bez oken v řadě po dvou. Naštěstí jdeme úplně neslyšně, protože terénní oblečení není žádný z těch Rodriguezových Armaniho obleků nebo polobotek od GUCCI. Dokonce ani Moorová si nemůže brát na akci deseti centimetrové podpatky, protože by nás prozradila. Takže teď vypadáme jako nějaké přepadové komando, černé trička, kalhoty a na hlavách kšiltovky nebo brýle. Díkybohu to nejsou žádné z těch neforemných a nekvalitních sportovních souprav, ale na zakázku šité, stylizované soupravy z mikrovláken. Jo, to že jsme si sami mohli vybrat výrobce jak pro zbraně, přísady do lektvarů, tak oblečení, je rozhodně jedna z nejlepších voleb, které nám byly poskytnuty.
Jsme už skoro u vchodu, když se otočím na ostatní a rukama naznačím směr, kterým se ostatní budou ubírat. Všichni si připraví zbraně ať už psychické, jako v případě Jeffreyho, který je naše živá štěnice na plný úvazek, nebo Xaviera, který pro změnu umí zacházet s Glockem lépe, než kdokoli z obyčejných lidí, což přiznávám velmi nerad. Postupně vejdeme dovnitř a zapneme si handsfree, které nám každému rozdal Marco.
"Doufám, že se všichni slyšíme dobře. Pokud by vám vypadl signál, dejte o sobě vědět plazmickou křivkou z místa, kde jste se vyskytovali, než vám přestalo fungovat handsfree. Máš slovo Veliteli." Řekne Marco a odkašle si.
"Poslouc…" Začnu, ale jsem přerušený Xavierem, který o něčem mluví s Moorovou.
"No, jestli chceš, můžem dneska, ale jde o to, jak dlouho to tu potrvá. Peréz je dneska trochu…" Mluví a mluví pořád dál, jako by se nic nedělo.
"Ehm, ehm. Ticho vy dva! Myslím si, Rodriguezi, že ti nedošlo, že tohle není soukromá linka. Moorová, kroť si ho trochu na veřejnosti. A teď mě poslouchejte všichni." To už jenom slyším, jak se někdo směje a Moorová na mou adresu vzkazuje nepěkné komentáře. No tak počkat, hodnotím snad já její vkus, co se Xaviera týče? Nemají si tady štěbetat jak vrabci na střeše. Asi jim nedochází vážnost situace.
"Jen bych chtěl připomenout, že vevnitř je parta lidí, které musíme dostat ven živé a zdravé. Nebo alespoň ty, kteří ještě jsou živí. Moje část jde se mnou pro ty, kteří jsou uprostřed místnosti s těma idiotama. Vy ostatní najděte zbytek a doveďte je k nám. Potom je vezmeme do zdejší pobočky Sídla a lidi dopravíme do nemocnic, potom co jim vymažem paměť a vnuknem jim, dejme tomu, že se včera na večírku trochu opili, nebo že jim sousedka hodila z balkónu květináč, co já vím. Ale teď už pojďte."
Každý jsme se vydali svým směrem a hledali zajatce a ty hlupáky, co nám tu dělají takový bordel. Když jsem už byl skoro na druhé straně patra, rozhlédl jsem se a uviděl dveře, za nimiž se pohybovaly siluety. Z místnosti bylo slyšet hluk a naříkání, příležitostně taky zvuk, připomínající sojku bojující o večeři. Aha! To si tam někdo zpíval Queeny. Jak příhodné, ovšem We Are The Champions se jim k té situaci, co za chvilku nastane, moc jako podkladové téma hodit nebude. Spíš jim bych, v kontrastu se situací, mohl doporučit Let´s Kill Tonight, protože jako Američané by to znát mohli. Ovšem nehodlám kazit moment překvapení tím, že vtrhnu dovnitř a budu odsuzovat jejich hudební vkus.
Za mnou se objevil Xavier a poklepal mi na rameno. "Tak jaký je plán?" Mluvil tichým hlasem, aby nás nebylo slyšet.
"Jdeme podél severní zdi, pak se rozdělíme a já jdu zprava, ty zleva. Na Jeffreyho znamení je chytneme a obklíčíme je. Až je chytnem, rozdělíme je, odvezem do Sídla a Bianca s Moorovou se mezitím postarají o ty zraněné." Otočil jsem se k němu a odpověděl mu stejně potichu.
Fajn, tak jdem. Naznačil jsem mu mávnutím ruky a zastavil se u dveří. Vytáhl jsem z kapsy nůž a radši si ho připravil, kdyby se něco zvrtlo. Podle toho, jaké byly jejich další prohřešky, se to dalo dost jistě očekávat. Pohyboval jsem se těsně u zdi a pohledem prozkoumával okolí. Zastavil jsem se u rohu a naklonil jen hlavu, aby mě náhodou neuviděli dřív, než chci. V místnosti bylo šest čarodějů a čtyři zaměstnanci banky. Na zemi se krčily dvě ženy a dva muži. Pravděpodobně pracovnice za přepážkou a ti muži, no, tipl bych je na účetní nebo pokladníky. Všichni vypadali hodně vystrašeně, muži pořád poposedávali a na čele se jim leskl pot. Ženy se třásly a po tvářích jí tekly slzy. Zajímalo by mě, co jim tak strašného provedli. Chápu, že to, že je tady drží jako rukojmí parta lidí o polovinu mladších než jsou oni, zavřené v centru místnosti, pomocí nějakých pokreslených oblázků jim asi musí připadat divné, stresující a nemožné, ale stejně. Neměli žádné viditelné známky zranění, žádné odřeniny, žádné zlomené nosy. Proč tak vyvádí? Bože, ti lidi co všechno, co přesahuje možnosti jejich chápání, berou jako nemožné. A kdo se pak diví. No nic, dáme se do práce. Zastavil jsem se těsně za první přepážkou, odkud jsem měl skvělý výhled na situaci přede mnou. Skrčil jsem se a vlezl pod stůl, kde jsem si rozložil všechny krystaly, lektvary, amulety a vůbec všechno ostatní. Podíval jsem se po místnosti a na druhé straně, úplně u poslední přepážky se přesně stejně jako já krčil Xavier. Pokývli jsme na sebe na znamení toho, že můžeme začít. Zvedl jsem se a přešel zezadu k jednomu z nich. Když už jsem stál těsně za ním, vzal jsem do ruky nůž. Uvrhl jsem na něj poutací kouzlo a on se najednou nemohl ani poškrábat na bradě. Když už se chystal promluvit a upoutat pozornost ostatních, zvedl jsem ruku s nožem a přiložil mu jej na hrdlo.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Erin Erin | E-mail | Web | 7. srpna 2011 v 15:15 | Reagovat

:-x Em em em...kde je další díl? Asi to taky přestanu tak usekávat, už vím, jak je ostatním :-D :-D
No každopádně se těším, jak se situace nakonec vyvrbí! =) Pořád něco meleš o tom, že se mi klaníš, přitom já se klaním ještě dvakrát tolik! :-D :-)

2 Liss Liss | Web | 7. srpna 2011 v 17:08 | Reagovat

HEj, kde je zbytek? Nemůžu se dočkat, jako obvykle skvělé! :-)

3 ostrimoci ostrimoci | Web | 8. srpna 2011 v 7:30 | Reagovat

[1]: Polib mi šos a kup si Fastum gel, z toho klanění šíleně bolí hřbet :DD

[2]: další část bude ve středu, až čtvrtek :)

Dík za pozitivní ohlasy holky :D Od vás to potěší

4 Erin Erin | E-mail | Web | 8. srpna 2011 v 10:30 | Reagovat

[3]: Nechceš to sem dát zítra? Smutně koukám... já ve středu odjíždím... :-D

5 ostrimoci ostrimoci | Web | 8. srpna 2011 v 12:02 | Reagovat

[4]: Tak :D že jsi to ty.... pošlu ti to na maila, jestli chceš

6 C.V.O.K. C.V.O.K. | Web | 9. srpna 2011 v 10:39 | Reagovat

Jé, zasa som posledná... Hm... No to nič, to najlepšie na koniec nie? xD Ale tak súhlasím s oboma nadomnou - kde si zabudla pokračovanie? jo jo a jo, raz s ato seknúť musí ja viem, ale vy hodít estopku vždy v tom najnapínavejšom... Naozaj sa veľmi teším na booom-baaaang čo bude takže... :-) Nenapínaj toľko dobre?
(a tá krátka pauza dľa mňa len prospela. je to čoraz lepšie a lepšie... a ja sa len nemo čudujem že to ešte ide xD)

7 ostrimoci ostrimoci | Web | 9. srpna 2011 v 13:42 | Reagovat

[6]: :D Ty jsi vždycky to nejlepší, ne?
No, já to dělám čistě z praktických důvodů. Kdybych to nesekala, tak si budeš muset počkat klidně i měsíc, tak si to zvaž. :)
Znova děkuju i tobě, ono bez KHURNIK SHOPA by se Gabík a Xav nechovali tak, jak se chovají a chovat budou :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama