10.kapitola (1/3)

11. března 2012 v 17:54 |  Kapitoly
Tak...desátá kapitola :) Dneska žádné dlouhé proslovy nebudou, takže si můžete oddechnout. Jenom chci poznamenat, že pomalu ale jistě finišujem a dostáváme se k zápletce celého prvního dílu. Dovolím si říct, že maximálně 4-5 kapitol a pak finito.
Tak si to užijte, a´t už jste napjatě čekali nebo ne a pokud budete mít co říct, zanechte komentář.
Hezký zbytek víkendu Vám přeje TOM.


PARADOX

I když jsem zrovna tohle absolutně nečekal a trochu mi to zničilo plán, i tak se z toho snad nějak dostanu. Koneckonců i čaroděj jako já si musí udržovat nějakou úroveň. Pokud by si ostatní začali opravdu myslet, že spolu něco máme, ublížilo by to nejen mojí image, ale taky autoritě a tu nehodlám riskovat. I kdyby měli jít o takovou pitomost, efekt by rozhodně nebyl příjemný. Takže plán, fajn soustředit se na plán. Celkově se kupodivu ukázalo, že Moorové bych alespoň teď mohl věřit. Potřebuju někoho, kdo nebude jenom sedět na zadku a čekat na rozkazy, které snad nikdy nepřijdou, potřebuju ji. Nejdřív si ale musím ujasnit, co přesně chci podniknout. Docela se mi ulevilo, když se nám podařilo dát na ty dva štěnici, to dost zjednodušilo celou situaci. Takže teoreticky, když už je teď máme napíchlé, můžeme je sledovat přímo, až tam, kde momentálně sídlí a třeba se tak dozvědět, co bude cílem jejich útoku příště. Ovšem to by mi nijak nepomohlo, abych zjistil, jakou mají v tom všem roli Ida, Sander a Scipio. Jistě, nějaká představa by tady byla. Ida, ženská, co si myslí, že všichni zemřeme, Scipio, dávno zapovězený rebel, který se stále znovu snaží získat vládu nad naším světem a Sander, ten, který všechno v tichu pozoruje z povzdálí, asi si o tom píše deníček a ani se neobtěžuje nám se svými obrovskými konexemi trochu pomoct. Co z toho je ale pravda nebo alespoň ne tolik přikrášlená realita, to už mi nikdo nepoví. Takže i když bych uvítal nějaké vodítko, dejme tomu možná i nějakou pomoc od těch dvou, abychom Scipia jednou pro vždy odstranili, vypadá to tak, že si budu muset vystačit sám. Nebo alespoň s pomocí Moorové, což je většinou skoro to samé.
"Angelo….?" Nadhodím co možná nejtišším hlasem tak, aby mně ostatní neslyšeli, když o chvíli později opadne šok z toho, že nás dva viděli spolu. Nemám potřebu rozmazávat to, proč jsme tu v první řadě přišli, ať už kvůli tomu, že by mě to stálo moji těžce vydobytou pověst, nebo pro to, že by mohli zaslechnout, co chci udělat, což mi taky zrovna dvakrát k užitku asi nebude. Takže pěkně nepozorovaně.
"Hm?" Asi pochopila, o co mi jde, protože se snaží tak moc, že jí nerozumím skoro ani slovo. Nicméně to, že mě Bianca svou volbou sedadla donutila sedět vedle Moorové, má teď svoje výhody. Tou ovšem rozhodně není rozzuřený Rodriguez po jejím druhém boku, který právě vypadá dost nesvůj. Jestli si Rodriguéz myslí, že mě jeho žárlivé 'sežeru tě zaživa' pohledy nějak zajímají, tak se krutě plete. Momentálně budu rád, když se nám podaří dostat se co nejblíž k informacím, které nám nevědomky podstrčí přímo Linda. A ať už chci nebo ne, teď k tomu Moorovou budu potřebovat zcela jistě.
Než stačím cokoli vykváknout, vypadá to, že se smilovává nad mým nedostatkem slov a radši se této nepříjemné povinnosti ujímá sama, protože přeci jenom, ženské umí lhát líp. "Vidíš, jsem ale blbá. Tu sázku si vyhrál a já ti pořád nekoupila toho panáka, jak jsem slíbila." Nadzvedává obočí, abych neprotestoval a jenom němě přikyvoval. Vstává a bere mě za ruku, snažíc se mně táhnout k baru. "Pojď, čas se ožrat na můj účet."
Nevšímám si Rodriguéze, který jenom nasraně a nechápavě kouká za náma a radši se snažím co nejrychleji zmizet z dohledu ostatních, kteří tu dorazili spolu s ním. Moje jediné štěstí je, že si Nicolas udělal jiný obrázek o tom, co jsme tu dělali a tím dokonale odvedl pozornost ostatních. Někdy se mi ta jeho rýpavá povaha fakt hodí.
"Tak cos chtěl, Rico?" Zastavíme se skutečně až u baru, abychom nebyli ostatní podezřelí, a já se pro jistotu dívám kolem sebe. Nerad bych byl přistižen našimi subjekty přímo při jejich sledování. To by jaksi ztratila význam celá ta akce, kvůli které jsem se nechal vidět s Moorovou a nikomu nevyvrátil, co se vlastně dělo. To by mě nasralo asi na nejvyšší možnou míru. Nejdřív.
"Potřebujeme se k nim dostat co nejdřív, dokud nás ostatní nepodezřívají. A protože ses ke mně tak dobrovolně připojila, mohla bys něco věrohodného říct Biance a ostatním. Měli bychom vyrazit co možná nejdřív, jestli se chceme něco dozvědět." Tak, a teď si s tím poraď, oh zhmotněná ženská logiko, pomyslím si. Přece jenom nemám tušení, co z ní zase vypadne, a potřebuju, abychom začali.
"No, jelikož ty lhát opravdu neumíš, asi budu muset. Vyrazíme hned nebo ještě potřebujem něco vzít v hotelu?" Zeptá se, a když jí ujistím, že máme všechno, co potřebujeme, nebo spíš, co nikdo nebude v blízké době postrádat, už není další důvod, proč tu zůstávat.
Nevím, co jim řekla a radši to ani vědět nechci. Jsem jenom upřímně rád, že to zabralo. Jediné, co mě trochu vyděsilo, byl pohled Biancy, která vypadala, jako by mě měla na pitevním stole a zkoumala moje vzorce chování. Bylo to fakt divné, nicméně právě teď přemýšlím nad něčím jiným. Bude lepší přímý útok, nebo bychom si měli nejdřív poslechnout, o co tam vůbec jde? Pokud tam budeme delší dobu oxidovat, riskujeme, že nás najdou a to by podle mě příjemné být zrovna nemuselo. Zase na druhou stranu, pokud tam rovnou vlítnem, už asi nikdy nebudeme mít možnost zjistit, o co tu vlastně jde. V této chvíli jsou informace velmi důležité a nerad bych přišel o možnost je získat, ale pravděpodobně mi za odhalení stát nebudou.
"Přemýšlíš, jak to udělat?" Ozve se najednou zčistajasna Moorová a vytrhne mě z přemýšlení. Taky pravda, teď, když jsem si ji tady dotáhl, bych s ní měl asi spolupracovat.
"Jo. Řeším, jestli bude lepší přímý útok nebo ne." Vidíte, jak i mě dokáží zoufalé situace dohnat k ještě zoufalejším činům? Právě spolupracuju s někým, s kým bych normálně ani neseděl v jedné místnosti bez vnějšího vlivu,
"Promiň, ale myslím, že to je celkem jasné. Přece jsme na ně tu štěnici nedávali pro nic za nic. Nejdřív si poslechnem, co mají na srdci a pak je napadnem." Je zcela zřejmé, co si myslí o mé nerozhodnosti v tomhle bodu. Dívá se na mě totiž, jako by mi narostly rohy jenom proto, že jsem nad tím vůbec musel uvažovat.
"Nechci, aby nás našli a ještě tuhle jedinou výhodu, kterou máme, obrátili proti nám." Tady. Úplně logický a zváženíhodný aspekt, který by měl být brán v úvahu. Můžete si být jisti, že Moorová udělá přesný opak.
"Jenže ta výhoda ti bude k ničemu, když jí nevyužiješ. Všechno to, co jsi udělal, aby se ti podařilo dostat na tu holku mikrák, bude úplně bezvýznamné." Dodá s přesvědčivým výrazem podomního prodejce Angela a chvilku se za chůze přehrabuje v kapsách. "Bože, Rico… cos beze mě do teď dělal." Dodá komentář, který jsem už tak nějak čekal a proto radši mlčím. Fakt 'miluju' lidi s velkým egem.
"Máš tady obrazovku? Teda doufám, žes použil štěnici s GPSkou." Vzpomene si na poslední chvíli a stačí mi jediný pohled, abych věděl, že mám štěstí, že jsem na to myslel.
"Madam. Ano, madam, použil jsem štěnici s GPSkou. Ale vybila se mi baterka, takže se spíš modli, abys u sebe měla obrazovku ty." Tak, užij si to. Někdy mě tak napadá, že fakt musím vypadat jako úplný imbecil, jinak by o mně nikdo tolik nepochyboval.
"Jo..hm… tady. Uf." Konečně po pěti minutách vytahuje z levé kapsy obrazovku a připojuje ji pomocí klíče k naší štěnici. Když se jí to podaří, jenom si oddechne. "Takže? Co teď? Počkáme, až se úplně zboří a budem jim dělat konvoj?"
Vezmu jí z ruky sledovačku a se zděšením zjišťuju, že jsme v háji. "A sakra." Vzhlídnu od displeje, který natočím k Angele, a když jí to dojde, už se ani nedomlouváme a jenom se vydáváme co nejrychleji za bodem znázorňujícím polohu našich dvou subjektů. Tohle je opravdu jeden z těch momentů, kdybyste si nejradši nakopali.
Buď jsou opravdu mimo, nebo se snaží odpoutat pozornost, protože něco tuší. Jedno z těchto tvrzení to ale bude, protože se tahali postraníma uličkama a odbočovali tak, že bylo skoro nemožné hádat, kam mají namířeno. Tedy alespoň pro obyčejného člověka, který by je viděl.
Je jasné, že tohle nám trochu zamíchalo plány, ale i tak musíme zjistit, o co jde, dokud máme čas a nikdo nás nepodezírá. Pořád se přibližují k okraji centra, což může znamenat hned několik věcí. Angela se z toho nezdá nijak rozhozená, ale já vím, že pokud nám mohli utéct teď, rozhodně nebudou mít žádný problém s tím, přelstít nás znova, ve chvíli kdy bude daleko důležitější, abychom zůstali ve střehu. Jak se vlastně dostali ven z baru? To my jsme odcházeli první, i když nás ostatní našli. Je pravda, že ani jeden z nás nevěnoval pozornost tomu, jestli se chystají odejít, ale kdyby najednou zmizeli, tak bychom si toho všimli. Ne proto, že bych neuměl přiznat svoji chybu, ale proto jsme seděli tak, abychom je měli v zorném poli.
Snad se dozvím, jak se to stalo, až se tam dostanem. Prozatím ale nemáme jinou možnost, než je sledovat a využít toho, že se nám na Lindu tu štěnici podařilo dát. Pořád mám ještě přetrvávající dobrý pocit, že jsme to zvládli, ale mám takové tušení, že ho už brzo vystřídá pocit trochu méně příjemný. Blížíme se k místu, kde jsme byli před ne moc dlouhou chvílí, a to k té továrně, kde jsme je našli. Není tam ale tak pusto, jako předtím. Zdá se, že vevnitř je daleko více čarodějů, protože jejich síla a schopnosti jsou cítit až ven. A co je ještě víc divné, že je jí tolik. I na to, kolik jich pravděpodobně je, ta síla kterou vysílají je daleko větší, než by měla být. A to hned několikrát. To může znamenat jen dvě věci a ani jedna z nich pro nás není zrovna lákavá. Buď se jejich počet najednou minimálně zdvojnásobil, nebo se pro tentokrát setkáme s vedením.
"Cítíš to? Asi máme štěstí." Ozve se vedle mě Moorová, když stojíme necelých dvacet metrů před vchodem do továrny a přemýšlíme, co dál.
"Vypadá to tak. Měli bychom se přesunout na střechu. Chytnem lepší signál." Zamumlám a Angela pravděpodobně souhlasí, protože se potichu vydáváme k žebříku na boční stěně budovy a šplháme nahoru opatrně, aby nás nebylo slyšet. Přece jenom v blízkosti takové koncentrace síly je možné se prozradit velice snadno.
Usadíme se hned vedle jednoho ze střešních oken a snažíme se jakžtakž hledět dovnitř, neotřískat si o sebe čela, něco slyšet a ještě se neprozradit. Můžu Vám prozradit, že to není vůbec lehký proces, a tak si radši místo sluchátek bereme handsfree, abychom vůbec něco slyšeli. Jenom na sebe ještě jednou kývneme, že obě fungují a už jenom sedíme a posloucháme.
Spojení je až překvapivě dobré, ale jde spíš o to, že všechna ta magie ve vzduchu není moc kompatibilní s elektřinou. Nakonec ale přece jenom něco slyšíme a o to je to víc šokující.
"Jak jste se mohli opovážit!" Nečekal bych, že dnes v noci budeme mít až takové štěstí, ale jak je vidno, dneska nám osud hraje do karet. Stačí mi jedna věta a je mi jasné, kdo to je. Nikdo nezapomene hlas někoho, kdo pozabíjel půlku populace čarodějů, celý Koncil a k tomu oba Vaše rodiče, i když ho slyší jen ze vzpomínek ostatních. Hlas toho, kdo rozboří po staletí platnou rovnováhu, připraví Vás o to, co je ve vašem životě nejdůležitější, a to všechno jenom proto, aby si upevnil své vlastní postavení v hierarchii, a to všechno jenom proto, že prahne po moci a vládě. Ten, koho se snažíte chytit celou tu dobu, od kdy víte, co znamenají slova smrt, mučení a pomsta. Scipio.
V tom momentě, kdy ho slyším promluvit, nic nevnímám. Nezajímá mě, co komu říká, ani to, že právě teď se máme držet dál a vyčkávat, co můžeme zjistit. Nikdy jsem mu ještě nebyl takhle blízko a nikdy jsem neměl větší chuť ho jednou provždy smést z povrchu tohoto svět jednou provždy.
Ani si neuvědomuju, že jsem se zvedl a chystám se najít způsob, jak se dostat dovnitř, když mě zastavuje ruka na předloktí. Moorová. "Perézi! Uklidni se. Slyšíš?" Syčí na mě sotva slyšitelně Moorová a snaží se mně přinutit k tomu, abych tam nevlítl a neudělal z toho sebevražednou misi. Pravděpodobně jsem nezareagoval hned, nebo jsem ji přes tu clonu nenávisti nevnímal tak plně, protože jsem se ani nestačil nadát a na obličeji přistává její ruka.. "Hej!"
Nevím, kdo z nás to řekl první, ale vím, že už jsem jí začal vnímat. "Neopovažuj se to teď zpackat! Uklidni se a počkáme, co dál. Slyšíš? Hej. Nenuť mě praštit tě znova."
"Nemůžem tu jenom tak sedět! Je tam a já jdu dovnitř. Hned." Ani se neobtěžuju řvát na ni za to, že mi jednu vlepila, protože jinak bych asi nezačal uvažovat a opravdu bych neměl šanci mu něco udělat. Ale jestli si myslí, že tu budu jenom tak čekat, až se zase vypaří, tak to se plete. Nečekal jsem na tuhle příležitost tak dlouho, abych ji teď nechal pláchnout.
"To ho chceš jenom tak napadnout? Víš, kolik jich tam je? A i kdyby tam byl jen on a ti dva další, nemáš možnost ho porazit." Pořád se dohadujeme co možná nejtišeji, ale ani přesto neslyším tu konverzaci, kterou začali oni vevnitř. Nemám tušení, jestli je to dobré znamení nebo ne, ale něco to znamená. Že by mě měla začít poslouchat a přestat s tím hraním si na šéfa.
"Jdu dovnitř. Poslechnu si, kdo všechno v tom má prsty a jakmile se naskytne šance, zlikviduju ty dva a Scipio bude hned na řadě. Jestli si s ním Antonio neudělá pořádek, už mě dál nebude trápit ten jeho debilní plán na ovládnutí světa." Nezajímá mě, jestli má na to stejný názor, takhle to prostě udělám a ať si říká, co chce. Co ale přichází, mě zaskakuje jako ještě nic.
"Fajn. Jdu s tebou. Ale nezabiješ ho dřív, než si promluvíme s tvým strýcem. A necháš mi taky jeden úder, čekám na to stejně dlouho jako ty." Dívá se na mě takovým tím vážným pohledem, který Vám říká, že s tímhle musíte počítat a není Vám radno nesouhlasit. Ale taky znamená, že se na toho druhého můžete spolehnout, že po Vás zůstanou jenom mrtvoly, což mě přesvědčuje.
Jenom přikyvuju a přesouváme se na kraj střechy, kde je okno, které podle všeho vede do nějakého opuštěného konce továrny, kde je sklad. Nemůžeme si dovolit ukázat se hned tam, kde by na nás bylo vidět. Potřebujeme se nejdřív přesvědčit, že je tu pořád všechno tak, jak jsme to tu viděli předtím, protože žádnou taktickou chybu, jako špatně se otočit a shodit regál, který by nás prozradil, si zkrátka nemůžeme dovolit. Opatrně se přemisťujeme do haly, která vede tam, kde jsou všichni ostatní podle toho, jak se rozléhají jejich hlasy i podle GPSky. Všechno vypadá stejně, jako když jsme tu byli naposled, což nám hraje vhod.
Zastavujeme se kousek od nich a schováváme se za rohem, kde nedaleko stojí nějaký starý stroj, který nás docela dobře schovává. Už není nutné mít v uších handsfree, takže je vypínáme a díváme se na to, jak ty dva Scipio seřvává zcela live. Zkouším se ovládat, protože bych nejradši opravdu vystřelil a oddělal ho už doopravdy, ale přece jenom mám za zády Moorovou a na ramenech povinnost dovést ho před Koncil, takže jenom zatínám ruce, až mám klouby úplně bílé. Snažím se najít co nejlepší úhel, abych viděl na všechny, protože Lindu ani toho druhého už není slyšet a to je asi ten důvod, proč si nevšímám toho, že se za mě někdo plíží a Moorová je najednou až neskutečně potichu. A to je asi taky ten důvod, proč mě tak překvapuje, že se najednou nejenom nemůžu pohnout, ale taky nemůžu vyslat absolutně žádnou sílu ze svého těla, točí se mi hlava a propadám se do bezvědomí.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

Chcete pokračování (tzn. druhou knihu)?

Ano
Ne
Je mi to jedno

Komentáře

1 Dany Dany | Web | 12. března 2012 v 15:01 | Reagovat

no do... to bolo perfektne :D užasna kapitola :D len mi nejde do hlavy.. ked Scipio vyzabjal koncil a polku carodejnickeho obyvatelstva, tak si Rico a Moorova myslia ze ho len tak predvedu pred koncil a vyzabijaju ostatnych? :D

2 ostrimoci ostrimoci | 12. března 2012 v 18:43 | Reagovat

[1]: :) Až tak, jo? Děkujem děkujem :D :D
No...tak já osobně si myslím, že mají oba moc velké ego na to, aby uznali, že nemají na to, aby ho dostali. Potom přece jenom jsou dva z nejvíce silných čarodějů jejich generace a samozřejmě....mají záložní plán a taky lidi, i když ti o tom zatím neví. No... uvidíme, jak se jim to vyvrbí. Nemysli si, že nevím, že vypadají nafoukaně a dětinsky, ale tak to prostě je :D

3 Dany Dany | Web | 12. března 2012 v 18:49 | Reagovat

ok :D dakujem za vysvetlenie ;) :D

4 Erin Erin | E-mail | Web | 16. března 2012 v 10:50 | Reagovat

Ale no tak... *je hluboce uražená*
To ti to dělá takovou radost, ukončit to v tom nejlepším?? Že se ptám, co?
Kristova noho... :-D Rico jako vždycky válí, protože některé jeho myšlenkové pochody jsou k nezaplacení. Angela... prostě ženská, co se umí narodit. Společnost takových sexy týpků... hmmm. Kdy že bude ten striptýz? :-D :-D :-D
Jenom vtip, vím, že nebude :-(
Ale... *oči se jí zákeřně zablesknou* Bude mučení???????

5 Liss Liss | Web | 17. března 2012 v 14:30 | Reagovat

Co se týče kapitoly, tak nemám co nového bych k tomu řekla. prostě je ta kapitola skvělá jako obvykle, Rico je okouzlující jako obvykle + jsem přesvědčená, že stejně skončí s Angelou.
A teď ke komentáři od Erin: Nesmíme se vzdát, ten striptýz prostě BUDE! Donutíme ji k tomu :-D  :-D

6 Aip Aip | 17. března 2012 v 18:31 | Reagovat

Skvělá kapitola :D
Rico nás zase udivoval svými myšlenkami. Nejvíc mě, ale stejně dostalo jak se strachoval o svou pověst, když ho nachytali s Moorovou a pak jak říkal, že nemá rád lidi s velkým egem. :D Myslim si že on má určitě taky velký ego.
Ha, objevil se zloduch Scipio, takže uvidíme jak to s nim dopadne. Určitě Ricovi a Angele držim palce. :)Jinak máš dobře promakaný postupy špionáže :DD
A pak se děsím cože už jenom 4-5 kapitol a pak kone??? Určitě jsem pro to aby byl potom i další díl. Držim ti palce ať to všechno zmákneš a těšim se na další díl :D

7 ostrimoci ostrimoci | Web | 18. března 2012 v 13:46 | Reagovat

[4]:: Jo dělá!   )A hlavně už se mi nechtělo...)
Mučení... nooo... uvidíme  Nebudu ti kazit radost z překvapení
[5]:: Hmm... že by?  No, uvidíme, jestli budeš mít pravdu. Teda podle mě to slibně pro ty dva nevypadá, ale jak
myslíš :)Mimochodem, vítej zpátky
[6]::   No právě, on to ego teda velké rozhodně má...Paradox, víme? Jo, no hlavní postava, o které to celé je se konečně dostavila, takže tak
Fakticky? Vždycky mi to přijde tak nevěrohodné,...ale budiž, děkuju :)
Jo, no pointa prvního dílu je jaksi pomalu za dveřmi, takže.. jo už to tak holt bude
Ještě jednou děkuju, budu se snažit

8 C.V.O.K. C.V.O.K. | Web | 19. března 2012 v 16:19 | Reagovat

Tajomná postava sa pomaly, ladne zniesla z nebies až k monitoru svojho laptopu. Podivný vo vánku povievajúci biely háb, svetožiara nad hlavou, anjelské krídelká... Na tváričke sa zjavil milý úsmev keď jej nebesky modré kukadlá spočinuli na krátkom texte...
*o päť minút neskôr*
svetožiara sa zmenila v zúrivo planúci a hrozivo dymiaci kruh. postave na čele vyrašili dva rohy. vlasy všetky vytrahné, plášť roztrhaný na cáry, krídla opadali, namiesto nich tu je kopyto....a chvost!!!..... a červené, krvou podliate oči.
Máš ten obraz pred očami? Hey? No tak to som ja, ako stále dookola civím na obrazovku a hľadám článok: 10 KAPITOLA (2/3).
A ono  nič!
TAk??? Chceš zo mňa urobiť anogorského králika?? Pretože zatiaľ ti to vychádza...
Bože... erin... máš pravdu. ona JE horšia ako ty. pffffff.... *dymí sa jej z nosa ako kresleným býkom v disnneyho rozprávkach* to je tak skvelé... tak krucifix dokonalo napísané že som len začala a prvé čo som po krátkom kine bola schopná vnímať, bol KONIEC. TO NEMYSLÍŠ VÁŽNE!!! my chceme pokračovanie.... pekne prosím... prosím prosím prosím.... paskuda jedna... takto to skončiť... ja raz zinfarktujem! (ha! alebo... vám začnem robiť TO isté. muhahah!!!)

pripájam sa k fanúšikom striptýzu. no táááák, trošku ich opi nech robia blbosti! Hlavne Xav ♥.♥ chýba mi... cez leto som si ne neho hrozne privikla a teraz teraz tu tak často nie je...
aaaa samozrejme, druhým prianím pre zlatú rybičku by bolo, nech tí dvaja skončia spolu. idú k sebe ako riť na šerbeľ! :D
muhahaaaaah!

9 Dany Dany | Web | 6. dubna 2012 v 18:07 | Reagovat

Nechcem byt nejka otrava ale musim sa opytat : kedy bude pokracovanie? :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama