9.kapitola (2/3)

4. února 2012 v 18:04 |  Kapitoly
Nakonec jste se přece jenom dočkali další kapitoly. No není to zázrak? Smýšlejte o sobě jako o šťastných lidech.
Co vám k tomu můžu říct víc? příprava na poslední část 9. kapitoly, která bude nejvíce zajímavou částí, protože dojde na akci a potom samozřejmě desátou kapitolu, která bude dejme tomu už opravdu to ono, o co jde. Tak Vám asi popřeju, ať se Vám čtení líbí a snad sse pomalu přibližujeme tomu, čeho jsme chtěli dosáhnout. Pomalu, ale jistě....



Jak se blížím k ostatním, volám na Marca, který je ke mně nejblíž. "Hej, viděls toho blbečka z recepce? Potřebuju obstarat zasedačku, hned."
Marco se jenom podívá kolem sebe, a když ho nikde v dohledu nevidí, jednoduše odpoví. "Ne, ale jdu na to. Hned jsem zpět." A vydává se ho hledat, zatímco já, pořád za chůze, chytám Nicolase za rameno a táhnu ho s sebou. Ostatní nás následují bez toho, aniž bych jim musel něco říkat.
"No tak, Rico! Alespoň mi řekni, co se stalo! Jsem schopný samostatné chůze." Snaží se ze mě něco dostat Nicolas, ale já nemám nervy na to, abych to musel všem opakovat zvlášť, takže si bude muset počkat.
"Počkej, až se tu všichni dohrabou a řekni Marcovi, aby všechny navedl do zasedačky, jakmile bude vědět, že je tam čisto." Neřeším jeho zmatený výraz a už se znovu vydávám jiným směrem, ale ještě mě zdržuje jeho ruka na mém rukávu.
"Proč by sis proboha myslel, že by někdo monitoroval zrovna zasedačku v hotelu, proboha?"
"Prostě udělej, co ti říkám, a jdi. Musím najít Mikaela a pak hned přijdu. Teď dělej, co jsem řekl, sakra." Dokončuju a razím si to zpátky k výtahu a nahoru, kde předpokládám, že najdu Mikaela, snad.
Cesta nahoru je stejně dlouhá, možná dokonce ještě delší, než ta předchozí, a já netrpělivostí už nevím, co by. Tak si představte, že máte za patama tlupu blbečků, kterým velí chlap s obrovskou silou a zkušenostmi, který měl být podle všeho už dávno v nebíčku. K tomu se Vás někdo snaží oddělat ve vašem vlastním pokoji a ještě navrch zjistíte, že podle nějaké strašně věrohodné vize má být vaše snaha i tak přes všechno na nic, což Vám velmi šetrně sdělil Váš 'mrtvý/nemrtvý (nehodící se škrtněte) přítel', který stejně jako valná většina ostatních v čele s Vaším strýcem alias jedním z mála členů rodiny věří, že stejně nemáte šanci. A navrch toho musíte čekat na to, až se výtah uráčí zastavit tam, kde potřebujete, popřípadě se vůbec rozjet. Tak takhle utěšující je asi právě teď situace, ve které se nacházím.
Ne, že bych měl čas nad tímhle vším přemýšlet, natož si na to ještě stěžovat. To nepřipadá v úvahu, jen jsem to chtěl podotknout. Takže když se konečně otevřou dveře, jsem víc než šťastný a vystřeluju ze dveří rychlostí internetu od UPC.
Mám přibližně představu, kde bych mohl Mikaela najít a tak jdu k pokoji, který se zdá jako nejpravděpodobnější lokace, protože je to ten, který pro něho byl zabookovaný a o kterém mi nikdo neřekl, zatímco jsem se musel mačkat s Moorovou. Konečně se ocitám u oněch dveří a klepu jak šílenec. Nakonec se po pár minutách přece jen otevřou a ven vystrčí hlavu něco, co by mohlo připomínat Mikaela po ranní rozcvičce v parku s Boltem.
"Co potřebuješ, Ricardo?! Zeptá se evidentně ospalý a totálně grogy Mikael, zatímco si mne spánky.
"Nechtěl jsem tě budit, protože pásmová nemoc je svině, ale máš smůlu. Dotáhni svoji prdel do zasedačky, potřebuju všem něco říct. Budu tě čekat do deseti minut."
Vysypu na něho důvod své návštěvy a nemarním čas kecáním, nebo posloucháním jeho výmluv a radši už se ženu pěkně zpátky dolů za ostatníma. Doufejme, že jim moje pobíhání po hotelu dalo dost času na to, aby se tam dohrabali, jinak si opravdu budu muset najít nějakou jinou Skupinu, kterou bych mohl prudit.
Naštěstí, když se dostanu dolů, všichni už jsou tam, kde mají být. Tedy, skoro všichni. Moorová zjevně nechce pochopit vážnost situace, nebo ji to prostě nezajímá. Dokonce i Rodriguez se uráčil přijít okamžitě, doufám nemusím říkat, jak mě to překvapilo. Ať už je to kterýkoliv z těchto důvodů, stejně tady pořád není a já na ni čekat nehodlám, takže když se Mikael konečně dostává do zasedačky, zavírám za sebou dveře a dál už nenapínám všechny ty, co na mě s takovým očekáváním hledí.
"Hodláš nám říct, o čem tohle všechno je, nebo budeš jenom zírat do blba?" Ozve se od někoho zezadu a následuje souhlasné mumlání. "Jo, Rico! Tak už to vyklop, když nás sem dotáhl." Odvětí Marco, který už zcela zjevně chce něco slyšet.
"Tak fajn, fajn. Proč jsem Vás sem všechny pozval… někdo z těch děcek se mi dneska pokusil srovnat pokoj se zemí se mnou uvnitř a neměl jsem možnost toho/tu dotyčného/nou chytit. Každopádně, ať už to byl kdokoli, v pokoji mi potom nechali varování." Odříkám jim, co se stalo a čekám na jejich reakci.
"Ehm… to je jako ono? To je ta životně důležitá věc, kterou jsi nám musel říct hned teď?" Zeptá se mě udivený Rodriguez, jako by to pořád nechápal. Což je taky dost dobře možné, když o tom tak přemýšlím.
"Jo! Nepřijde ti to dost? Ví, kde jsme ubytovaní, nemluvě o tom, že mají spoustu dalších výhod, o kterých si my můžeme nechat jen zdát. Pokud nevěříš mně, nemám s tím nejmenší problém. Můžeš se zeptat tady Mikaela, jistě ti rád řekne, čím přesvědčoval on mně, zatímco jste vy všichni chlas…"
"No tak!" Přeruší mě Nicolas. "Myslím, že teď nikdo z nás nemá chuť ani čas na to, Vás dva poslouchat. Teď k věci…Mikaeli, ty bys nám mohl říct to, co jsi řekl i Ricovi, abychom byli všichni v obraze, vy dva se zatím pro mě za mě klidně zabíjejte pohledem, ale nechte nás alespoň zjistit, o co jde." Snaží se svůj plán prosadit Nicolas, a vypadá to, že se mu daří, protože většina Postav jenom přikyvuje. Fajn, proč ne?
"OK, ale pořád přehlížíš to, že teď ví, kde jsme ubytovaní, a potřebujem na ně nasadit štěnici dřív, než úplně ztratíme šanci, je najít a získat naši vlastní výhodu." Nevím, proč to ignoruje, i když je to tak důležité.
"Souhlasím s tebou, že musíme něco udělat a štěnice nejsou špatný nápad, ale nejdřív musíme všichni vědět, o co jde, než se do něčeho pustíme. Vydržíš to tu chvíli, nebo budeš tvrdohlavý?" No, pro něj to teda asi důležité není.
"Fajn, dělej, jak myslíš Nicolasi." Všechno, co tady říkám, očividně nemá žádnou váhu, takže zkusím novou taktiku. Nechám je mluvit, aby si mysleli, že si to rozhodli sami, a pak se na to vrhnu sám. Koneckonců, přece jsem Velitel. I když by mi bylo o hodně milejší, kdybych za sebou měl nějaké lidi, zvládnu to stejně dobře sám.
Po dost dlouhé době, kdy byste neslyšeli ani atomovku, protože se místností šířily pochyby, nevěřícná kývání hlavou, pokašlávání zakrývající smích a stovky jiných zvuků vyjadřujících názory jednotlivých čarodějů na věc, se konečně všichni uklidnili. Obličeje ostatních ukazovaly tolik různých emocí, že jsem si nemohl být jistý, jaký nakonec bude výsledek a jestli můžu s nějakou podporou počítat. Po celou dobu jsem nepromluvil ani slovo, už z principu, protože jsem nechtěl, aby pak Nicolas s Mikaelem na mě házeli to, že jsem ostatním svůj názor vnutil. Ať si na to přijdou sami, ne že by bylo až tak složité pochopit můj názor na věc. Proto mě celkem zaskočilo, když se na mě najednou všichni otočili a dívali se na mě, jako bych byl nějaká absolutně neřešitelná rovnice o dvou neznámých, z nichž x = co budeme dělat a y = bude to k něčemu? Ještě horší to bylo v tom, že rovnice jdou tak trochu mimo mě. Hlavně to hrát na nečitelný výraz a nechat je dospět ke stejnému názoru.
"A ty si myslíš, že dát na ně štěnici, je to nejchytřejší, co můžeme udělat?" Zeptá se mě z ničeho nic Marco, po pravděpodobně nejdelším tichu mého dosavadního života. Tak to jsem nečekal. Někdy prostě musím pochybovat o jeho inteligenci, tahle otázka to jednoznačně dokazuje.
"Jo. Nevím, kdy ti začne být jasné to, co jsem řekl. Tím myslím, že mají se Scipiem na své straně mají takovou výhodu, kterou my prostě nemáme šanci nijak nahnat. Myslíš, že by si magie nevšiml hned v okamžiku, kdy by se znovu setkali? Štěnice bude pravděpodobně to jediné, co by nečekal." Zavrčím na něho zpátky podrážděně, což si vynutí pár nesouhlasných pohledů od ostatních a kázání od Biancy.
"No tak, Rico! Marco se tě jenom ptal. Nemusíš se hned chovat jako …ehm.. malé dítě, když s tebou okamžitě někdo nesouhlasí." Na což okamžitě zareaguje Nicolas.
"Chtěla říct kretén." Věnuje sestřence pohled vím-že-je-to-rodina-ale-já-to-řeknu-rád-za-tebe, což mě nesmírně vytočilo. Někdy si říkám, že jejich společné… ať už je to cokoli, mi přináší spíš problémy, než cokoli jiného.
Načež se Nicolas otočí zpátky na mě a ještě si užije to, že mi to zopakuje. "Nemusíš se hned chovat jako kretén."
"Fajn! Tak si už konečně uvědomte, že nám jde o čas. Buď se rozhodnete teď hned, nebo půjdu sám." Někdy opravdu lituju, že místo toho, abychom je mohli prostě normálně pozabíjet, musíme místo toho kolem nich chodit po špičkách a nakonec jim ještě zajistit místo ve Spolku. Život by byl o tolik snazší a zábavnější…..ale bohužel, my prostě nemůžeme být jenom ti dobří, ale taky pacifisti.
"Tak dost! Rico má pravdu v jednom a to v tom, že nemáme čas. Takže navrhuju hlasování." Zazní místností Mikaelův hlas a protože je to on, kdo promluvil, on veliký Mikael, nikdo se neodváží nic říct. No, já taky ne. Hraje mi do karet, tak proč taky?
"Takže…všichni, kdo souhlasí s Ricem, jdou napravo, ostatní, ti kteří nesouhlasí anebo nemají názor nalevo. Ti, co mají lepší řešení, zůstanou tam, kde jsou. Dělejte, pohyb!" No, musím říct, že mi to Mikaelovo řešení připadá trochu, jako kdyby se snažil sehnat flek učitelky v mateřské, ale když vidím, že ostatní opravdu dělají to, co řekl, radši mlčím.
"Fajn. Takže. Co navrhujete, vy co máte jiné řešení?" Ptá se skupinky čarodějů, která čítá tak pět osob. Musím říct, že jsem docela rád, že se mnou většina souhlasí a dokonce Postavy, které patří k Rodriguezovi. Tomu říkám pokrok. Co mě ale zaráží, je Nicolas stojící spolu x dalšími čtyřmi, mně jen povědomými čaroději přímo ve středu. Nevím, jestli je to až tak překvapující, ale stejně mi to tak nějak přináší nespokojenost přímo pod nos. Že bych zrovna u něj předpokládal to, že bude zrovna on, kdo bude zpochybňovat moje rozhodnutí. A nejde jenom o to, že je jedním z mých, jde taky o to, že dost dlouho dobu považuju hlavně jeho za ten článek mojí Skupiny, který je se mnou dokonale naladěný na stejné vlnové délce. Nepředpokládám, že je to nějaký pokus o podkopání mojí autority, ale spíš čistá pochybnost a nejistota nad mým pojetím další akce, a to je asi ještě víc znepokojující.
"Neber si to osobně Rico, ale myslím, že když nám nepomůže magie, dost dobře odhalí i štěnici. Není to tak, že na tenhle triviální způsob nebudou myslet, spíš bych tipl, že si jsou jistí, že nám k ničemu nebude. To je dost dobře možné, protože kolem sebe můžou mít v tom novém úkrytu nějaký druh silového pole a myslím, že to by rozpoznalo i štěnici." Dívá se na mě omluvně Nicolas a pokračuje dál.
"Takže si myslím, že by bylo daleko účinnější, kdybychom jednoduše vystopovali největší zdroj magie tady v okolí a potom se všichni pokusili zlomit jakékoli pole, které kolem mají a které nám brání zjistit jejich polohu. Pokud půjdeme všichni a najednou se naší mocí opřeme do toho pole, nebudou mít šanci. Stačí to jenom udělat, až to budou nejmíň čekat a rovnou zaútočit. Vím, že se chceme dostat až ke Scipiovi a možná i Idě, ale vezměte to z druhé strany. Když budou překvapení a bezbranní, je téměř jisté, že se tam zjeví taky. Nenechá si všechno sebrat, a když už, tak nás bude stoprocentně chtít zničit a položit na lopatky na místě. Takže si nejen ušetříme jeho hledání, ale ještě budeme mít větší procentuální šanci na úspěch, než kdybychom je jenom odposlouchávali." Dokončí svoji řeč a já jenom zírám spolu s ostatníma do blba. Všichni asi přemýšlí o tom, co řekl a dokonce i ti další čtyři už nemají viditelnou potřebu mluvit, jako měli předtím. Asi se jim tenhle nápad líbí o hodně víc, než ty jejich. Je pravda, že na tom pár plus je, ale celkově? Vždyť tu jde o čas!
"No, to je konstruktivní návrh na vyřešení problému… navrhuju, abychom to prodiskutovali a zítra ráno bychom to mohli konečně ukončit podle toho, na jakém plánu se nakonec dnes shodneme." Ozve se nakonec Mikael a právě v tomhle okamžiku mě napadá, co udělám. Nehodlám tady jen tak sedět, poslouchat jejich názory a jenom čekat na to, kdy zase někde zaútočí. Uklidňuje mě snad jenom zjištění, že Rodriguez se taky netváří nijak nadšeně. A tohle je taky záležitost, ve které si rozumíme a máme na ni stejný názor. Ani jeden z nás nerad sedí v rohu a čeká, raději máme akci a plánování necháváme jiným.
"Sice pochybuju, že by štěnici nějak našli, ale proč ne…pojďme si to projít." Prohodí Marco a ostatní se vděčně vrací na svá místa ke stolu. Tohle je pro mě příležitost, takže se zvedám a snažím se nepozorovaně proklouznout.
"Chystáš se někam, Rico?" Ozve se zpoza mě Mikael, který se pravděpodobně musí hodně divit, kam bych mohl zrovna teď jít. Nedivím se mu, z jeho úhlu pohledu to asi musí být nepochopitelné, ale já mám plán, který musím uvést do pohybu.
"Ehm… jo, zapomněl jsem zavolat Antoniovi. Chtěl po mě nějaké informace a už teď mám s tím telefonem zpoždění půl hodiny, díky tomu návštěvníkovi, co mi zdemoloval pokoj." Vybleptávám první výmluvu, která mě napadá a zní jakž takž přijatelně a jenom doufám, že si nikdo ničeho nevšimne. Hlavně Jeffrey, který by mi velmi lehce mohl z mozku vyhrabat, že jsem s Antoniem už dávno mluvil. Naštěstí to vypadá, že si nikdo ničeho nevšiml.
"Fajn. Ale chceme s tebou o tom ještě mluvit." Připomene mi Mikael a tím končí naši konverzaci a otáčí se zpátky k ostatním, kteří jsou žízniví po informacích.
No, tak to by šlo. Teď už jenom splašit pár těch štěnic, abych měl co použít a jít dál se svým plánem. Nebudu tady jenom sedět, nic nedělat a čekat, až se všichni ostatní rozmyslí, co hodlají dělat a jestli chtějí raději na snídani croissant nebo radši omeletu. Jo, v tomhle momentě to má pro mě všechno přibližně stejnou váhu.
Beru to po schodech, protože si potřebuju trochu promyslet, jak přesně budu postupovat a co všechno nesmím zapomenout, abych mohl být co nejrychleji připravený vyrazit. Líp se mi přemýšlí v pohybu a výtah, to trochu jaksi nesplňuje moje požadavky. Mimoto, musím se ještě proplížit k Jeffreymu do pokoje, abych si mohl vzít nějaké ty štěnice. Jakožto ten, kdo se stará o zásobování jich bude mít určitě víc než dost. Když se dostávám na podlaží, kde jsou všichni ubytovaní, procházím a sleduju čísla pokojů. Myslím, že to byl…jo 327. Tak, aby mě nikdo neviděl, si otevírám zámek a vcházím do potemnělého pokoje. Protože jsou všichni dole, mám volné pole působnosti a tak si rozsvěcuju a hned se vrhám k velké skříni v rohu místnosti. A tady na vrchní polici konečně nacházím onu tašku se vším, co bych mohl potřebovat.
Prohrabávám se zásobníky, noži a falešnými ID-čky, až konečně nacházím štěnice. Nabírám si plnou hrst, to pro případ, že by některá byla nefunkční, nebo prostě jen kdyby náhodou a radši pospíchám na chodbu. Ještě než za sebou zavřu, přesvědčím se, že je všechno tak, jak jsem to našel při vstupu a zdrhal jsem zpátky do svého pokoje.
Dost jsem si oddychl, když jsem zjistil, že Moorová není přítomna, takže jsem si mohl bez stresu vzít oblečení naposled zkontrolovat, že mám všechno, co potřebuju a vydat se k výtahu, který mířil dolů do recepce. Do přízemí jsem se dostal překvapivě bez problémů, což byl dobrý start. Jediná menší komplikace nastala, když si mě všiml ten chlápek, ale teď můžu jenom doufat, že nikomu nic neřekne dřív, než už budu mít ty dva nějakým způsobem pod dohledem.
S celkem velkou jistotou toho, že všechno zatím jde podle plánu, jsem se vydal z hotelu přímo tam, kde jsem si byl jistý, že jsem zaregistroval silný tok magie. Dříve ten den jsem si vyhledal místa, kde by byla největší pravděpodobnost jejich přítomnosti a právě teď jsem se vydal na první z několika možných zastávek. Je to jedna z opuštěných továren kousek za centrem, kde se už pár měsíců nic neděje a je to pravděpodobně stejně dobré místo jako každé jiné a tak nevnímám skepticismus, který je mým dobrým kámošem, když mě někdo chytá za rukáv.
Okamžitě dotyčnou osobu chytám za ruku a moment překvapení se asi rozhoduje hrát na mojí straně, protože se mi ji daří přitlačit ke zdi. Ale v momentě, kdy ona osoba promluví, je mi jasné, že to tak není. "Snad sis nemyslel, že tě nechám zdrhnout a rebelovat samotného, Rico?" Řekne a já vím, že můj pokus o nepozorovaný únik byl zbytečný a neúspěšný. Moorová. Sakra.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Erin Erin | E-mail | Web | 5. února 2012 v 18:33 | Reagovat

Ty jsi... *hledá ta správná slova* Kdyby si viděla, jakej jsem dostala záchvat, když jsem přečetla: nehodící se škrtněte... :'DDD Fakt máš dost, ta nemoc je docela užitečná. No, následné oznámení Mikaelovi, že má dorazit do zasedačky taky bylo na infarkt. Jakože fakt bezva!!
Jenom nechápu zálibu některých lidí v usekávání konců... ale to je jedno, když tu kapitola bude příští týden :-D

A jenom jedno malý rýpnutí... Myslím, že v téhle větě něco chybí :-)

Někdy prostě musím jeho inteligenci, tahle otázka to jednoznačně dokazuje.

2 ostrimoci ostrimoci | Web | 5. února 2012 v 19:01 | Reagovat

[1]: Ale no tak! Výsledek se nějak nepodobá tomu, jak to mělo být, ale dobrý. :D :D Jsem čekala, jaký nebude mít efekt Ricův charakter špatný vliv na Vás všechny a zas nic... vyjde z toho jako vtipný chlápek...
Tak ta záliba je čistě praktická.... víc už toho najednou nedám, tak musím seknout, abych to mohla v další části rozjet.
A Děkuji mnohokrát!! :D Ne fakt,... bych si toho nevšimla a to by mi zkazilo pověst

3 Liss Liss | Web | 6. února 2012 v 17:38 | Reagovat

jooj husté. Ty máš tak úžasné hlášky!! :-D Rick je dobrej, to rýpání je součást jeho povahy. :-)

4 C.V.O.K. C.V.O.K. | Web | 7. února 2012 v 19:07 | Reagovat

Erin - musím ti pripomínať že ty si ešte nedávno bola taká istá... ehm... mrcha ako Iva? vďaka bohu si z tej prehnenej dramatickosti už vyrástla a mne ostáva dúfať, že aj ju to prejde. Čoskoro. Ak nie... Tak budem nútená vziať do ruky valček a vytĺcť jej to z hlavy - pretože MA TO TIEŽ ŠTVE. jeden číta a číta a číta... a zrazu - V TOM NAJLEPŠOM je koniec. aaah... je to tak akurát na držku...
ale inak je to úplne podľa môjho gusta. preste ten váš štýl ktorý hltám ako veleriba planktón... je to proste dokonalé, tá štylizácia viet, rozhovori... a PRIROVNANIA ktoré požívate... fakticky, moja trénovaná bránica dostala opäť poriadne zabrať :D keeeedy že to bude pokračovanie?

5 ostrimoci ostrimoci | Web | 8. února 2012 v 5:22 | Reagovat

Děkujem, děkujem. Tak vidím, že se oživení povedlo. No, jsem ráda, ne že ne! K tomu kdy bude další kapitola... doufám, že ji stihnu na pátek, ale jestli ne, tak o víkendu ji zmáknu. Ještě musím udělat Křeslo, ty ksichty a podobně...
[3]::D Ňáh, díkes... Rico děkuje a říká, že ty taky stojíš za hřích. Takže buď ráda... tohle nedělá ani na mě. *mrk mrk*

[4]:No konečně mě někdo zase po dlouhé době nazval pravým jménem! Zduř, mojé oblíbená slovenko! Neštěžuj si, a buď ráda, že se obtěžuju. :) Ne tak jsem to nechtěla všechno narvat do jedné části, ať se máte na co těšit (PS: Ne, jenom mě už fakt nenapadalo, jak to napsat)
A díky za pochvalu... my tě taky žerem. Jediná výhoda, po tomhle ani ta velryba nepřibere.

6 Dany Dany | Web | 11. března 2012 v 13:35 | Reagovat

moorova :DD zacinam ju mat velmi rada :DD zlata je :D a Rico.. to je taky debil :D ide mi uz na nervy :DD
"vystřeluju ze dveří rychlostí internetu od UPC." pri tom som sa šulala :DDDD skvely zmysel pre humor :D

7 ostrimoci ostrimoci | 12. března 2012 v 18:38 | Reagovat

[6]: No, tak to je pěkné..chudák Rico :D
Máme na ty dva opačné názory, ale fajn. :D  Díky...tak snažíme se.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama