Novoroční Horké Křeslo - Seriózně (1/2)

31. prosince 2011 v 20:03 | Iva Kratochvílová |  Postavy
Máme tady další část našeho speciálu. Když už je ten Silvestr, chtěly bychom Vám popřát všechno to, co se obvykle přeje, plus něco, co byste opravdu chtěli, ale nikdo to obyčejně neřekne nahlas. Ať je tento další rok lepší, delší, zábavnější a ať není poslední.
Ostří Moci + všichni Vaši drazísmyšlení hrdinové
xxxxxxxxxxxxxxx

OTÁZKY
První část se týká seriózních otázek na tělo, kde nám budou všichni odhalovat kousek sebe... na něco u čeho se zasmějete si budete muset počkat do další části...
1) Kdo tě přivedl k tomu, co momentálně děláš, tedy magii?
2) Lituješ někdy toho, že nemáš normální život?
3) Koho, ze všech lidí s kterými pracuješ, máš rád/a nejménně a proč?
4) Jak jsi se poznal/a se svým nejlepším přítelem?
5) Existuje nějaká věc, kterou by jsi nebyl/a ochotný/á odpustit vůbec nikomu?
6) Hraješ na nějaký hudební nástroj, popřípadě zpíváš, čteš nebo máš nějaké jiné hobby?
7) Co je nejhezčí věc, kterou pro tebe kdy kdo udělal?
8) Zabil/a jsi někdy někoho mimo povinnost, čistě z osobních důvodů?
9) Před nedávnem byly Vánoce, jaký dárek tě nejvíc zaskočil a proč?
10) Nakonec, kdybys mohl/a na sobě cokoli změnit, co by to bylo?



Ricardo Peréz (Rico)

1) Jelikož mě vychovával Antonio byl to samozřejmě on. Mí rodiče už byli tou dobou mrtví, takže jsem neměl tu příležitost jako ostatní. Neříkám, že bych něčeho litoval, protože Antonio je opravdu dobrý v tom, co dělá, ale přece jenom se jeho zastaralost v některých názorech nedá přejít.
2) Co vám přijde na mojem životě nenormálního?
3) Je ta otázka opravdu nutná? Nebo spíš....můžu navrhnout dvojici? samozřejmě, že je to Rodriguez a Moorová. Ti dva jenom přijdou a překopají celý můj okolní svět, jako by to byl záhon s mrkví, který potřebuje vyplít. Nemám zrovna vřelý vztah k nikomu kromě mé Skupiny a MIkaela, takže je to trochu zcestné, ale tihle dva mi hýbou žlučí nejvíc.
4) To je už hodně dlouho. Naše přátelství se táhne už prakticky od dětství. Ale jak to začalo? Kdy jsem se s Mikaelem setkal vlastně poprvé, hm. Bylo to myslím takhle,... Tou dobou už byl podzim a ten den hodně pršelo. Pamatuju si to, protože jsem seděl zavřený spolu s ostatními v Sídle, kde nám zrovna v tu chvíli jeden ze starších mágů vysvětloval důležitost momentu překvapení při boji zblízka. Není se čemu divit, že to bylo něco tak triciálního, byli jsme ještě malé děcka. Jak jsem tam tak pomalu usínal, slyšel jsem déěť, který dělal při dopadu na okna hluk, čemuž jsem mohl poděkovat za to, že jsem fakt nezabral a místo toho to vydržel do konce hodiny. Nikdy jsem nebyl nijak studijní typ a radši jsem všechno zkoušel na ostro, takže jsem se místo k Antoniovi vydal do parku. Bylo to to nejlepší místo pro zkoušení sil, protože tam nikdy nebylo moc lidí. Uznávám, že mi s odstupem řasu dochází, že používat magii v takovém lijáku a v parku s tolika stromama bylo riskantní, ale znáte to. Pokušení nejde odolat. Takže jsem si našel místo někde stranou a zkoušel jsem udělat trochu bordel ve větru a gravitaci, jak jsme to cvičili nedávno. Jenže jsem si neuvědomil, že v tak už špatném počasí, to byl debilní nápad a už jsem jenom viděl, jak se na procházejícího chlápka řítí velký dub. Začal jsem panikařit a málem ho převrhl na sebe, když jsem ho chtěl dostat z trajektorie toho chlapa, že jsem si ani nevšiml, když se ke mně najednou připojila další síla a tak tak jsme ten strom otočili, aby dopadl naopak. Samozřejmě jsem Mikaelovu totožnost, tedy to, že je to ten slavný zjistil až později, ale přesto jsme se k sobě chovali jako rovný s rovným. A od té doby s eznáme. \jo, tohle byl ten den, kdy jsem ho poznal.
5) Kdyby mi někdo sáhl na auto. Člověk musí mít nějakou sebeúctu a materialisti jsou prostě na svém majetku závislí.
6) Kdo má na něco takového, jako čtení čas, musí být šťastný člověk.
7) Asi to, že se mě Antonio ujal. Docela se tomu divím. Kdybych si totiž měl vybrat, jestli strávím život v klidu a míru nebo s děckem na krku, moje volba by byla jasná.
8) Na tohle asi neodpovím. Ono už se to časem blbě vybavuje a zářezy na pažbě si opravdu neznačím. Ale zase nechci lhát, v případě, že by to byla pravda.
9) Pravděpodobně největší šok byla magnetofonová deska, na které byl vypálený Korán, zpracovaný do techna. Těžko říct od koho byla, ale můj obličej v tu chvíli údajně stál za to.
10) Právě teď bych si asi měl zajít k holiči. Už by se mi hodil nějaký sestřih, ale jinak? Nic, jsem se sebou spokojený.

Angela Moorová (Angie)

1) Byla jsem už jako malá svěřená do péče tetě, potom co mé rodiče spolu s celým Koncilem zabil Scipio. To máme s Perézem společné... Hodně mě to vzalo, i když si to nepamatuju. Isobel říkala, že jsem se prý zamykala u sebe v pokoji a házela kolem sebe nábytkem jenom proto, že jsem si vzpomněla na to, že mi už nikdy maminka a tatínek nebudou dělat dort na moje narozeniny. Ale Isobel mám ráda. V začácích mi hodně pomohla a upřímně, podle mého nynějšího postavení v naší hierarchii i uspěla. Jsem až moc dobrá na to, abych dělala nějakému egoistovi poskoka.
2) Jasně, že by bylo hezké, kdybychom mohli jako normální lidi chodit na školní plesy, dělat domácí úkoly a podobné věci.... na druhou stranu, jsem ráda, že dělám, co dělám. Můj život má tak trochu víc akce, ale která holka nesní o normálním životě?
3) Nejvíc... nevím, jestli je to až tak očividné, ale osobou, která mě irituje úplně nejvíc není Peré, ale Xavier. Není to tím, že bych si to uvědomila až teď, ale je s ním alespoň zábava. Nesedí pořád v knihovně nebo u chlastu a je tak mimo, že mu můžete namluvit cokoliv a věří Vám i tak. Někdy prostě člověk musí uplatnit, že si máme nepřítele držet co nejblíž.
4) Když to budu brát z pozitivního perspektivy, tak by to byla asi moje sestřenice. S tou jsem jako malá trávila hodně času a i teď spolu občas vyrážíme na párty nebo nakupovat, ale už to není takové, jako kdysi. Každá máme svoji práci a bydlíme úplně jinde. Já jsem momentálně věčně někde s Isobel, která mi teď zařídila 'skvělé' místo přímo v centru všeh otoho dění. Byla bych ráda, že se konečně taky stanu trochu užitečnou, ale zatím mi to Perézova Skupina včetně něj dokonale kazí. jedinná osoba, která ke mně byla přímo přátelská je Bianca, ale kdo ví, jestli spolu ti dva nemají něco v plánu. Takže momentálně? Žádné přátelství na obzoru, ale že by mě to trápilo...
5) To asi uvidím, až na to dojde. Jsem milá osoba a nemám žádné předsudky, takže si jsem jistá, že bych dokázala každému odpustit skoro všechno.
6) Strašně ráda tančím. Už od malička jsem brala lekce baletu a neopustilo mě to doteď, i když příležitostí, kde to využiju už moc není.
7) Nejhezčí věcí bylo, když jsem na narozeniny dostala to, co mi rodiče zanechali. Osobní věci, různé fotky nebo maminčiny šperky, prostě takové sentimentální drobnosti, které mi připomínají, čím byli.
8) Ne. Zabíjím jenom, když už není žádná jiná možnost. Neříkám ale, že jsem mírumilovná. Taky se někdy neudržím.
9) Diamantové náušnice od Xaviera. Nevím, kde vzal ten nápad, že bychom si měli dávat dárky, protože je to na mě až moc závazné. Kdoví, co se mu honí hlavou, nakonec je to chlap, ale možná se mi to, že předstírám přátelství nakonec nevyplatí.
10) Žádnou chybu nemám, proč něco měnit?

Xavier Rodriguez (Xav)

1) Jak se to vezme... můj otec mi dělal kouče co se týče bojových umění. Je v tom dost dobrej, teda jestli je pět bojových umění na nejvyšší úrovní dost. A matka mě učila jak použít magii tak, aby ostatní nevěděli, co mám v plánu, i když podle výuky Sídla, kde jsme se učili všichni, by mohli očekávat přesný opak toho, co jsem ve skutečnosti udělal. Matka je vychytralá a asi proto si ji otec vybral.
2) Bože, ne!! Dokážete si představit, jaká musí být pruda žít jako ti zaostalí červi? Stačí trocha sugesce a jsou z nich laboratorní krysy připravené na stole. já mám svůj život rád a nejsem nějaký pochybující emař, abych se vzdal všeho, co jsem si vybudoval.
3) Tady máme asi všichni jasno. Peréze nemůžu vystát z několika jednoduchých důvodů. Pokaždé má pocit, že je lepší, že má pravdu a není schopen si uvědomit, že já jsem celkově lepší čaroděj než on. Popravdě, nechápu, kde na to přišel, protože v tomhle klame sám sebe, jenom má štěstí, že je jeho strýc tak vysoce postavený.
4) Hm..jo, to bude Raul. Potkali jsme se na jedné ze schůzek, na které jsme byli všichni svolaní, aby se probraly problémy ve vedení, taková klasická schůze, kterých jsem musel protrpět miliony. Musím říct, že jsme poznali své stejné zájmy hned v ten moment, kdy se mu 'náhodou podařilo' vylít na jednoho z Perézových lidí (asi.... Jeffrey? nevzpomenu si, jak se jmenuje, ale za to mě nikdo nemůže vinit ne?) červené víno. Nemluvě o tom, že když se rozhodl z taktických důvodů přetáhnout k sobě, potvrdilo to jenom moji teorii o tom, že z tohoto přátelství se opravdu dá něco vytěžit.
5) Nedokážu si představit, že bych někomu odpustil porušení mého příkazu, Koneckonců jsem Velitel, takže to, že by někdo šel proti mně není nic, co by se dalo brát na lehkou váhu.
6) No, pokud se počítá parazitace na neštěstí ostatních, pak je to moje hobby.
7) To se těžko říká. Je tu sice pár věcí, jako to, že mě rodina podporovala na začátku a různé další věci, ale to je podle mě skoro samozřejmé. Zastávám nízor, že nejlíp je, když si všechno uděláme sami. Člověk pak nikomu nic nedluží.
8) No jo. Věci se občas vymknou z kontroly a pak nezbývá nic jiného. Takže jo, zabil jsem pochybuju. že to bylo naposled.
9) Asi největší překvapení,...poplácání po rameni od prastrýce z otcovy strany. Nikdy bych si netipl, že v jeho duševní kondici mě vůbec pozná, natož něco takového.
10) Proč ne co bych změnil na okolí? Těch možností by bylo...


Pokračování příště....
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Liss Liss | Web | 1. ledna 2012 v 13:20 | Reagovat

:-) Fajnové počteníčko... ale těším se na tu druhou polovinu!

2 Erin Erin | E-mail | Web | 1. ledna 2012 v 14:18 | Reagovat

[1]: Těš se! :-D Otázky budou... mňamózní :-D :-)
A jinak... bezva! :-D Xav a Rico mě nepřekvapili, a Angela to zachránila :-D

3 ostrimoci ostrimoci | Web | 2. ledna 2012 v 17:30 | Reagovat

[1]:Díky :) Taky se těším na to, co vymyslí
[2]:Ale nekecej! :D Neslibuj radši nic... a teda nevím, jak to holka zachránila, ale budiž

4 Erin Erin | E-mail | Web | 2. ledna 2012 v 18:42 | Reagovat

[3]: Fajn, fajn, mlčím. Nebudu osud pokoušet, když vyhrožuješ válkou mým postavám... :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama