8.kapitola (1/3) druhá část

25. září 2011 v 16:03 |  Kapitoly
Takže tady je duhá část. Bohužel mi Blog.cz pořád házel, že mám hodně znaků (i když je to divné, vzhledem k tomu, že tohle dohromady jsou jen dvě třetiny obvyklé kapitoly) ale co á vím :D Takže tady máte konec.




"Moorová se nedostaví. Začínáme bez ní." Oznámím Xavierovi, který je z toho evidentně mimo. Dívá se na mě jako na boží zjevení a kroutí hlavou. Kdo by nebyl, jestli tohle není protekce, tak už nevím.
Zašel jsem ke stěně, abych zhasnul světla, zrovna ve chvíli, kdy se rozsvítil projektor. Perfektní načasování. Na stěně se objevil Antoniův obličej, jako obvykle. Vypadal, jako by spolknul celý citrón, což je jedna z možností, nebo mu to, co chtěl říct, nebylo příjemné.
"Buenas tardes. Kdepak máme slečnu Moorovou?" Zeptá se Antonio podivným hlasem a pohledem těká kolem sebe. Tak teď mě opravdu zajímá, co se bude řešit.
"Dnes se k nám nepřipojí, mi tio. Její koleno se necítí dobře." Dodám s úšklebkem.
"To nepřichází v úvahu. S ní jsem chtěl mluvit především." Zaráží se Antonio, očividně pěkně vytočený.
"Promiňte, pane, ale ona opravdu.." Chce ji omluvit Xavier, ale strýc ho okamžitě zaráží.
"Je mi jedno, co jí je. Tohle se už nebude opakovat. Pokud se nehodlá dostavit, tak jí to jeden z vás stejně řekne, ale tomu vyvolenému nezávidím." Chrlí ze sebe strýc a je na něm vidět, že s každou další chvílí se jeho trpělivost řítí do háje víc a víc. "Takže začneme. Nejdřív si chci promluvit se svým synovcem, pokud vám to nevadí, pane Rodriguezi?"
"Hm.. jasně." Xavier se zvedá ze židle, chvíli se na mě dívá, jako bych já měl vědět, o co jde a nakonec odchází.
"Takže, strýci…" Začnu a netrpělivě čekám, až se konečně něco dozvím. Tohle je hodně neobvyklé a divné, takovéto schůzky pro jednotlivce jako u cvokaře, jsme tu ještě neměli. Zajímá mě, s čím na mě vyletí, i když se to dá trochu čekat. Přece jenom ten neúsoěch s ředitelem banky je dost špatný pro naši reputaci, a taky pro dosažení celkového cíle. Pokud to bude pokračovat takhle, tak vypořádat se s nimi potrvá o hodně déle, než jsme si mysleli.
"Ricardo, můžeš mi prosím tě vysvětlit, co se tam děje? Jak je možné, že se to takhle vymklo?!"
"Nepočítali jsme s tím, že mají zálohu v jiné části budovy. Ono, vlastně jsme je nemohli detekovat, takže jsme předpokládali, že je tam čisto. No, o opaku jsme se přesvědčili hned. Jedna skupina byla dole, plus když jsme ještě bojovali, Moorová se rozhodla odnést ředitele do bezpečí k ostatním, ale mezitím je napadli další. A než jsme se zorientovali, už ho měli." Sedím v křesle a netrpělivě čekám, co z něho vypadne za odpověď.
"Jak je možné, že vám tak velká Skupina mohla proklouznout?! To snad není pravda! A ještě se vám zraní Postava. No s takovou je zlikvidujeme určitě ohromnou rychlostí." Říká s ironií v hlase Antonio. Co jsem mohl čekat? Tohle je ještě únosné, celkem se divím, že nevybuchl víc. No, třeba to ještě přijde.
"Nechtěl jsi se mnou mluvit i o něčem jiném? Protože kvůli tomuhle jsi Rodrigueze nemusel posílat pryč, ne?" No, ne že by mi to bylo nějak příjemné, trávit s Rodriguezem každou volnou chvíli, ale nechápu, proč nás tu chtěl oba, ale teď mluví jenom se mnou.
"Ano, máš pravdu. Slyšel jsem, že máte nějaký problém, ty a neteř slečny Deaverové. Co je na tom pravda?"
Tak tímhle mě překvapil. Zajímalo by mě, kdo mu to vyslepičil, no teď už s tím neudělám nic. "To jsou jenom obvyklé spory o vedení. Vždyť víš, že ty s ní mám pokaždé, co spolupracujeme. Kromě toho, že k ní nemám dvakrát dobrý vztah, ale to už taky víš. Mimochodem, v hotelu nám došly pokoje,zmínili se ti o tom? Já myslel, že jich dostaneme nejméně stejně, jako kolik nás je." No víceméně tohle je to, co mě tady štve nejvíc. Nemít soukromí ani ve vlastním pokoji je... stresující a leze mi to na mozek. Jo, postřehl jsem to.
"To ale nic nemění na tom, že se k ní máš chovat s respektem. Nebyla Velitel jen tak pro nic za nic. A navíc je to neteř slečny Deaverové, takže bych čekal, že prokážeš trochu sebekontroly. Naneštěstí o situaci s pokoji jsem byl informován teprve nyní. Jelikož ale opravdu nemají volné místo, budeš to muset přežít." Trochu se opřel do židle, ve které seděl, a obrazovka ho zaostřila, když se od ní odtáhl dál. "Všem se nám nelíbí, že se naše nejlepší Postavy vystavují vlivu jeden druhého, ale nic s tím nenaděláme. Takže očekávám, že se budeš chovat rozumně a nebudeš si na ni dovolovat."
Ehm, počkat cože? To si ze mě střílí! Že na mě vyleze s tímhle, to bych nečekal. Jako bych si já s ní něco začínal. Teď je mi jasné, že mu někdo něco řekl, protože tohle by si sám od sebe nevymyslel. Nikdy jsem si s ní nevyměnil víc, než pár sarkastických poznámek a on si teď myslí, že s ní spím nebo co. Ten by spíš, než že s ní něco mám, tipoval, že ji chci zavraždit plastovou lžící. Čas přijít na to, kdo to byl, se blíží.
"Promiň mi, mi tio. Ale kdy jsem já něco zkoušel na Moorovou? Jediný, kdo si na ní, jak jsi tak hezky řekl, 'dovoluje', je Rodriguez. Zaprvé já byl ten, kdo si jako první stěžoval na to, že s ní mám pokoj a za druhé jsi teď sám řekl, že s tím nic neuděláš. Je to opravdu to, proč jsi se mnou chtěl mluvit? Vážně? Protože pokud ano, máš tady špatnou osobu."
"Nesnaž se se mnou mluvit jako s hlupákem, synovče. Popírej si to, jak chceš, ale chovej se podle toho, co jsem ti řekl. Teď mi tady pošli pana Rodrigueze. Mám mu k tomu taky co říct."
"Fajn. Můžu jít?"
"Ne, potřebuji vás tady oba." Zavrhne moji poznámku Antonio a tak se vydávám ke dveřím, abych otevřel Rodriguezovi. Fajn, tohle ještě bude vodvaz.
"Pane? Chcete se mnou mluvit?" Ptá se zdvořile Rodriguez. On a zdvořile, to jistě. Ten je zdvořilý asi jako já po dvou lahvích vodky, pěkně děkuju. Bohužel, ostatní mu to žerou i s navijákem.
"Sedněte si, pane Rodriguézi. Ty taky synovče, musím vám oběma něco sdělit." Promlouvá s vážným výrazem ve tváři. Oba si s Rodriguezem sedáme a čekáme, co tak důležitého nám Antonio chce sdělit.
"Váš nezdar mě znepokojil. Nejsem si úplně jistý, že byl dobrý nápad vás všechny spojit, jako jednu Skupinu. Každopádně Koncil mi uložil úkol, který se vás všech dotkne. Protože jste očividně neuspěli tak, jak jsme všichni očekávali, Koncil se rozhodl poslat za vámi posilu."
"Ehm…další posily? Promiňte mi, pane, ale už teď je nás tu až dost. Nemyslím si, že další Skupina čarodějů nám nějak pomůže v tom, abychom je zastavili dřív. Spíš to jenom způsobí další zmatek v organizaci práce…." Snaží se mu osvětlit situaci Xavier, ale Antonio ho utíná dřív, než stačí domluvit.
"Pane Rodriguezi… Neptal jsem se na váš názor. Koncil si myslí, že to tak bude nejlepší, a proto to tak také bude." Znovu vystupuje s tím "Koncil ví všechno nejlíp a vy s tím nic neuděláte" komentáři. Tohle na své práci fakt 'miluju'. Musím říct, že tohle máme s Rodriguezem společné. Autority nás zrovna dvakrát neberou.
"Omluv mě, mi tio. V tomhle musím s Rodriguezem souhlasit. Už teď máme problém udělat si tady pořádek v tom, kdo je komu nadřízený a …nechci říkat, že nemáte všichni pravdu nebo tak, ale další Postava nám tady opravdu k užitku nebude." Snažím se s Antoniem argumentovat a nečekaně, trochu víc úspěšně než Rodriguez.
"Nikdo neřekl, že za vámi pošleme Postavu! Myslím, že volba Koncilu vám bude jenom ku prospěchu. I když si to možná nechcete připustit. Teď ale není čas na to, abyste se snažili dělat ze sebe neporazitelné. Teď musíte splnit úkol." Zasyčí viditelně otrávený Antonio. Myslím ,že dneska už měl dost. Kdo ví, co mu ta Deaverová zase vtloukala do hlavy, takže mě napadlo, že možná ..možná se mu ani nedivím. S tou ženskou bych se nechtěl vídat každý den, ani kdybych kvůli tomu musel zdechnout.
"A kdo to teda bude, pane? Uklízečka z druhého patra?" Uchechtne se Rodriguez a sleduje Antoniovu reakci.
"Ne, pane Rodriguezi. Vás dvakrát nepotřebujeme." Odpálkuje ho strýc a pak pokračuje. "Přijede za vámi Mikael. Myslím, že víte, kdo to je. Není-liž pravda?"
Následuje těžké ticho, ve kterém nám všem asi šrotují kolečka v hlavě na plné obrátky a já osobně si zaboha nemůžu vzpomenout, kdo by měl být ten Mikael. Zdá se, že i Rodriguez má stejný problém. Těžko říct, znám hodně Mikaelů, ale pochybuju, že některý z nich by měl něco společného s naším neúspěchem.
"NO?.... Mikael. Jsem si jistý, že vám to něco říká. Mikael, syn jednoho z Rozsudčích. Jedinný přímý potomek Rozsudčího, který se kdy narodil. Ten, který má předpovězeno stát se prvním členem Koncilu, i když není Postava. Pořád nic, pánové?"
Tak beru to zpátky. Kromě toho, že ten chlap je fakt skvělý v boji a práci se zbraněmi, má taky neuvěřitelnou sílu vůle a jeho síla má být přelomová pro nás všechny. Má mít významnou roli v naší další historii. Teda, tak to alespoň říká proroctví. Starý cár papíru, který kdysi jeden čaroděj sepsal poté, co sdílel spolu s dalšími třemi mágy nějakou vizi., která zahrnovala Mikaela a všechny vylekala jako ještě nic.
"Do háje. Mikael. Tak to teda sakra není uklízečka." Vydechne Rodriguez a vypadá, jako by viděl ducha. Dýchá zhluboka a v obličeji je bílý jak stěna. Teď jsem nějak celkově šťastný, že tu není Moorová. Dva čaroděje vidět omdlít opravdu nemusím.
"Ehm…strýci, to myslíš vážně?" Nemůžu uvěřit tomu, co říká, celkově proto, že tomu prostě nevěřím, ale i pro to, že mít tady Mikaela… Jo, to by nám mohlo pomoct.
Xavier jenom kouká do blba a snaží se dát dohromady.
Moc mu to nejde, musím říct.
"Samozřejmě, synovče. Myslím, že jsem se vyjádřil dost jasně. Je to rozhodnutí Koncilu a to, se nemění." Zase ten vážný výraz, jo jasně chápu, chápu. Takže se nám tu objeví další porce rukou navíc, fajn. Tyhle alespoň pomůžou. S Mikaelem nemám problémy jako s Moorovou nebo Rodriguezem.
"Kdy dorazí?" a nic jiného s e už asi ani ptát nemůžu. Nic mě nenapadá.
"Měl by tam být dnes večer. Doufám, že ho patřičně uvítáte a nebudete vyvolávat spory. Je to naše poslední šance než se věci vymknou z rukou tak, že už nebude cesty zpět."
"Neboj, nehodlám nic začínat a taky už je chci mít z krku." Odpovídám a pomalu odcházím směrem ke dveřím. "Tak jdu. Někdo by měl zasvětit Moorovou. Měj se, mi tío."
"Můžeš jít, synovče. Ještě tady potřebuju něco prodiskutovat s panem Rodriguezem. Víš, o co jde."
"Jo, jasně. Tak, odně štěstí vy dva. Strýci, Rodriguezi, mějte se." Zavírám za sebou dřív, než si Antonio může vzpomenout na něco dalšího, co by nemuselo být tak příjemné a mizím rychle z dohledu.
Bohužel jen co se vydám na chodbu, narazím na Biancu a Nicolase. Dívají se na mě a jsou celí nedočkaví, až se dozví, o co šlo. Nedočkavost z nich srší poudem, ale nemůžu se jim divit, i když mě to štve.
"Tak co? Očem to bylo a co bude teď?" Ptá se Bianca za oba.
"Zajímavé novinky. Přijde posila."
"Počkej, zase? Kdo? Kdo by nám mohl pomoct?" Hned vypaluje hlavní otázku Nicolas.
"Mikael. Přijede Mikael."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Erin Erin | E-mail | Web | 25. září 2011 v 16:44 | Reagovat

Mikale je takovej borec, že to není pravda! :-D
Je to moc hezká kapitola a být Ricem, tak se před jeho strýcem schovám pod stůl, i když se na něj vztekal jenom na dálku. Vážně super :-)

2 Liss Liss | Web | 27. září 2011 v 16:44 | Reagovat

Krása! :-)

3 ostrimoci ostrimoci | Web | 27. září 2011 v 18:37 | Reagovat

[1]:+ [2]:  Díky :D divné, že se vám líbí i tahle část o ničem, ale těší mě to
Jinak, Antonio e takovej fajnej dědula, co proti němu máš?

4 Liss Liss | Web | 27. září 2011 v 19:48 | Reagovat

[3]: fajnej dědula... :-D :-D panebože, tak to je moc!
P.S. mně je jedno, o čem to je, já prostě miluju to prostředí a ty postavy, je mi jedno, co dělají. A hlavně ten váš geniální styl psaní!!!

5 ostrimoci ostrimoci | Web | 27. září 2011 v 20:18 | Reagovat

[4]: :D To potěší, fakt. :D No musím říct, že kdybych komentovala styl psaní vás tří, tak bych si zalezla někde do hnoje a čekala na boží slitování:P

6 Dany Dany | Web | 10. března 2012 v 23:58 | Reagovat

ojojoooj Mikael? :D ten mi prišiel sexy este len ked si predtym ho prvy krat spomenula :DDD   je to dost zaujuimave :D uz chcem vediet jak sa to ceel vyhroti :D mi pride ze ricova skupina dajak sa zmenšuje rešpekt k ricovi. :) :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama