9.kapitola (1/3)

11. prosince 2011 v 10:19 |  Kapitoly
Omlouváme se za zpoždění, nenadálý výpadek internetu nám bohužel překazil plány. Člověk už má někdy chuť, hodit ten počítač z okna. ale, vzhledem k tomu, že bychom byli sami proti sobě, radši toho nechme a tady máte další, řekněme že informační a oddychovou část. Nejde o nic důležitého, spíš se vyjasňují další souvislosti. Příjemné čtení.



PARANOIA

Kdo by si pomyslel, že Mikael přijde zrovna s tímhle? No, já ano. Není to tak složité, když se nad tím zamyslíte a dokonce to dává smysl. Jen….nepochopím, proč to vlastně ostatní k němu tak táhne. Jistě, ve své době měl moc, jako jen málo z nás může kdy mít, ale jak je vidět, moc dlouho mu to nevydrželo. Tak proč ho pronásledovat a dělat při tom ze sebe šašky, když pak stejně pro nikoho nebudou mít větší význam, než mají teď? Nejlepší varianta, která je čeká, je, pokud tedy přežijou, že budou pronásledovaní a zatýkaní stejně, jako je teď on. Upřímně, nemůžou si myslet, že opravdu udělá to, co jim slibuje a nechá je vládnout s ním po boku. Tenhle scénář je už skoro pravidlem u všech, kdo chtějí vládnout. Nabrat následovníky, kteří vám budou slepě věřit a plnit to, co po nich chcete, bez toho, aby se na něco ptali, nebo něco namítali. Ovšem při první příležitosti, která se po jejich úspěchu naskytne, se jich zbaví, jak nejrychleji to jenom jde. Teoreticky jde jenom o to, vytvořit si základnu moci, která vás vynese na vrchol a udrží vás tam, než se postavíte na vlastní nohy. Ale to, že si to právě ti, o které jde, neuvědomují a pořád slepě věří.
"Co víc mi k tomu můžeš říct?" Zeptám se Mikaela po chvíli usilovného přemýšlení nad inteligencí Scipiovy malé armády.
"Co bys rád věděl? Čas, místo, počet blbečků bojujících proti nám, nebo rovnou kdo z vás dvou zemřel a kdo přežil?" Zeptá se najednou vytočený Mikael.
"No, ne úplně, ale něco mi snad říct můžeš. Pokud se o tom nechceš bavit, neměls začínat." Dneska je fakt den nanic a ještě probírat nějako stupidní vizi, která klidně mohla být halucinací potom, co byli všichni vysílení z bitvy. Co si jenom myslet?
"Fajn. No, myslím, že ti nemusím připomínat, že vize nejsou jasné ani stoprocentní. Takže ti řeknu jenom to základní, co jsem pochytil a čemu můžu věřit." Napije se a pokračuje.
"Celé se to odehrávalo na nějakém místě nedaleko od města, tipl bych to na nějakou starou továrnu, nevím k čemu to jinak přirovnat. Co mě překvapilo, bylo, že jich tam bylo jak krys. Měli dost velkou převahu."
"Tak po tom všem, co jsem do teď jen s touhle jednou skupinkou záškodníků zažil, řekněme, že už mě toho moc nepřekvapí." Skočím Mikaelovi do řeči se svým nádherně realistickým a pravdivým tvrzením, které jsem vytáhl přímo ze srdce.
"Promiň, že s tebou nesdílím tvůj bezstarostný optimismus, Rico, ale tohle není něco, na čem by ses měl smát. Jsme tady všichni kvůli tomu, že nám všem tihle spratci ničí naši hierarchii a my se musíme ujišťovat, že tady pořád máme to hlavní slovo a že neskončíme mrtví nebo odhalení před dalším ránem. Tak ti nevím. Chceš to vůbec slyšet?" Nevím, proč má pořád nějaké nutkání si na mně dneska vybíjet svoji agresi. Proč nepoužít Xaviera? No jo, holt z nějakého důvodu to vždycky jsem já.
"Prostě se už dostaň k jádru věci a já jdu." Pokud se něco užitečného dozvím, myslím, že budu potřebovat radu jisté osoby.
"Co jsem chtěl říct, než jsi mě opět přerušil, bylo, že dalším problémem bylo, že i když bylo jasné, o čí bitvu se jednalo, ta hlavní osoba, tím myslím Scipia, tam velmi očividně chyběla. Doufám, že ti tenhle detail neunikne, protože je dost podstatný pro další děj." Střelí po mně tvrdým pohledem a pokračuje dál v tom, co si pamatuje z oné vize.
"Nechci přímo říkat, že jsme to projeli na plné čáře, ale nebyli jsme o moc lepší. Zdemolovali naše zálohy o polovinu, a i když vím, že v tomhle nejsou pravdivé, musím říct, že mrtvých z naší strany bylo až překvapivě hodně. Nevím, čím to bylo, ale i když jejich bojové schopnosti byly na mizerné úrovni, stejně nás pořádně nakopali. Upřímně Rico, pokud tohle zvládli sami, bez jeho pomoci, co můžou udělat, když bude v jejich čele bojovat Scipio?" Vysype ze sebe všechno Mikael a je vidět, že doufá, že jeho teorii podpořím, že mu dám za pravdu.
"Chápu, kam tím míříš, Mikaeli. Ale sám jsi to řekl. Vize nikdy není stoprocentní, a tudíž nemáš žádnou záruku toho, že to takhle opravdu dopadne. Nechápu, proč ten rozruch. Už víme, co přijde. Víme, že v tom má prsty Scipio. Jsme připravení, tak proč plašit?" Zeptám s eho a vidím, jak se jeho výraz stahuje nevěřícností nad tím, co jsem právě řekl.
"To nemyslíš vážně! Já ti tady vykládám o tom, že nás prakticky všechny zmrzačili a pozabíjeli a ty mi řekneš, proč plaším? Tobě to asi nedochází, jinak by ses nemohl teď na mě takto dívat." Nevěřícně na mě kroutí hlavou a upíjí ze skleničky, patrně pro obalení nervů.
"Proč mám pocit, že z toho viníš mě, Mikaeli? Víme, co přijde. Můžeme se připravit. Nebudeme nic ignorovat a nenecháme se zabít. Co víc můžeme udělat?" Dívám se na něho a očekávám nějaké argumenty, které by mi mohly změnit názor.
"To ale nemusí být dost! Nechápeš to? Nemusí to stačit a až budeš pod drnem, už si stěžovat ani nebudeš muset." Tak to tak vypadá, že nám už Mikael ztratil víru a věří těm nejhorším scénářům, které jsou momentálně k dispozici. Musím říct, že je to změna.
"Podívej se, já vím, že na tebe celá ta věc s kómatem a bitvou musela mít nějaký dopad a ani se nedivím, ale co ode mě očekáváš? Mám sklopit uši, stáhnout ocas a utéct do bezpečí? Takhle jsme nikdy nepracovali a ty to víš. Nečekej ode mě, že to udělám teď." Odpovím mu na jeho obvinění, která mi upřímně nedávají nejmenší smysl.
"Víš co, nechme toho. Evidentně se v tomhle dnes neshodnem." Opáčí s rezignací v hlase Mikael a já nemůžu souhlasit víc. Nemám ponětí, čím to může být, že se nedokážeme shodnout. Vždycky jsme měli spíš opačný problém a momentálně mě to dost vyvádí z míry. Poslední dobou se všechno mění a nejsem si tak úplně jistý, jestli bych s čistým svědomím mohl říct, že se najde i něco, co se mění k lepšímu.
"Hm. Máš pravdu. Když mě teď omluvíš…" Zamumlám a ubírám se ze salonku směrem k pokojům. Kdo ví, třeba se něco dozvím od Antonia nebo alespoň z databáze. Možná taky budu moct jenom tak sedět a nic nedělat, alespoň do té doby, než se všichni vrátí z města. Fajn, tak ta poslední možnost opravdu není ta, která mě čeká, ale i tak se to hezky poslouchá.
Po cestě nahoru jsem ignoroval všechny návštěvníky hotelu, kteří na mě příležitostně zírali jako na mimozemšťana, patrně kvůli těm kruhům pod očima. No co, v těchto dnech se nikdo z nás moc nevyspí. Tentokrát jsem radši šel po schodech, abych náhodou nenatrefil ve výtahu na někoho, kdo by se vyptával tak, jako nedávno Jeffreyho ta babka o poschodí níž.
Takže co teď? Máme tady Scipia, který se rozhodl vrátit v plné parádě. Na pomoc si k tomu bere ty největší amatéry, které svět viděl, ovšem nezapomíná si je podrobit a naslibovat jim všechnu moc a vliv jaký si jen můžou přát, samozřejmě spolu s tím, že něco z té 'pravé' magie ukáže, aby nám způsobovali potíže. Dále je možnost, že se nám do toho všeho připlete Ida, což je jinak řečeno Scipiova pravá ruka, která mimochodem má vize budoucnosti. Ne zrovna nejlepší schopnost navíc, kterou byste mohli dostat, ale čas od času přijde vhod. Navíc by se tohle všechno mělo údajně vyvinout v jednu velkou bitvu, jenž by měla skončit v náš neprospěch. Jeden si říká, jestli může být den ještě lepší. No, asi ne.
V pokoji zapínám notebook a připojuju se na síť, kterou nám Marco tak pečlivě udržuje v chodu. Samozřejmě, že tam není tučně napsané přímo to, co potřebuju, protože takhle to prostě nefunguje, nefungovalo a nikdy ani fungovat nebude, z části proto, že Marco ani nikdo jiný neví to, co teď já, ale z části i pro to, že by to bylo až moc jednoduché. Život není sci-fi, i když to tak někdy vypadá. Nějaké informace o severu a jak to tam funguje. No, je vidět, že se jejich způsoby opravdu liší, alespoň co se vnitřních záležitostí týče. Sander je opravdu známý, i když jsem o něm doteď nikdy neslyšel ani slovo, což se dá vysvětlit, protože tady se každý stará o sebe, ale co mě víc překvapuje je, že se opravdu do větší politiky nikdy nehnal. A věřím tomu, že na to opravdu má. Veškeré incidenty, které nějak významněji ovlivnily vývoj severu, jsou nějakým způsobem spojeny s ním. Není ovšem ani na straně dobra a ani zcela na straně zla. Žije si po svém, velí svým několika lidem, pokud můžu říct hodně vlivným a mocným lidem a pěkně zpoza scény ovládá chod jejich území. Chytrý člověk, mohl by se nám hodit. Bohužel, o jeho pomoci si můžeme nechat jen zdát. Není to tak, že by na něj byl udán Skype, ICQ nebo telefonní číslo. Vlastně, je jen málo jedinců, znajících přesnou polohu jeho sídla a co je známo, nepřijímá návštěvy. Ale nic jiného jsem ani nečekal. Ještě si projedu soubory týkající se Idy. O které jsem do dnes taky nic nevěděl, ale můj nezájem je znám všem, takže tahle skutečnost není nic nového pod sluncem.
Najednou si vzpomenu, co jsem chtěl v prvé řadě udělat. Zavolat Antoniovi a vytáhnout z něho informace. Nuž co, jdeme na to. Beru Blackberry a vytáčím číslo kanceláře hlavního Sídla, kde je největší pravděpodobnost, že ho nyní zastihnu. Dokážu si představit, že tam zvláště nyní tráví hodiny. A není se čemu divit, jenom lituju toho, jak ubohou společnost tam má. Na třetí zazvonění někdo přijímá hovor.
"Kancelář Sídla, u telefonu Finley. S čím Vám smím pomoci?" Ozývá se Finleyho obvyklý, k smrti unuděný hlas ze sluchátka. Hm, zajímavé. Od kdy dělá Finley sekretářku? Pravděpodobně už mu z toho všeho taky přeskočilo.
"Tady Pérez, potřeboval bych mluvit s Antoniem, co nejdřív." Odpovím mu stručně, aby pochopil, že na vybavování se nemám čas.
"Váš strýc je momentálně zaneprázdněn, pane Pérezi. Mám mu něco vyřídit?" Zeptá se Finley, který se do své nové role opravdu vžil, pokud můžu říct.
"Poslouchejte Finley, nevím, proč teď děláte sekretářku a je mi to jedno. Potřebuju mluvit se strýcem. Hned. A ne, nepotřebuju poradit s výběrem kravaty, ale musím se s ním podělit o nové informace. Buďte prosím tak hodný a dejte mi ho sakra k telefonu." Povzdechnu si nad ironií situace a čekám, co z něho vypadne. S výsledkem nejsem nijak spokojen.
"Pane Pérezi. Byl bych rád, kdybyste si tyto poznámky nechal pro sebe., nemám na to čas. Ptám se znovu, mám něco vyřídit?" teď už je nabručený a otrávený za svou obvyklou hranici. No, alespoň nějaká reakce, měl jsem strach, že mu fakt vygumovali mozek.
"Fajn. Řekněte mu, ať mi okamžitě zavolá. Vypadá to, že by nám k nynější situaci co říct jistá Ida a pokud ho zajímá, že podle jisté vize bychom měli být zanedlouho všichni zmrzačení nebo mrtví, měl by si sakra pohnout. To bude všechno." Zavrčím podrážděně a zavěsím dřív, než si Finley dá dohromady to, že nakonec jsme ještě ve větším háji, než jsme si mysleli.
Jdu si pro něco na pití do baru a sedám si na sedačku, notebook pro jistotu s sebou. Vidím, že nám na síti přibyla nějaká videa, která ukazují další záběry našich tak milovaných problémových čarodějíčků, jak si to razí po městě a dělají rozruch za pomocí ektoplazmy, měnění prostorového kontinua a samozřejmě Glocků. Nejnovější záběry jsou z centra města, někde blízko obchodního domu, kde si patrně zašli doplnit garderobu. Chápu to, taky bych, být nima, nechtěl chodit přes mrtvoly v pořád jedněch a těch samých hadrách. Taky by mě zajímalo, kde se teď přesunuli, když evidentně opustili svoji poslední skrýš. Taky si musí nakoupit nové zásoby věcí nutných k přípravě útoku. Zbraně, střelivo, všechno, co je nutné. Taky samozřejmě byliny a podobné věci, pokud teda nepřestoupili na silnější magii, kterou používá například Scipio. U té by se bez něčeho takového obešli. Sami by to sice nezvládli, ale jak říkám, on je může učit.
Na obrazovce se právě objevují oni na odchodu s plnými taškami a několika těly kolem. Vypadá to, že jim někdo nechtěl vyhovět. Jak úžasné, že po sobě taky uklízí. Vzhledem k tomu, že ale podezření mezi lidmi zůstává stejné a neviděl jsem žádné alarmující oznámení ve zprávách, které by ukazovaly zrovna tento útok, vypadá to, že se o to někdo postaral. Divné. Ale ne, že bych si stěžoval. Každopádně by bylo dobré, kdybychom je mohli nějak vystopovat. S magií to nebude tak jednoduché, zvlášť pokud se neustále mezi sebou zabíjí a nacházejí si nové a nové následovníky. Jo, pár jich tma ve velení je a ti rozhodně zůstanou naživu až do konce, ale jisté to není. Mimo to, naše síly by se rušily, takže nejlepším řešením by zjevně bylo, kdybychom na ně mohli normálně připnout GPS štěnici. Měli bychom dobrý přehled o tom, co se děje, kde jsou a celkově by to bylo pohodlnější. Tahe teorie se mi líbí. Proč to nezkusit? Třeba to přinese nějaký užitek.Teď už jen vymyslet, jak se k nim dostat tak, aby nic nepoznali.
Přibližuju si jejich obličeje v záběru, abych se přesvědčil, kteří z nich by byli co možná nejlepší volbou pro umístění štěnic. Nechtěli bychom, aby náš subjekt skončil na někom, kdo by byl do dvou dnů mrtvý.
Na jednom záběru jsou i někteří, které poznávám. Vzadu za tím, který s námi v bance mluvil a pravděpodobně byl nějakým hlavním, tím, kterého musí všichni poslouchat, protože dostává příkazy od Scipia, stojí ta bloncka. Hmm…Leonna, Liliana…nikdy jsem neměl paměť na jména…Linda! Jo, Linda a ten blbeček, co s náma mluvil. Vypadá to, že mám svoje oběti.
Z mého plánování mě as pro jednou ruší opět zvuk Blackberry. Natahuju se pro ni ke stolu, a když vidím číslo Sídla, zvedám.
"Mi sobrino, Ricardo! Můžeš mi vysvětlit, co má znamenat to, cos řekl Peterovi? O čem to mluvíš?" Ptá se, jako poslední dobou vždy, vytočený Antonio.
"Co bys řekl, mi tío? Přesně to, co jsem řekl. Máme tady problém, větší, než jsme mysleli. Je do toho zapletená Ida, Scipio a pravděpodobně i Sander. Ti by měli vědět, o co jde." Líčím mu všechno, co mi Mikael pověděl a i to, co jsem si z toho vyvodil já sám. Odměnou mi je z počátku tísnivé a rezignované mlčení.
"Nemáš k tomu co říct?" Zkusím své štěstí a čekám, jestli mi vůbec Antonio hodlá odpovědět.
"A jak si tím jste jistí? Mikael mi o tom nic neřekl, když se vrátil." Zní trochu mimo, asi ho nikdy nenapadlo, že pudu vědět o čemkoli víc, než on. Jo, časy se mění, taky jsem to nečekal.
"Těžko říct, asi si to do teď nespojil. Nicméně, vypadá to jako pravda. Všechno tomu nasvědčuje. Co po tobě chci je, abys mi řekl, co konkrétně od nás očekáváš. Víš moc dobře, že pokud je to všechno pravda, není naše šance ani zdaleka tak velká, jak jsme si zpočátku mysleli." Popustím uzdu své představivosti a musím říct, že představa nás jako vítězů, je navzdory tomu, co jsem řekl Mikaelovi, dost malá. A zenové myšlení je v háji.
"Jsem s tím obeznámen, synovče. Ten nápad s elektronickým sledováním není špatný. Víš, že s těmito technologiemi moc za jedno nejsem, ale teď by se mohly hodit. Celkový plán zůstává neměnný. Chceme je předvést před Koncil, živé. Scipia pokud možno zneškodněného tak, aby se o něj Koncil mohl postarat. Potřebuju to projednat s ostatními. Omluv mě, ozvu se ti, až budeme mít více informací." Odpovídá mi Antonio a zavěšuje.
Hm, jestli jsem si myslel, že mi nějak pomůže, asi jsem se spletl. Nemá cenu tu ale jen tak sedět. Patrně mi víc pomůže, když zkusím zjistit něco o těch dvou.
Otevírám si další okno a rozklikávám si databázi všech čarodějů, démonů, mágů, prostě všech, co mají co dělat s magií a jsou buď pohřešovaní, nebo přešli na stranu zla. Nechci se ničím chlubit, ale je jich tam víc, než dost. Upřímně řečeno, poslední dobou se naše počty menší a menší. Těžko říct, proč najednou všichni touží po moci a vzbouření, ale důsledky jsou stále stejné, nekladouc důraz na pohnutky. Teoreticky jim oddělení se od systému ani nemá co nabídnout. Neříkám, že život v sídle a práce pro Koncil jsou nejlepší věci na světě, které se vám mohou stát, ale rozhodně to není nejhorší možnost. Máte jisté, že někam patříte, nikdo vás nenutí pracovat, máte zabezpečen výcvik, základní potřeby, vzdělání a vůbec všechno, jako každý normální člověk. Plus máte kolem sebe lidi, kteří vám rozumí, což většinu lidí těší. Jak říkám, i když mě nic takového moc neříká, má to své výhody. Ale hlavně, stále se můžete odtrhnout a nakonec, žít v klidu a pokoji, sám jako například Sander, kterému to evidentně svědčí.
Moji pozornost najednou upoutává až nemožné ticho. Nikde se neozývá vůbec žádný zvuk, ani tikání hodin, zvuky z okolí, navzdory tomu, že dveře na balkon jsou zlehka otevřené. Je to zvláštní. Nemožné. Něco se děje. Opatrně se zvedám z gauče a přesouvám se do části pokoje, která není tak a ráně.
Najednou se současně do pokoje opírá síla dalšího čaroděje a ozývá se zvuk tříštícího se skla. Skleněná výplň balkonových dveří se tříští a kolem ucha mi prolítávají kulky. Sakra!
Rychle otvírám zásuvku nočního stolku a beru si odtamtud svůj Glock, spolu s nějakými štěnicemi, které u sebe máme pro případ nouze. Díky bohu, že máme zásoby. Pálím zpátky do tmy venku a slyším, že se osoba venku začíná vzdalovat. Vylítám opatrně z pokoje na balkon a vidím postavu, která na mě míří zpátky. Oplácím střelbu, seskakuju na nejbližší střechu, která mě navede na stejnou úroveň jako mého návštěvníka a rozbíhám se za ním. Střelba nepřestává, i když se vzdálenost mezi námi zvětšuje. Snažím se onu osobu zasáhnout silovým polem, ale nedaří se mi trefit se. Sakra! Teď už je jasné, že nemám šanci dohnat toho, kdo mě vyrušil.
Nemá to cenu. V nepochybně špatné náladě se vracím zpět po střechách ne balkon a posléze do pokoje. Moji pozornost upoutává lístek, ležící mezi střepy na podlaze. Zvedám ho ze země a jdu s ním k lampě, která zázrakem přežila střelbu, na rozdíl od jiných kusů nábytku, abych na něj viděl.
Věřte, chlapci. Nechcete se s náma zaplést.
Poslední varování.
L
Skvělé, už taky ví, kde jsme ubytovaní. A jak to tk vypadá, jejich tiskovým mluvčím není ten chlápek, ale bloncka Linda. Vytáčím Nicolase, a když to zvedne, nevnímajíc jeho "Ano, Veliteli?" hned vyhrknu: "Máme problém. Setkáme se v recepci za půl hodiny. Informuj všechny." Dnešek je prostě plný překvapení.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Erin Erin | E-mail | Web | 11. prosince 2011 v 12:26 | Reagovat

:-D
Bezva, bezva! Sice říkáš, že je to oddychová kapitola, ale i ta malá potyčka je docela hezké zpestření.
No, vůbec se mi nelíbí Mikaelova nálada. Kdybych tam s tvými chlapci seděla, asi bych se Mikaela bála :-D
Musím zmínit i vážně chytré zamotání. Asi jsou v pořádný rejži... něco mi říká, že jim dáš ale ještě čouda :-D

P.S.: Mikkela nechám žít... nějak se to ve mě hnulo :-D

2 ostrimoci ostrimoci | Web | 12. prosince 2011 v 17:13 | Reagovat

[1]: No, myslím, že jejich nálada odpovídá názvu kapitoly :D
Upřímně, nejsi jedinná, kdo se v tom ztrácí, ale narozdíl od tebe, u mě to je problém. (Viz. ztracené postavy:)
PS: YES! Hodná holka.

3 Liss Liss | Web | 12. prosince 2011 v 18:30 | Reagovat

Juj, sakra. Holky, obě dvě to začínáte pořádně zavařovat světům svých postav. To se mi líbí... :-D

4 Karin Karin | 1. února 2012 v 15:50 | Reagovat

ahojte, táto poviedka je skvelá, ako to vyzerá s pokračovaním? :))

5 ostrimoci ostrimoci | Web | 2. února 2012 v 3:02 | Reagovat

[4]: Děkujem :D Další část je už z poloviny hotová, takže dejme tomu že v pátek, popřípadě sobotu by tu měla být. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama