8.kapitola (3/3) druhá část

5. listopadu 2011 v 17:50 |  Kapitoly
Druhá část. Evidentně mě to nad 400 znaků nepustí, i když mě to štve. Takže tady to máte a hezký víkend všem. Ještě chci dodat, C.V.O.K. + Erin ... musím Vám říct děvčata, konverzace s Vámi je takový nápadový mix, že bych se bez něj asi při psaní už neobešla :)


Chvíli se jenom dívá do prostoru a evidentně nad něčím přemýšlí. Soudě podle vzhledu jeho tváře to asi opravdu bude něco, co stojí za zvážení. U mě by to bylo, v kolik bych byl schopný vstát po litru a půl bourbonu, ale pochybuju, že to bude tohle. U Mikaela to vždy byla spíš teorie množin, nebo světový mír. Holt, každý máme jiné priority a ty nás zaměstnávají až až.

Nakonec se ale přece jenom rozhodl mi odpovědět a asi mu nedošlo, jak dlouho byl mimo. "Pořád ještě neumíš mluvit o věcech, které ti jsou nepříjemné, co?" Zeptá se s arogancí ve hlasu Mikael. "Tohle je věc, kterou tě za celou tu dobu nikdo nenaučil."

"Jo, asi máš zas pro jednou pravdu. Tak se přes to přenes a řekni, co se tam dělo nebo mlč. Nemám chuť ani náladu rozebírat minulost, kterou už stejně nevrátíš a napodobit ji, to se ti taky nepovede. Tak nechme minulost spát a pojďme se zbavit těchhle děcek a pak se můžeme klidně litovat, jak budeš chtít." Už nevím, jak jinak vyjádřit to, že co se stalo, stalo se a nemá cenu nad tím sedět. Musíme udělat to, co se po nás chce a udělat to dobře, protože na tom závisí nejen náš život, ale život všech.

"No, fajn. Asi máš pravdu. Tak poslouchej dobře, protože tohle nebude pěkné a rozhodně to nijak nepomůže tomu, proti čemu čelíme." Povzdychne si Mikael a opře se v křesla, jak se snaží připravit na dlouhé vypravování.

"Takže to začalo, jak už dobře víš, přibližně před pěti lety. První událost, která nás tam zavedla, byla zpráva od Sandera, velmi mocného a mezi námi velmi uznávaného mága, který je starý skoro jako celý svět. Nebo tak se to o něm alespoň říká, protože nikdo neví, jak je starý, odkud přišel, ani proč už dávno nepřevzal vládu nad severem, vzhledem k jeho schopnostem." Začal Mikael. "No a ten Sander nám, tedy respektive Koncilu poslal zprávu o tom, že se tvoří odboj a jistá Skupina, kterou si tam nějací čarodějové a kouzelníci vybudovali, se snaží způsobit revoluci."

"Takže vlastně něco jako se děje teď tady." Snažím se přiřadit si k tomu určité definice, \bych to líp pochopil. Takže taky prostě partička čarodějů, kteří si mysleli, že ví víc, než byla pravda a chtěli kvůli tomu rozbořit naši strukturu. Co je na tom těžkého k pochopení kromě toho, že se historie opakuje, jen předtím byli ti kouzelníci více zkušení a chtěli zabrat jinou oblast?

"To ani zdaleka ne. Jediné, co má tohle společného je, že obě tyto Skupiny jsou mocichtivé a zničující pro náš systém, jak to tak vypadá." Zamračí se a napije ze sklenice, kterou má před sebou.

"Nepřerušuj mě, dokud ti neřeknu všechno. Takže, teď..kde jsem to skončil?" Ptá se, zvedá na mě obočí a čeká, až ho doplním, aby mohl pokračovat.

"Sander měl tolik schopností, že jste se divili, proč nepřevzal vládu…" Zkouším nadhodit a vidím, že už ví, co chtěl říct.

"Jo, všichni se tomu divili a upřímně, nebylo ani moc na vybranou. Ten chlap by, kdyby chtěl, mohl zaujmout místo v Koncilu. Ale rozhodl se, že se do naší politiky míchat nebude, a proto tedy zůstával jenom v centru dění, ale nic nedělal. Takže když nás zkontaktoval, bylo jasné, že se tam musí někdo vydat. A jelikož osoba, která zná Skandinávii ze všech členů Koncilu nejlépe, jsem já, tak jsem byl poslán já a asi ještě pět čarodějů. Dalo se celkem čekat, že to bude vážné, protože Sander by si nikdy nedovolil promluvit s Koncilem, pokud by to nebylo něco životně důležitého. Vážil si svého soukromí a byl rád, že se mu do jeho života Koncil necpal. Nicméně teď zavolal." Oznámil s pointou Mikael.

"Takže to opravdu neměl na výběr. Nechtěl vás tam riskovat, pokud by to nebylo smrtelně nutné. Byl to samotář, který byl rád informován." Zkouším odhadnout Sanderovu povahu a vypadá to, že se mi daří, protože Mikael přikyvuje.

"Jo, dalo by se to tak říct." Odsouhlasí a pokračuje. "No, takže jsme dorazili do Stockholmu, kde se s námi měl setkat v místním Sídle. Když jsme tam přišli, věděli jsme, že je něco špatně. Celé pobřeží přímo prýštilo tou magií, která se tam srážela, pulzovalo to tam, jako by za chvíli měla bouchnout atomovka. Bylo nám jasné, že pokud už nyní je situace tak špatná, tak potom musíme jednat opravdu rychle. Takže jsme setkání s místními veliteli, nebo spíš tím, co z nich zbylo, vzali opravdu rychle. I když jsme se shodli na tom, že se jedná o práci Skupiny, stále jsme si nebyli stoprocentně jistí, kde by mohla být jejich skrýš, nebo odkud berou tolik energie, kolik měli."

"Počkej, chceš jako říct, že to, jak to tam vypadalo, nezapříčinily souboje čarodějů a mágů mezi sebou, ale jenom ta jedna Skupina, která se bouřila? Kolik jich prosím tě bylo třicet?" Zeptám se ho nevěřícně. Tahle teorie je hodně divná a nejsem si tak celkem jistý, že tomu uvěřím, když jsem to neviděl na vlastní oči.

"Ne, a to je právě to, co nás tak zmátlo. Pět. Pouze pět průměrně schopných čarodějů. Nic víc, nic míň a strhlo to s sebou celou Skandinávii." Odpoví se zamračeným výrazem Mikael.

"Počkej, ne. To nemyslíš vážně, že ne? Pět čarodějů? Pět? Ne chlape, ty si ze mě sakra děláš prdel. To není možné, leda by to byl Antonio, Deaverová nebo někdo jako tvůj otec." Zírám na něho, jako by spadl z Marsu nebo nějaké jiné planety, z které byste pád nepřežili ani omylem.

"Ne, myslím to úplně vážně. Říkal jsem, poslouchej a všechno se dozvíš." Řekl Mikael napůl unaveně a napůl naštvaně. Jo, jsem si jistý, že by mě taky zrovna dvakrát nebavilo bavit se o tom, kdybych byl v jeho kůži. Ale těžké jsme to měli všichni, takže si moc není proč vybírat.

"Takže jsme se my všichni, co jsme nebyli zrovna ve sporu s někým jiným, nebo jsme nebyli členy té Skupiny, rozhodli udělat dejme tomu takovou stopovací akci. Všichni jsme spojili své schopnosti a vyslali jednou veliké pátrací kouzlo, aby našlo jejich úkryt a přivedlo nás k nim. Díkybohu to fungovalo. Objevili jsme je až u západního pobřeží, skoro u státních hranic. Odtamtud měli totiž nejlepší přístup ke státním hranicím a tudíž i nejlepší šanci na rozptýlení jejich sil a schopností co možná nejdál. Bylo nám jasné, že musíme jednat okamžitě. Naneštěstí se zrovna v tu chvíli, co jsme je našli, ty spory mezi tamějšími kouzelníky a mágy dosáhly bodu, odkud už nebylo návratu. Tehdy nastala ta pravá válka, o které víš. Zatímco část nás zůstávala pracovat na problému ohledně té Skupiny, ostatní se snažili uklidnit čaroděje, mágy a všechny ostatní, kteří prostě už nevěřili nikomu a raději bojovali. Jak jistě víš, je celkem nesnadné utajit takové množství energie před normálními lidmi. Začnou něco cítit. I když pouze lehce nad prahovou intenzitou svého vnímání. "Na chvíli se zamyslí, napije se a pokračuje. "Takže my jsme pokračovali. Našli jsme je a nejdříve se je snažili přesvědčit. Poslali jsme jim zprávu, že pokud okamžitě přestanou, tak je nezabijeme, ale čeká je pouze stíhání za začátek revoluce a ohrožení našeho postavení vůči lidem."

"Budu hádat. Nesouhlasili." Ozvu se, protože to tuším. Co jiného taky čekat?

"Ne, nesouhlasili. Takže jsme se rozhodli pro zásah. Dojednali jsme si s nimi schůzku na jedné louce. Bylo to vcelku daleko od obydlí, takže pokud by se něco stalo, lidi by nešíleli strachy, co se to děje. Došli jsme na stanovené místo a čekali až přijdou, Byli jsme v převaze a byli jsme o hodně lépe vycvičení, a co se týče schopností lepší, než oni. V každém směru jsme měli výhodu, a tak jsme byli sebejistí a věděli, že vyhrajeme."

"Ale to se nestalo, že?" Zeptám se, protože znovu očekávám souhlas.

"Ne, vyhráli jsme, o to nejde. Ale cena byla větší než výhra." Řekl zahořkle Mikael a promnul si spánky. "Když dorazili, cítili jsme se suverénně a byli jsme si na sto procent jistí, že jistě vyhrajeme, Ale potom jsme to ucítili. Tu moc, Byla o mnoho větší, než co jsme si kdy dokázali představit. Všichni jsme mohli jenom stát a zírat, ale ticho netrvalo dlouho. Potom, co jsme se jakžtakž uklidnili, jsme se snažili rozumně argumentovat. Bohužel, nevyšlo to tak, jak jsme doufali. Jak nám totiž řekli, oni čerpali z energie, kterou jim dala Ida." Řekl a podíval se na mě významným pohledem.

"Co je?" Ptám se, protože opravdu nemám páru o tom, co mi tohle mám říct. Každá druhá ženská se ve Skandinávii může jmenovat Ida.

"Ida? Y opravdu nevíš, kdo to je, co?" Zeptá se nevěřícně Mikael a já se kvůli tomu pomalu začínám cítit jako blbec.

"Ne, měl bych?"

"Ida. Ta, která byla poslední, co se setkala se Scipiem, než zemřel. Jeho žákyně a jediné spojení se světem, jak ho známe teď." Vypadne z něho a já právě poznávám, že jsme pěkně v háji.

"Každopádně potom, co řekli, že se nehodlají nijak dohodnout a že chtějí pouze to, co jim patří, což znamená vládu nad Skandinávií, strhla se TA bitva. Nejen, že nás svou silou převálcovali, ale ještě přišla i Ida. Podle nějakých dávných zvyků se čekalo týden, a poté nastal čas na naší odplatu, což mělo dokázat, že pokud vyhrajeme my, bez nevýhody momentu překvapení na naší straně, budeme je moci potrestat, jak je libo. Takže jsme samozřejmě čekali a bojovali. Tentokrát jsme opravdu vyhráli a pak je zabili. Něco, co jsme ale nečekali, nám zkřížilo cestu. Ida nám ukázala vizi. Viděli jsme ji všichni a bylo to… děsivé."

"Počkej, počkej. A co se stalo tobě, když teda všechno šlo tak skvěle a nakonec jste, pokud můžu tipovat, nastolili klid a mír tam na severu? Kdes byl celou tu dobu?" Dívám se na něj a čekám, až mi řekne, co se stalo.

"Jo, máš pravdu. Nakonec jsme opravdu nastolili klid a mír. I když za určitou cenu." Odpověděl, znovu se vyhýbajíc otázce.

"Hej, neodbočuj od tématu. Co bylo s tebou, celou tu dobu?" Zeptal jsem se ještě jednou a doufal, že teď z něho fakt něco vypadne.

"Ida, Ida mě poslala takříkajíc do kómatu. Byl jsem mimo přes dva roky a když jsem se potom probral, statní mi řekli, co se stalo. Nejhorší ale byla ta vize." Řekne zastřeným hlasem a s pohledem v dáli Mikael.

"Co v ní bylo? Co může být tak strašné, že tě jako varování musela Ida poslat do kómatu?"

"Byl tam Scipio." Řekne potichu Mikael.

"Scipio?" Snažím se přijít na to, co mi chce říct.

"Jeho návrat."
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Erin Erin | E-mail | Web | 5. listopadu 2011 v 18:13 | Reagovat

Jsi- hrozná!
Samozřejmě ti děkuju za to, že si mě zmínila, ale... no, nebudu nadávat na ten konec, i když mě to štve :-D
Jenom prosím, co nejrychleji sem dej další část, páč m moc zajímá Ricova reakce.
A jinak je to dost srozumitelné a jasné. Je fajn, že se člověk občas musí vracet pár vět zpátky, aby pochopil tu další, takže máš bod!
Navíc si to hezky zamotala a naštvaný Švéd.... mmmm :-)

2 Liss Liss | Web | 6. listopadu 2011 v 20:30 | Reagovat

Pěkné. já se teda nevracela, mně bylo všechno hned jasné, ale tak co už. :-D
Těším se na pokračování!

3 Becca Storm Blake Becca Storm Blake | Web | 12. listopadu 2011 v 23:17 | Reagovat

Je to tedy pořádně zamotané :D a soihlasím s Erin. Taky jsem se musela párkrát vracet a je to jen dobře. Těším se na pokračování ;-)

4 ostrimoci ostrimoci | Web | 14. listopadu 2011 v 15:34 | Reagovat

[1]:[2]:[3]:
Všem vám díky
Jsem ráda, že vám to ne/bylo jasné, protože to alespoň dokazuje, že nejsem jediná, kdo v tom má guláš :D
Sice vám nedám přesné datum, kdy bude další část, ale předpokládám, že to nebude tak dlouhá pauza, jako předtím :)

5 Liss Liss | Web | 14. listopadu 2011 v 19:44 | Reagovat

[4]: Těšíme se!
Ale za jedno tě nenávidím! Dneska jsem psala dějepisnou olympiádu a zaboha jsem si nemohla vzpomenout na nikoho, kdo vládl v Řecku a jeho jméno začínalo na S. jediný jméno, který mi pořád lezlo na mozek, bylo SCIPIO!!! :-D  :-D

6 ostrimoci ostrimoci | Web | 17. listopadu 2011 v 7:06 | Reagovat

[5]:Měla bych se omluvit? :D
Nu což, alespoň se nám ty světy hezky prolnou...
(ale fuj Řekové!!! Divní to lidé chodící v prostěradlech a sandálech :D)

7 Erin Erin | E-mail | Web | 17. listopadu 2011 v 17:03 | Reagovat

[5]: Hej hej, co tam všechno bylo? My jí budeme dělat příští týden! :-D O:)

8 Liss Liss | Web | 17. listopadu 2011 v 19:21 | Reagovat

[7]: Samý blbosti. většina v pohodě, ale některý hodně na hlavu. třeba zrovna tohle. jsem si nevzpomněla do teď. A místo 100 bodů tam letos bylo jen šedesát. NUDA! :-D

9 Erin Erin | E-mail | Web | 18. listopadu 2011 v 15:12 | Reagovat

Aha... to mi vážně pomohlo :-D
Myslím nějaké otázky, nebo alespo%n téma :-D  :-D

10 Liss Liss | Web | 18. listopadu 2011 v 20:05 | Reagovat

Téma? Ty nevíš téma? Peníze, hlavně mince a otázky typu čím se platilo dřív místo peněz? A pak jak se jmenujou všelijaký ty poplatky ze středověku.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama