7.kapitola (2/3)

3. září 2011 v 10:10 |  Kapitoly
Po cestě jsem naštěstí nikoho z mých Postav nepotkal a ti lidi mi byli stejně ukradení, takže jsem si to v klidu promyslel. Vstoupl jsem na jeden z mnoha schodů, které vypadaly jeden jako druhý a ponořil se do velké zubaté díry, což je popis mé mysli v mém nynějším stavu.


Celá situace se nám tady vymkla z rukou. Původní plán, který jsme měli, úplně selhal a nakonec se nám nepodařilo dosáhnout toho, co jsme měli v plánu. Takže, co to pro mě znamená? Nové pátraní, nový zásah. Obávám se, že nebude trvat dlouho a nějaký ten incident se opět stane, Celkem mám pochyby o tom, jak se to bude dál vyvíjet. Tyhle potíže s ovlivněním Benjamina jenom narušují náš klasický program a všichni jsou kvůli tomu podráždění a neklidní, což pociťuju hlavně ze strany Antonia a Deaverové. A zase se dostáváme zpátky na začátek. Tahle ženská je leda tak osina v zadku, jenž nemůžete zabít ani umlčet. Jediný způsob, jak ji nevnímat a žít si dál klidně svůj život, je moc do ní nevrtat a nemít žádné námitky. Což samozřejmě není můj případ a to je taky jeden z důvodů, co mi u ní nepřináší moc velký obdiv. Nepřizpůsobivost, nikdy se nechci ze své vlastní vůle jen tak podřídit jejímu rozhodnutí a to ji šíleně štve Ale, jelikož na to neberu ohled, nemám taky žádný klid.
Tolik podobností s Moorovu. Teď je navýsost jasné, že jsou z rodiny. Na první pohled si toho nemusíte všimnout, ale hluboko uvnitř jsou jejich povahy velmi podobné. Každá má sice svůj vlastní způsob toho, jak mě nechat pomalu zešílet a pak mě odklidit z cesty, jako ošklivou skvrnu na jinak bezchybném plátně mistra, zobrazující jejich životní cíle a úmysly, ale oba jsou stejně účinné. Ovšem fleky se dají zamalovat nebo vybělit, v porovnání se mnou. Já jsem odolnější, na mě si s líhem nepřijdou. Tím jediným se můžu uklidňovat.
Dnes jsem to asi trochu přehnal, ale opravdu mi nebylo zrovna po chuti, že to celé nevyšlo. Mimochodem, kdybychom to udělali po mém, nemuselo to tak dopadnout. Na druhou stranu, kdo měl vědět, že je tam ještě další záloha, čekající na to, až se tam někdo z nás dostane? V tomhle případě Moorová s tím chlapem. Taky jsem netušil, že by mohli spolupracovat se staršími a zkušenějšími členy, než jsou oni. Za tohle bych ji opravdu vinit neměl. Jeffrey měl asi pravdu, ale stejně si pořád myslím, že kdyby jednala podle mého rozkazu, nic by se nemuselo stát. Alespoň by nebyla zraněná tak, jak je teď. Vyhozené koleno bych nepřál nikomu, ani svému největšímu nepříteli, protože to pekelně bolí. Něco o zranění nohou vím. Ne, že by Moorová neměla k mému největšímu nepříteli hodně blízko, ale zatím to vypadá, že já jsem ten, který tu podle ostatních dělá všechno přesně naopak. Nemusí nic říkat, stačí mi to, že se nedokážeme domluvit. A já si pak můžu říkat, jaká je Moorová neschopná a absolutně nepoužitelná. Vlastně není zas tak špatná a k ničemu, jak jsem si myslel. Sama se nabídla, že půjde s tím ředitelem, i když si nebyla jistá, jestli je tam čisto a ještě k tomu s takovým blbečkem jako byl on. Kdybych byl co k čemu, tak jako správný Velitel a, no přiznejme si to, taky jako správný chlap, šel místo ní. Nevím, jestli to je způsobeno vžitou představou, že muži mají chránit ženy, nebo mě jenom nasralo, že to kvůli němu schytala.
Už se nevyznám ani sám v sobě. Každopádně, co bylo klíčovou myšlenkou dne a co mě neustále pronásleduje, je ta jejich teorie s Rozsudčími. Šílenost, absolutní nesmysl, takhle to vidím já. Je to tím, že se jich chtěl jejich vůdce co nejdříve zbavit, a proto je poslal do předem prohrané bitvy? No, vlastně v pár bodech přece jen uspěli. Zesměšnili nás, dokázali naše slabiny tím, že nás překvapili a zabili ředitele banky. Na druhou stranu, my je máme všechny pod dohledem a teď už se k němu nevrátí, což mě nutí přemýšlet nad tím, kolik takových má ještě v zásobě. Pochybuju, že by nechal všechno na nich, vzhledem k tomu, že inteligentem zrovna neoplývali, to musím uznat. Diablos! Ta demokracie má přece jen něco do sebe, škoda jen, že v našem světě něco takového nemá moc velký význam pro ty, kteří protestují. Nebo nás to snad mělo odradit od útoku na ně? Snad si nemyslí, že jsme až tak přehnaně důvěřiví. Kdo ví, každopádně to zabralo, ať už to bylo myšleno jakkoli. Nechci říct, že bychom tomu uvěřili, ale výsledek je tak, jako tak stejný. Ne moc dobrý pro nás, a proto se celkem děsím toho, s čím přijde Antonio s Deaverovou, až se to dozví. Tohle bude vyžadovat okamžitý zásah, no na druhou stranu, nejdřív by se nám hodily nějaké bližší informace a bez těch nás na ně znovu nepustí, jelikož ví, jaké byly následky. Spoléhám na to, že z toho vyjdu živý a zdravý, nerad bych přišel o svou drahocennou hlavu jen tak, pro nic za nic. Věčná škoda, takového klenotu.
Ani jsem si neuvědomil, že už jsem na našem patře, pár kroků od pokoje. Taky dobře, můžu si dopřát chvilku klidu o samotě s bourbonem nebo jiným mým dobrým přítelem, což bych nyní velmi uvítal. Aha, jistě. Zapomněl jsem na Moorovou, sbohem oázo klidu. Teď přijde pravé peklo. Přiložil jsem kartu k zámku a počkal, až se rozsvítila kontrolka. Otevřel jsem potichu, pro případ, že by si už lehla. Další špatný odhad. Vešel jsem dovnitř a uviděl Moorovou s Xavierem na gauči, jak se jí pokouší posadit tak, aby neskučela bolestí. Evidentně mu to nešlo, ale nic mu neřekla, asi nechtěla, aby to vyznělo nevychovaně, jako že se neumí postarat ani o její nohu.
Rozhodl jsem se, že na sebe upoutám pozornost. Tímhle tempem by, při mé nečinnosti, za chvilku necítila nohu až do pasu. Přiznejme si, ošetřování není jedna z Xavierových specialit, ne že bych o nějaké jiné slyšel.
"Rodriguézi, co to děláš? Chceš ji paralyzovat od pasu dolů?" Vylezu ze stínu, který vrhají závěsy na protější stěnu, takže mě jde vidět.
"Hej, Perézi. Co takhle nechat si ty přednášky na jindy? Tady Angele to určitě nepomůže a popravdě, zrovna teď bych tě rád zabil za to, že ji nedokážeš zabránit ani v tom, aby si v tvé blízkosti ublížila. To je neschopnost." Prohodí místo pozdravu Xavier a obrátí pohled zpět k Moorové.
"Tak jak chceš, popravdě. Je mi upřímně jedno, co si myslíš, ale nemám žádnou odpovědnost za její zdraví. A myslím si, že ji nepomůže ani to, když nebude kvůli tvé neschopnosti na vozíku, takže ustup a vypadni." Řeknu a postavím se na druhou stranu sofa, směrem k Angeliině hlavě.
"Ty mě odsud vyhodit nemůžeš, o povolení se prosím jedině Angely." Odpoví mi nasupeně a zatíná pěsti. Opravdu si myslí, že ho odsud nemůžu vyhodit? To se mýlí.
"Tak poslyš Rodriguezi, tohle je můj pokoj. Můžu tě vyhodit, kdy se mi zachce. Což se mi právě teď chce nehorázně, takže pohni tou svojí prdelí a padej nebo tě vykopnu na přílivové vlně s plnou parádou."
"Nedovoluj si na mě Perézi. Je to i její pokoj, ona rozhodne o tom, jestli zůstanu nebo půjdu." Vypálí na mě už evidentně nasraný Xavier, a když mě přestane pomyslně zabíjet, hodí štěněčím pohledem po Moorové. Taky se na ni otočím, abych viděl její reakci na to, co se tu děje.
"Už můžeš jít, Xaviere. Nechci tě zdržovat a už bych si měla jít pomalu lehnout. Ta noha šíleně bolí, takže ani neuvažuju o tom, že by to byl klidný spánek. Mimochodem, na zítra se musíš připravit, víš, že mají volat z Koncilu a já budu sotva schopná se tam doplahočit včas." Zašklebila se na něho, když si na něco z toho vzpomněla.
"Počkat! Oni mají volat zítra? Odkud to víš?" Zeptám se jí, absolutně zmatený tím, že jsem snad jediný, který o tom nic neví.
"Teda, hned se cítím líp. Pro jednu nejsi nejchytřejší ze všech, ale taky jen obyčejný Velitel, který neví všechno a dělá chyby jako každý z nás. Jak povzbuzující." Usměje se na mě jednoznačně.
"Nemůžeš toho teď nechat? Chápu, určitě to potěšilo tvoje ego, ale prostě mi řekni, odkud to víš. Podhazovat mi moje nedostatky můžeš později. Slibuju, že si na to najdu minimálně hodinu, ok? Ale teď prostě řekni, co o tom víš." Požádám ji vážně. Pokud jí to bude stačit, klidně si pro dnešek nechám vykládat její názor na mě.
"No, fajn. Řekl mi to Benjamin. Potkala jsem ho předtím s Marcem a Gabrielem u baru, když se o tom zrovna bavili. A nemysli si, že na tu hodinovou přednášku zapomenu. Vlastně si ji hodlám vybrat hodně brzo." Připomene mi s vážnou tváří.
"Tak to bych teda rád viděl. Ponížit Peréze bez možnosti odplaty, to se nepodaří jen tak někomu. Blahopřeju Angie, to se snad ještě nikomu nepovedlo." Ozve se odněkud Xavier. Sakra, ani jsem si nevšiml, že tu ještě je.
"Ty tu ještě pořád oxiduješ Rodriguezi? Neříkal jsem, že máš vypadnout?" Otočím se k němu.
"Jak jsem řekl, ty nejsi ten, kdo mě může vyhodit."
"Fajn, jistě jsi teda slyšel i to, jak ti Angela říkala, že už můžeš jít. A nepochybuju o tom, že i to, jak tě odsud vyplaví vlna, jsi pochopil dostatečně. Nebo se pletu?"
"To neuděláš." Opáčí sebevědomě Xavier. Jasně naivko, neudělám. Jsi přece v mém pokoji a štveš mě k smrti, vůbec nemám potřebu nakopat ti.
"Ale udělá." Potvrdí Moorová, která evidentně chápe podstatu problému.
"To nemyslíš vážně, Angie. Jak to můžeš vědět?" Vykvákne Xavier, evidentně mimo z toho, že ho nepodporuje, ale věří tomu, co říkám.
"Ne nadarmo, je Velitel nejúspěšnější Skupiny. Čím to asi bude? Nemyslím si, že by nedodržel slovo." Hm, vnímavá. Ani jsem netušil, že by to mohla chápat. Zase jsem ji podcenil.
"Ne, neuděláš to. Na to nemáš tolik chuti se se mnou piplat." Odpověděl sebevědomě a opřel se o zeď, jako by tady chtěl zůstat.
"Tak teď se pleteš. Na tohle nemám nikdy málo chuti." Natáhnu ruce před sebe a soustředím se na vodu, tekoucí, padající dolů vodopádem.
Počkat! Kdo by potom utíral všechnu tu vodu? Za tohle mi to opravdu nestojí, bude muset stačit vzduch. Rychle si to rozmyslím a místo toho se zaměřím na vítr. Na to jak proudí kolem nás a nadnáší všechno kolem, čechrá koruny stromů a způsobuje tornáda. Otočím dlaně vzhůru a nechám sílu proudit až do konečků prstů a nechám ji volně plynout. Pak obrátím pozornost na Xaviera, který očividně nevěřil, že bych to udělal. Všechno to trvalo pár sekund a už je venku ze dveří, namáčklý na stěně chodby, kde ho odhodil vzdušný vír. Radši ani nic neříká, jen se na mě šklebí a já mu zavřu před nosem. Už to s ním nechci dál probírat a věřím tomu, že budeme oba rádi, když se chvilku nebudeme vídat. Tolik k příjemnému večeru ve společnosti alkoholu. Zpátky do reality.
"Víš, stejně nakonec měl pravdu. Vodu jsi na něj nepoužil." Podotkne Angela s jistotou.
"Jo, no beru to z praktického hlediska. Ono to jejich dopolední čistění koberců není nijak tichá záležitost a já si zítra hodlám přispat. V kolik to mají volat z toho Koncilu?"
"Nevím, ale tipla bych to po obědě. Myslím, že potom, co ten tvůj, nevzpomenu si na jméno, poslal zprávu o tom, co se dneska dělo, nám nechají trochu času na to, se vyspat." Zazívá a vzápětí zasyčí bolestí, protože si asi pohnula s tou nohou.
"Počkej. Zůstaň sedět. Rodriguez je ta nejhorší zdravotní sestra, kterou jsem kdy viděl. Dávej na tu nohu pozor, teď tě zvednu a chci, abys ji držela pořád ve stejné pozici. Vůbec s ní nehýbej, protože by to pekelně bolelo." Řeknu a skloním se u pohovky stejně jako první noc, abych ji zvedl a odnesl na postel. Zajímavé jak se nám v tomhle pokoji tolik věcí opakuje. Nejdřív příhoda s odhozením na stěnu, pak tohle.
"Nech mě být! Nejsem bezmocná! Pamatuješ? To kvůli mně je ten ředitel mrtvý, nebo ne? Proč bys mi pomáhal? Asi se ti zdá, že nejsem schopná ani chodit bez dozoru, protože bych mohla něco zvrtat, ale můžu tě ujistit. Pohybovat se ještě zvládnu sama!" Rozkřičí se a zvedá se z pohovky. Bože, co to vyvádí!
"Angelo! Nech toho! Pohneš si s tím ještě víc!" Zařvu na ní nazpátek, i když jsem od sebe jenom něco přes metr a půl.
I přesto se ale zvedá a pomalu poskakuje po jedné noze směrem k posteli. Blázen, už tak má kloub venku z jamky a ještě tady dělá takové zbytečné cavyky. "Neměj péči Perézi. Já to zvládnu i bez tebe." Pokračuje dál a zkracuje vzdálenost mezi ní a postelí.
"Bože, tak paličatá." Popojdu raději za ní, abych měl příležitost, ji když tak chytit. A ukazuje se, že ta příležitost přijde dřív, než bych ji čekal. Je asi v půlce místnosti a já jsem za ní asi dva metry. Protože mě upozornila, abych se od ní držel dál, když ztratí balanc a sváží se k zemi.
"Sakra! Jauu--" Začne, ale než se stačí dotknout země, chytnu ji kolem pasu a rychle, aby to nebolelo, ji zvednu ze země a držím tak, abych se nedotknul kolena.
"Já ti to říkal. Teď drž to koleno v klidu. Už jsme skoro u postele." Rychle se rozejdu. Tak, abych s ní moc nehýbal a my tam byli co nejdřív.
"Nějaké další doporučení, vrchní sestro Perézová?"
"Obvykle bych ti řekl ne, ale vzhledem k tomu, že toho mám dneska dost, tak pro tebe jedno mám. Drž ústa. Nemám na tebe náladu." Položím ji na postel a natáhnu se pro led, který je v míse spolu se šampaňským. Že by oslava?
"Asi to nebude tak zlé, když jste si stihli objednat i pití, co?" Otočím se zpátky k Angele a kývnu na lahev šampusu.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Liss Liss | Web | 3. září 2011 v 12:08 | Reagovat

hmmmm, Super! :-D

2 Erin Erin | E-mail | Web | 3. září 2011 v 19:23 | Reagovat

:-)  :-)
Xavier je prostě nejlepší!
Nemám tušení, čím by to mohlo být, ale bejt Angelou tak si ho zabalím jako dárek a věnuju sama sobě! :-D
Samozřejmě i Rico má co do sebe.
Takže mám plán B- kdyby byl náhodou Xavier někým neznámým zadanej, rezervuju si Rica. Ale STOP! Vlastně ne... všecno ruším... Matt bude nejlešpí, bez protestů. Sory Xave a Rico, zelený oči jsou zelený oči... *krčí rameny*
Promiň, trochu jsem se nechala unést, ale co má člověk dělat? Bezvadná kapitola :-)

3 Liss Liss | Web | 3. září 2011 v 20:39 | Reagovat

[2]: Možná došlo k omylu, ale Rica si rezervuju já. :-D

4 Erin Erin | E-mail | Web | 3. září 2011 v 21:16 | Reagovat

Jo jo, klidně :-D

5 ostrimoci ostrimoci | Web | 4. září 2011 v 8:13 | Reagovat

No... tak jsem ráda, že jste si je tak hezky rozebraly :D Už jim tak pěkně stouplo ego, ale tak když oni jsou tak úžasní tak co dělat, že? :) Ne fakt, já osobně si myslím, že nejlepší je Xav (samozřejmě proto, že jsem si ho tam vydupala :D) ale nebudu diskriminovat.

6 Liss Liss | Web | 4. září 2011 v 16:48 | Reagovat

A tak se s tebou mám porvat nebo co? Stejně sis ho rezervovala pro sebe, takže nechápu, k čemu by to bylo. Ale tak když jsou úžasní oba dva, tak beru toho, kterej je volnej :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama