7.kapitola (3/3)

10. září 2011 v 8:14 |  Kapitoly
Tak konečně zakončení sedmé kapitoly. Jak to dopadne s naším párem hrdliček po tom, co se spolu zas a znova ocitnou v pokoji sami? Budou si ošetřovat zlomené končetiny nebo dojde i na něco jiného? Teď se to dozvíte. Možná někomu přijde, že z Rica je měkkosrdcatá rumová bábovka, ale musím říct, že to není jeho vina. Takže veškerou možnou budoucí nespokojenost s jeho srdcovým rozpoložením si můžete vylívat na nás. Tak, snad vás to nezklame a upřímně... já osobně i když vím, co chceme dát do další kapitoly, se na ni těším daleko víc, než většina z vás pochopí.A můžu říct, že se konečně dočkáme nové postavy, tak snad se vám zalíbí tak, jako nám. Užijte si to.
Do komentářů můžete mimo jiné zahrnout proč jste hlasovali tak, jak jste hlasovali. :)


"Nemám mlčet? Nechtěla bych si tě naštvat. Zvlášť, když jsi ke mně tak milý. Asi si budu způsobovat zranění častěji." Opáčí sarkasticky a zašklebí se na mě.
"No, fajn. Neřekl jsem, že za to nechci nic na oplátku. Nemám takové dobré srdce, jak to vypadá. A tohle uzdravování mě stojí energii." Naberu hrst ledu a přiložím jí ho na koleno z jedné strany. "Teď, opři se o čelo postele. Nech nohu pokrčenou a něčeho se chytni. Bude to bolet."
"Víc už to bolet nemůže." Postěžuje si, ale dělá přesně to, co po ní chci.
"Fajn, jdeme na to. Na tři, dobře?" Zeptám se jí, ať jsem si jistý, že je plně při vědomí.
"Dobře. Tak dělej, co umíš." Kývne, že můžu začít.
"Takže raz-dva-…" Tlačím kloub zpátky do jamky, dřív než si všimne, že k trojce jsem ani nedošel a druhou rukou držím na místě led.
"JAAAU!! Kdes nechal tu zatracenou trojku?! JAAU!" Zatíná ruce do přikrývek a snaží se přitisknout si koleno k sobě.
"O tom ani neuvažuj. Pusť tu postel, lež a drž si ten led. Nemůžu ti to zároveň léčit a ještě chladit nohu" Zatlačím ji za rameno zpátky do polštářů a položím jí obě dlaně na koleno v místě, kde je kolenní jamka.
"Dobře, dobře už jsem v klidu." Odpoví a lehne si zpátky.
Zaměřil jsem se čistě na to, jak fungují klouby, jak do sebe zapadají kosti tak, aby vše fundovalo a každý kousek do sebe zapadal přesně tak, jak má. Jak se na ně vážou jednotlivé provazce svalů, které dohromady tvoří to, co nám umožňuje držet všechny ty kosti pohromadě. Ruce jsem držel stále na jejím koleni, vysílajíc energii v nepřetržitém toku. Jedna z výhod mít tuhle speciální schopnost, můžete se sami léčit a není potřeba návštěv nějakého chlápka, co vám napíše kilo prášků, které stejně nakonec nepomáhají. Z mého myšlenkového proudu mě vyrušila Angela.
"To je zvláštní. Jako by ti z rukou vycházelo teplo a nějaké vlnění." Usměje se a natáhne tu ruku, ve které nedrží led ke mně.
"Kdo by to tušil, co? Lidský generátor." Zakřením se na ní zpátky. "Co koleno? Dobrý?"
"Jo, myslím, že je to v pohodě. Myslíš, že bych mohla….teda…nevadilo by ti…"Nadzvedne se na posteli a sedne si. Pustí led, který drží a natáhne ke mně ruku.
"Co by mi mělo vadit?" Zeptám se jí. Jsem zvědavý, co by tak mohla chtít?
Ona ale neodpoví a namísto toho mě chytne za ruku, kterou jsem měl na jejím koleni a drží ji ve své. Wow, tak zrovna tohle jsem nečekal.
"Počkej." Prohlídnu si její ruku a vidím, že má trochu potlučené prsty. Už to chápu, no nedivím se, proč se nemohla odhodlat k tomu, zeptat se. Hej Perézi, půjčíš mi tu svoji ruku, co ji máš jak napuštěnou anestetiky, moc moc prosím? No jistě, to by muselo být pěkně trapné. "Mohlas říct, že máš potlučené prsty. Jasně počkej, myslím, že s tím dokážu něco udělat."
Podíval jsem se na ni a k mému překvapení se na mě dívala taky, v tváři byla červená. Těžko říct proč, ovšem ptát se jí na to nebudu. Většinou se člověk červená, protože je mu horko nebo zmia, nebo myslí na něco, co by druhé uvedlo do rozpaků. Já tenhle problém teda nemám, já říkám na rovinu všechno, co mě napadne, ale ostatní jsou více opatrní. Z čehož vyplývá, že když mi to neřekla a červená se, asi mi to ani neřekne. Takže proč se zbytečně ptát a pravděpodobně způsobovat další hádku?
"Já, děkuju, ale…" Začala, ale já ji přerušil, protože jsem se musel odhodlat k tomu, už jí to říct.
"Ne, počkej. Já první, bude to jenom chvilka a myslím, že je to důležitější než to, co mi momentálně chceš říct ty." Trochu jsem si poposedl a díval jsem se na ni opravdu soustředěně, jelikož jsem to myslel vážně a chtěl jsem, aby to poznala. Právě v tuto chvíli jsem byl naprosto upřímný a doufal jsem, že mi to dá nějaké plusové body a pomůže mi to se vyžvejknout. Tohle jen tak někomu na potkání neříkám. Vlastně vůbec, nikdy jsem to ještě nikomu neřekl. Proto si musím dát pozor, co vypustím z pusy. No, snad to nepodělám, tak do toho. Čím víc to budu protahovat, tím těžší to pak bude vyslovit. "Angelo, já tě-"
A v tu chvíli se otevřely dveře pokoje. Dovnitř se vřítil Nicolas s Biancou, v ruce pití, jídlo nebo takový ten chladící polštářek. Vypadá to, že přišli poskytnout první pomoc zraněné. No, přišli poněkud pozdě a k tomu nevhod. Z Angely, která do mě zavrtávala tázavý pohled a chtěla zjistit, co jsem to skoro řekl, jsem se podíval na ty dva.
Nicolas se na mě usmál a vešel dovnitř s plnýma rukama a všechno to složil na stolek u pohovky. "Ahoj Rico, Angelo. Napadlo nás, že by se ti hodilo něco k jídlu a pití. Něco jako bolestné, protože už jen bydlet s Ricem musí být velká oběť a k tomu to koleno.. .No snad ti to nevadí." Zachechtal se Nicolas a vtáhnul Biancu za volnou ruku do pokoje.
"Ahojte. My jsme vážně nechtěli rušit. Pojď Nicku, myslím, že si Rico s Angie chtějí promluvit." Začala se omlouvat Bianca a pro změnu teď ona táhla Nicolase z místnosti ven, jen poskládala všechno, co nesla na stůl a už ho táhla ven.
"Ježiš, promiňte, vy dva. To mě nenapadlo. Už jdeme, nebojte. A brzo se uzdrav Angelo." Zazubí se Nicolas a společně odejdou tak rychle, jak přišli.
"Hm..děkuju!" Zakřičí za nimi ještě Angela, a když se za nimi zavřou dveře, sedí jako opařená. Nojo, my jsme se k sobě celou tu dobu byli na sobě skoro nalepení, já ruku na jejím koleni. Tak se nedivím, proč tak rychle vypadli.
"To bylo divný. Nemyslela jsem, že mě někdo z tvé Skupiny má rád. Asi bych jim pak měla poděkovat." Na chvíli se dívala do blba a pak si vzpomněla, o čem jsme mluvili. "Cos mi to chtěl říct?" Podívala se na mě a zase jsem měl pocit, jako bych byl na rentgenu. Pod absolutní kontrolou, stále sledovaný.
Já už ale neměl sílu na to, tohle téma začít. "Neřeš to, asi ti donesu nějaké to jídlo, co donesli Nicolas s Biancou." Už jsem se skoro zvedl, ale chytla mě za zápěstí a stáhla zase zpátky.
"To počká. Co ses to chystal říct?" Naléhala, oči upřené do mých, až jsem se měl pocit, že nedokážu odvrátit pohled.
"Já….musíš mě nuti?? O takovýchto věcech nikdy nemluvím. Proč tě to tak zajímá?" Zeptám se jí, protože jsem z toho už zoufalý. Nevím, jak něco takového říct.
"Jen chci vědět, co jsi mi chtěl říct. Prostě vyslov to, co předtím a pokračuj. Dej svým myšlenkám tvar. Nezabiju tě za to, když začneš koktat jako ten recepční." Stiskne mi zápěstí a zakření se, jak se snaží zlehčit atmosféru. No, moc jí to nejde. Po pravdě jsem nervózní jak nikdy. No, musím to udělat.
"Já tě… neměl jsem tě nechat jít tam s tím chlapem. Jak si nás slyšela s Jeffreym. Já vlastně mluvil o sobě, nechtěl jsem si to ale přiznat. Kdybych byl co k čemu, šel bych tam sám. Neměli jsme to tam prohledané a kvůli tomu teď jsi zraněná. Já....nikdy jsem to ještě neříkal…omluvu. Vždycky jsem si jistý tím, co dělám. Dneska jsem to nezvládl a tohle" Poklepal jsem jí na koleno, na kterém jsem pořád měl ruku. " je moje chyba. Já…je mi to líto. Přijmeš mou omluvu, Angelo?" Vyhrkl jsem to všechno najednou. Ani nevím, jestli to dávalo smysl, ale stejně si myslím, že líp bych to nedal. A pevně doufám, že už se dlouho nebudu muset za nic omlouvat.
Seděla úplně potichu, ani se nehnula. Dívala se na mě, jako bych najednou zfialověl a narostly mi rohy. Nevěděl jsem, co si z toho vyvodit. Co si myslí o tom, co jsem právě řekl? Právě jsem se nejspíš dokonale zesměšnil a to ještě zdaleka není to nejhorší z toho. Pravděpodobně jsem se úplně vyšťavil, když jsem jí léčil koleno, protože jsem pomalu odpadával. Nesmím sebou šlehnout, ne teď. To by bylo horší než má "takzvaná" omluva.
"Já říkal, že to neumím. Tak a teď se můžeš začít smát. Neboj, klidně můžeš, už nemusíš zadržovat smích, mně to nevadí." Řekl jsem a pohledem obkroužil celý pokoj od oken až ke dveřím.
"Ne. Já…jen jsem čekala, že řekneš něco… jiného. Ne tohle. Tohle mě nenapadlo. Omluva přijata, já jen…to neřeš. A podle mě to není tvoje chyba, to já chtěla jít s ním." Konečně promluvila a začervenala se. Zase, co to s ní dneska je?
"Tvůj názor. Hele je ti horko? Zima" Dneska se pořád červenáš, můžu jít zapnout termostat. I když nevím, co by to mělo společného s kolenem…" Zeptal jsem se jí, protože už mi to bylo divné a nechtěl jsem dál rozebírat svoji vinnu.
"Ehm, ne." Odpoví a opře se dozadu. "Myslíš, že by ti nevadilo, donést mi sem nějaké pití?"
"Bez problému. Klidně dneska spi na posteli. Budu muset jít." Otočil jsem se, zvedl z postele a donesl ji ze stolku nějaké pití, ovoce a taky ty chladící polštářky, co je donesli Nicolas s Biancou. "Tady máš. Kdybys ráno ještě nemohla vstát, dej mi vědět a řeknu to Antoniovi. Ať nemusíš zbytečně chodit dolů." Podám jí pomeranč a zbytek položím vedle na noční stolek.
"Díky." Zní naštvaně a tak už radši mizím, není se čemu divit. Jsem blbec, měl jsem radši držet klapačku. Kdybych si dával pozor na to, co říkám, mohl jsem mít klid a nemusel jsem se teď utápět v sebelítosti a paranoie.
Zabouchl jsem dveře do pokoje a rozhodl se, že si to namířím opět k baru. Budu moct nerušeně popíjet a dobiju si baterky. Mělo by tam být prázdno, tak mi to snad vyjde.
Výtahem jsem se dostal do druhého patra a hned zapadl dovnitř do baru, kde díkybohu, bylo otevřeno. Sedl jsem si dozadu ke stolu, protože jsem měl takový nepříjemný pocit, že takhle bez síly, bych se na židličce u baru neudržel.
Zabořil jsem se do sedačky, která byla dost prostorná na to, abych si mohl pohodlně sednout a zase dost malá pro dva. Chvilku jsem si jen tak vychutnával klid a ticho a za chvilku už přišla servírka.
"Co to bude dneska? Pane Perézi?" Usmála se na mě a mně se vybavilo, odkud ji znám. Tohle je ta, kterou jsem tady viděl naposledy. Krátké černé vlasy, modré oči, štíhlá, vysoká. Myslím, že…Amber. Jo, tak se jmenovala.
"Ahoj, Amber. Bourbon, jako minule. A nech toho tykání. Nejsem víc než o dva roky starší než ty a neřekl bych, že naposledy co jsem tě viděl, jsi to nějak řešila." Prohodím směrem k ní a znovu se opřu do pohovky.
"Jak si přeješ. Hned to bude." Odpoví a odkráčí zpátky k baru. Přemýšlím o tom, co se dneska všechno stalo. Co bude zítra, už raději ani neřeším, jelikož by mi to jen ještě víc zkazilo už tak dost špatnou náladu. Pár plus by se ale taky našlo. Vykopl jsem Xaviera a to naprosto oprávněně a s nesmírným potěšením. Sice následující události hrají v můj neprospěch, ale nemůže být všechno perfektní.
"Tady to máš. Je to nařízení, víš? Netykat těm, kteří tu bydlí. Nechtěla jsem tě urazit nebo tak. Dneska žádné vystoupení na piano?" Usměje se na mě a přisedne si, protože jsem v baru jediný. "Vidíš? Už jsem si kvůli tobě i zapamatovala, že je v tom rozdíl."
"V pohodě, zažil jsem horší nařízení. Neurazil jsem se, jen je to otravné. A nápodobně, taky ti to sluší." Napil jsem se ze skleničky a položil ji zpátky. "Ne, dneska nebude nic. Jsem trochu přejetý, takže kdyby ti to nevadilo, rád bych byl chvilku o samotě. Příště můžeme pokecat."
"Jak chceš. Tak teda, ahoj Rico." Zvedla se a zašla za pult, kde počítala tržbu. Ještě jsem tam zůstal a skoro celé dopoledne. Až kolem oběda jsem si zašel do města na oběd, kde jsem ještě trochu popřemýšlel nad kávou a pak jsem se teprve vrátil zpět do hotelu, jako nový.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Anketa

Starý (Sebestředný, ironický, k ženám neslušný) Rico / Nový (Chápavý, přemýšlivý, empatický) Rico ??

Starý Rico 16.7% (1)
Nový Rico 66.7% (4)
Ani jeden : => mám jinou oblíbenou Postavu 16.7% (1)

Komentáře

1 Erin Erin | E-mail | Web | 10. září 2011 v 10:56 | Reagovat

Ta anketa je docela záludná... potřebovala bych alespoň tři hlasy :-D
Ne, vážně. Docela se mi líbilo, jak se zachoval k  Angele. Rico je prostě charakter, jak se patří. U starého Rica bych měla jen jednu výhradu, a to ta neslušnost. Tím u mě padá jeho popularita, Ten nový je fajn, ale... už to není přesně on, takový, jakého jsem si ho zafixovala. Ale tak co... :-) Je to Tvůj příběh a mě se líbí. A tím, že ses zmínila o nové postavě si mi normálně zvedla hladinu adrenalinu :-D Už se moc těším na "svého" zelenookého krasavce :-D Tímto samízřejmě chválím i kapitoly... *Matt*

2 ostrimoci ostrimoci | Web | 10. září 2011 v 11:02 | Reagovat

[1]:Díky za názor... :) Ještě to s ním nevzdávej, protože podle toho, co se dozvím ( jako například, který se vám líbí víc) tak podle toho to taky dopadne. Rozhodla jsem se, že z něho žádného hodného hošana mít nechci, ale uvidím, jak se to tady s tou debatou vyvine. :) A jo..no Matt, ten se blíží neodbytně.. už mi klepe na vrata.

3 Erin Erin | E-mail | Web | 10. září 2011 v 14:12 | Reagovat

A mám otázečku... :-) Za jak dlouho můžu předpokládat, že se beznadějně zamiluju do Mattyho?

4 ostrimoci ostrimoci | Web | 10. září 2011 v 15:48 | Reagovat

[3]: Přes týden ho tam snad dostanu, takže asi o víkendu, ale nevím to jistě.  Doufám, že se mi to podaří, pokud ne tak příští týden. :-D

5 Liss Liss | Web | 10. září 2011 v 20:18 | Reagovat

Hmmm, já asi čekala, že řekne něco jinýho, takže jsme asi s Angie na stejné vlně. Achjooo, on jim to vždycky musí někdo pokazit... :-D
Co se týče té  ankety, asi budu potřebovat dva hlasy (narozdíl od chamtivé a nenasytné Erin :-D), protože mám stejný problém jako ona. Chci sebestředného, ironického, zamyšleného Rica, ohleduplného k ženám. :-D
A jinak- kapitola jako vždycky super!!

6 ostrimoci ostrimoci | Web | 10. září 2011 v 20:37 | Reagovat

[5]: No jo, mělo to tak vypadat, takže se mi to povedlo :D Jej!
Holky vy jste náročné. Takový chlap snad ani neexistuje, ne?? :)

Tak alespoň bylo trochu překvápko, pro některé z vás.:D

7 Liss Liss | Web | 10. září 2011 v 20:45 | Reagovat

právě proto, že neexistuje, by takoví měli být knižní hrdinové. Abychom se mohli vznášet v oblacích než se zase rozplácneme o tvrdý chodník života.

8 Erin Erin | E-mail | Web | 12. září 2011 v 17:14 | Reagovat

[7]: Krásně řečeno :-)

9 ConleyMEAGAN26 ConleyMEAGAN26 | E-mail | Web | 19. září 2011 v 5:20 | Reagovat

Some time before, I really needed to buy a good car for my business but I did not have enough money and could not order something. Thank goodness my comrade proposed to try to take the <a href="http://bestfinance-blog.com/topics/home-loans">home loans</a> at banks. Thence, I did so and used to be satisfied with my car loan.

10 Dany Dany | Web | 7. března 2012 v 23:26 | Reagovat

prepáčte, ale ja sa vážne neviem rozhodnúť nad starým a nový :DD pretože mám rada tak=ych tých ironických a takýc chalanov a nemám rada až takých citlivých, ale tak spolu by to bolo tak super :DDD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama